Historie Mistrovství světa ve fotbale (16.)

 

Mistrovství světa z roku 1990 rozhodně nepatří mezi ty, které bychom si pamatovali jen jako oslavu fotbalu. Přílišná defenzivní taktika řady mužstev na tomto šampionátu dokonce přiměla vedení FIFA k uplatnění některých změn v pravidlech. Přesto nabídlo italské Mistrovství světa i řadu skvělých momentů. Ve finále se ale znovu potkaly výběry Argentiny a Západního Německa.

Na Mistrovství světa 1990 padalo málo gólů

Mistrovství světa 1990 je široce označováno jako jeden z nejslabších šampionátů v historii. Padalo na něm pouze 2,21 branky na zápas, což je dosud rekordně nízký gólový průměr. Zároveň rozhodčí během šampionátu vytáhli hned šestnáctkrát červenou kartu, což byl tehdejší rekord. Negativní taktiky během turnaje přiměly FIFA k zavedení nového pravidla o "malé domů". Od následujícího MS byly také udělovány tři body za vítězství na místo dvou.

Šampionát v Itálii se ale držel stejného systému jako předchozí Mundial v Mexiku. Závěrečného turnaje se zúčastnilo 24 reprezentací, které byly rozděleny do šesti skupin. Nejlepší dva týmy postoupily do osmifinále a doprovodily je také čtyři nejlepší celky z tabulky třetích mužstev.

Další díly ze série Historie Mistrovství světa ve fotbale: Historie Mistrovství světa ve fotbale (1.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (2.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (3.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (4.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (5.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (6.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (7.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (8.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (9.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (10.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (11.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (12.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (13.) Historie Mistrovství světa ve fotbale (14.) Historie Mistrovství světe ve fotbale (15.)

Itálie druhou zemí, která dvakrát uspořádala FIFA World Cup

Itálie se po Mexiku stala druhou zemí, která hostila už druhý FIFA World Cup, poprvé měla tuto čest už v roce 1934. O italském pořadatelství bylo rozhodnuto 19. května 1984 v Curychu. FIFA vybrala Itálii na úkor jediného protikandidáta - SSSR - a to v poměru 11 ku 5 hlasům. Přesně v ten večer Sovětský svaz oznámil bojkot Olympijských her v Los Angeles a spekulovalo se o tom, že právě to bylo hlavním důvodem, proč Itálie vyhrála hlasování tak jasným poměrem. Prezident FIFA João Havelange však tyto úvahy zamítl.

FIFA World Cup 1990 patřil k nejsledovanějším událostem v historii televizního vysílání. Byl to rovněž první šampionát oficiálně natáčen v HDTV.

-

Netradiční simulování brankáře Rojase stálo Chile dva šampionáty

Během kvalifikace byly diskvalifikovány reprezentace Mexika a Chile. Mexičané doplatili na to, že v předchozím mládežnickém turnaji nasadili staršího hráče, než povoloval limit. Chilané pykali za to, že jejich brankář Roberto Rojas v zápase s Brazílií fingoval zranění, údajně způsobené světlicí hozenou z tribuny. To vedlo k předčasnému ukončení zápasu (Chilané v té chvíli prohrávali o gól). Rojas měl však v rukavici schovanou žiletku a sám si pořezal obličej. Když okolnosti celé aféry vyšly najevo, stihl Rojase trest 12letého zákazu. Chilská reprezentace byla vyloučena nejen z účasti na MS 1990, ale také z MS 1994.

Na závěrečný turnaj postoupili i Čechoslováci

Kvalifikaci naopak úspěšně zvládly Kostarika, Irsko a Spojené arabské emiráty, jejichž reprezentanti si shodně mohli rezervovat letenky na jejich premiérový šampionát. Po dlouhé době se na šampionát vrátil Egypt, který svou předchozí zkušenost absolvoval shodou okolností rovněž v Itálii - o šestapadesát let dříve. Čtyřicetileté čekání na účast v závěrečném turnaji ukončili reprezentanti USA, Kolumbie si zahrála první MS od roku 1962 a Rumunsko se představilo na šampionátu po dvaceti letech.

Na MS 1990 se naopak nepodívali fotbalisté několika tradičních evropských účastníků, například Francouzi, Dánové, Poláci a Maďaři. Čechoslováci naopak do Itálie odcestovali. Svůj postup stvrdili v posledním zápase skupiny na portugalské půdě, kde uhráli bezbrankovou remízu a v 7. kvalifikační skupině si pojistili si druhou postupovou příčku za Belgií. Portugalci si naopak turnaj na Apeninském poloostrově mohli vychutnat jedině v televizi.

Československý tým prošel ze skupiny spolu s domácími Italy

Losování základních skupin proběhlo 9. prosince v Paláci sportu v Římě za účasti hrdinů bývalých šampionátů: Pelého, Rummeniggeho a Bobby Moorea. Československé mužstvo byla přiřazeno do Skupiny A spolu s pořadatelskou zemí, Rakouskem a USA. Naši reprezentanti vstoupili do šampionátu skvěle, ve Florencii 10. června vyprášili Američany výsledkem 5:1. Dvěma góly se na tom podílel útočník Tomáš Skuhravý. Už o den dříve Italové jedinou brankou zdolali Rakušany, vysvobodil je střídající útočník Salvatore Schillaci.

Italové stejným výsledkem následně zdolali i USA. Čechoslováci porazili Rakousko taktéž 1:0, o čemž v 31. minutě rozhodl Michal Bílek z penalty. Itálie i Československo mířily do osmifinále, závěrečný vzájemný zápas měl určit vítěze skupiny. Domácí vyhráli 2:0 díky trefám Schillaciho a Roberta Baggia. Pro Rakousko i USA turnaj skončil.

Kamerunci na úvod získali skalp obhájce světového titulu

Ve skupině B zaujali především Kamerunci. Ti v úvodním zápase zaskočili obhájce titulu z Argentiny, které porazili 1:0. Do týmu Kamerunu se těsně před šampionátem vrátil 38letý útočník Roger Milla, který už ukončil reprezentační kariéru. K návratu jej přemluvil jej sám kamerunský prezident Paul Biya. Milla se výrazně připomněl ve druhém utkání, v němž dvěma góly pomohl k porážce Rumunska 2:1 a Kamerun mířil do další fáze.

Šampionát naopak nevyšel Sovětskému svazu, který podlehl 0:2 Rumunsku i Argentině. V závěrečném utkání sice Sověti čtyřmi brankami vyprášili Kamerunce, ale na rozlišném osudu obou reprezentačních výběrů už to nic nezměnilo. Rumunsko s Argentina remizovalo 1:1 a oba celky doprovodily Kamerun do osmifinále, zatímco Sovětský svaz obsadil poslední místo.

Reprezentanti Brazílie a Západního Německa zvládli skupinu bez potíží

Ve skupině C byli stoprocentní Brazilci, přestože všechna utkání vyhráli pouze o gól. Porazili 2:1 Švédsko, následně jedinou brankou zdolali Kostariku i Skotsko. Švédi nelichotivý výsledek s Brazílií do puntíku zopakovali i s ostatními soupeři a ve skupině tedy nezískali ani bod. Kostarika už v prvním kole porazila Skoty 1:0, a tak zakončila skupinu na druhém místě. Skotové se, jako obvykle, loučili už po základní části.

Zato Skupina D byla gólově nejbohatší. Na svědomí to měli zejména Západní Němci, kteří v úvodních třech zápasech nastříleli 10 branek. Nejprve smetli Jugoslávii 4:1, aby v dalším klání uštědřili Spojeným arabským emirátům ještě tvrdší políček - 5:1. Na závěr pak Němci remizovali 1:1 s Kolumbií. Hráči SAE neuhráli ani bod a skončili poslední. Jugoslávie porazila Kolumbii a prošla dál z druhé pozice, Kolumbijcům tři body stačily na postup ze třetího místa.

Remízovou skupinu F vyhráli Angličané

Také Skupina E měla svého otloukánka. Byla jím Jižní Korea, která nestačila na jediného ze svých tří soupeřů - Belgii, Španělsko a Uruguay. Skupinu vyhráli Španělé, kteří sice na úvod odehráli bezbrankový zápas proti Uruguaji, pak si ovšem poradili nejen s Koreou, ale také s Belgií. Belgičané porazili Uruguay, a tak obsadili se čtyřmi body druhou příčku. Jihoamerická reprezentace ale pokračovala také.

Velmi napínavý průběh přinesla Skupina F. V ní skončila první čtyři utkání remízou, a do posledního kola tak šly všechny týmy se dvěma body na kontě. Závěrečné souboje nabídly duely Anglie s Egyptem a Irska s Nizozemskem. Angličané vyhráli 1:0 díky trefě středního obránce Wrighta. Irsko s Nizozemskem i do třetice odehrály remízový zápas. To jim nakonec oběma stačilo k postupu.

Roger Milla dvěma góly pomohl Kamerunu k historickému úspěchu

Osmifinálová klání přinesla několik zajímavých zápletek. Ta zřejmě nejpamátnější se odehrála v Neapoli a postaral se o ni již zmíněný Roger Milla, který do utkání Kamerunu proti Kolumbii nastoupil jakožto střídající hráč až v 54. minutě. Prvních devadesát minut gól nepřineslo, ale v prodloužení se děly věci. Milla ve 106. minutě otevřel skóre a o tři minuty později uloupil na půli hřiště míč brankáři Higuitovi, který byl pověstný svými ofenzivními výpady. Milla posléze uklidil míč do prázdné brány a zvýšil na 2:0. Bernardo Redín sice ve 115. minutě snížil na 1:2, ale postup do čtvrtfinále už Kamerunu neunikl. Kamerunci se tím postarali o největší úspěch afrického týmu v historii Mistrovství světa.

Skuhravého hat-trick posunul Čechoslováky mezi finálovou osmičku

Do čtvrtfinále prošli i Čechoslováci. Těm se povedlo střetnutí s Kostarikou, kterou v Bari vyprášili 4:1. Lví podíl na tom měl Skuhravý, který ve 12. minutě otevřel skóre. Soupeř sice v 54. minutě vyrovnal, ale Skuhravý po dalších devíti minutách strhl vedení znovu na naší stranu. Luboš Kubík posléze upravil na 3:1 a poslední slovo si vzal znovu vytáhlý útočník z Českého Brodu, který v 82. minutě dovršil svůj hat-trick a dodal skóre finální podobu. Tomáš Skuhravý byl s pěti brankami druhým nejlepším střelcem šampionátu, o jeden gól víc vstřelil pouze Salvatore Schillaci.

Argentina pokořila Brazílii, Němci poslali domů Nizozemce

Osmifinále proti sobě svedlo také dva odvěké jihoamerické rivaly, Argentinu s Brazílií. Argentinci sice byli ve skupině nepřesvědčiví, zatímco Brazilci jí zvládli bez ztráty kytičky, ale ve vyřazovacích bojích byli úspěšnější Albiceleste. O postupu Argentiny rozhodl v 81. minutě jediným gólem Claudio Caniggia.

Západní Němci si v repríze finále z roku 1974 poradili s reprezentací Nizozemska. Dvěma góly o tom rozhodli Jürgen Klinsmann a Andreas Brehme, za Oranje v 89. minutě z penalty už jen snižoval Ronald Koeman. Oba týmy odehráli většinu zápasu v deseti hráčích, když po rozmíšce předčasně opustili ve 22. minutě hřiště Rudi Völler a Frank Rijkaard.

Irové proklouzli do čtvrtfinále, aniž by vyhráli jediný zápas

Husarský kousek se podařil reprezentantům Irska. Ti sice nevyhráli jediný zápas, ale prošli do čtvrtfinále. Po třech nezáživných remízách ve skupině se Irové v osmifinále drželi osvědčené taktiky. V utkání s Rumunskem se míč nedostal do sítě ani jednou během 120 minut, a tak musel rozhodnout penaltový rozstřel. Zatímco Irové všechny jedenáctimetrové kopy proměnili, za Rumuny v páté sérii selhal střídající Timofte.

Itálii znovu vytrhl trn z paty Schillaci, který v 63. minutě otevřel skóre duelu s Uruguají. Sedm minut před koncem ještě pojistil vedení domácích Aldo Serena a Italové prošli mezi osm nejlepších týmů turnaje.

Stojković spasil Jugoslávii, Platt odmítl penaltový rozstřel proti Belgii

Jedním z osmifinálových hrdinů byl jugoslávský záložník Dragan Stojković. Ten v 78. poslal Jugoslávii do vedení proti Španělům. Ti se ovšem nevzdali a po šesti minutách bylo skóre znovu smírné, když vyrovnal Julio Salinas. V prodloužení si ale znovu vzala hlavní slovo jugoslávská desítka. Stojković v 93. minutě rozhodl o postupu svého národního týmu.

Zápas Anglie s Belgií už směřoval k penaltovému rozstřelu. Až do 119. minuty čekali diváci v Boloni na gól jen marně. Pak je však přeci jen uchlácholil David Platt, který zařídil postup Albionu.

Nezáživná Argentina si zajistila semifinále skrz penalty

Argentina sice nepředváděla nikterak oslnivý fotbal, ale turnajem neustále postupovala dál a dál. Platilo to i pro čtvrtfinále, v němž Argentinci vyzvali Jugoslávii. Góly ale zápas nepřinesl, a to tak že vůbec žádné. Za stavu 0:0 přišly na řadu penalty. Jugoslávský osmifinálový spasitel Stojković minul hned v první sérii, poté se k němu přidali i Brnović a Hadžibegić. Na argentinské straně byli sice dva neúsěšní střelci, včetně kapitána Maradony, ale přesto rozstřel dopadl 3:2 ve prospěch obhájců titulu.

Slabý výkon předvedli i Irové, kteří ani ve čtvrtfinále nevsítili žádný gól. Tentokrát se jim ale nepodařilo dotáhnout zápas k rozstřelu, protože ve 38. minutě neuhlídali Schillaciho. Itálie vyřadila Irsko a tažení domácího týmu tak pokračovalo i do medailových bojů.

Naši nedokázali skórovat a podlehli Západnímu Německu

Čechoslováci se ve čtvrtfinále postavili proti silnému Západnímu Německu. Ani tento souboj nenabídl gólové hody. Jeho rozuzlení měla na svědomí jediná branka, o níž se v 25. minutě zasadil Lothar Matthäus z penalty. Před více než 73 tisíci diváky na milánském San Siru se našim hráčům nepodařilo ani jednou poslat míč za záda brankáře Illgnera. Od sedmdesáté minuty navíc dohrávali Čechoslováci v oslabení poté, co uviděl druhou žlutou kartu Moravčík.

Kamerunskou krasojízdu zastavil Gary Lineker

Gólově nejbohatší čtvrtfinále přinesla bitva Kamerunu proti Anglii. Kamerunští lvi statečně usilovali o další senzaci. Po první půli prohrávali 0:1, ale ve druhém poločase v rychlém sledu otočili průběh utkání Kundé a Ekéké svými trefami v 61. a 65. minutě. Anglie ale nakonec přeci jen postoupila do semifinále. Ve třiaosmdesáté minutě z penalty vyrovnal Gary Lineker, který si v prodloužení stejný kop zopakoval. Ani ve druhém případě neselhal a ukončil tím kamerunskou pohádku.

Argentina zvládla další rozstřel a znovu postoupila do finále

Ani semifinálové utkání Itálie proti Argentině se nevešlo do standardních 90 minut. V dresu domácích se znovu prosadil Schillaci, jenž v 17. minutě poslal Itálii do vedení. Argentina ale ve druhém poločase srovnala krok zásluhou Caniggii. Zápas dospěl až k penaltovému duelu, který začínali Italové. První tři střelci na obou stranách své kopy proměnili, ale ve čtvrté sérii neuspěl Roberto Donadoni. Po něm si vzal míč Maradona, který získal Argentině náskok. V závěrečné sérii musel Aldo Serena skórovat, aby uchoval Italům naději. To se mu ovšem nepodařilo a na pátou argentinskou penaltu už nedošlo. Azzuri si museli nechat zajít chuť na další domácí finále, místo toho mohla Argentina nadále snít o druhém titulu v řadě.

Západní Němci si finále vybojovali rovněž díky pokutovým kopům

Naprosto totožně dopadlo i druhé semifinále, v němž se střetli Západní Němci s Anglií. Brehme v 60. minutě otvíral skóre, o dvacet minut později ale vyrovnal Lineker. Zápas rovněž dospěl až k penaltám, kde došlo ke stejnému scénáři jako v utkání Argentiny s Itálií. Angličané zahajovali střelecký souboj a v prvních třech sériích byli všichni střelci bez výjimky úspěšní. Stuart Pearce pak ale selhal, čehož využil Olaf Thon. Chris Waddle v zápětí neproměnil šanci na srovnání skóre a Němci si mohli pátý kop odpustit. Souboj poražených semifinalistů zvládli lépe domácí Italové, kteří zvítězili 2:1 a obsadili třetí příčku.

Argentina vs. Západní Německo: repríza finále z roku 1986

Po čtyřech letech se ve finále znovu střetnuli reprezentanti Argentiny a Západního Německa. Je to jediný případ v dějinách FIFA World Cup, kdy se finalisté potkali v rozhodujícím zápase o titul ve dvou po sobě jdoucích turnajích. Finále z roku 1990 ale neprotkaly pouze výjimečné sportovní výkony. Do historie se tento zápas zapsal také řadou ošklivých zákroků. Zápasu se nevyhly ani kontroverzní okamžiky. Mexický rozhodčí Codesal nenařídil penaltu po faulu na Augenthalera, stejně tak jeho píšťalka mlčela i na druhé straně poté, co Matthäus fauloval ve vápně Calderóna.

První (a záhy druhé) vyloučení v dějinách finále Mistrovství světa

Nechvalným způsobem se do dějin MS zapsal Pedro Monzón, který nastoupil z lavičky do druhého poločasu. Na hřišti však vydržel jen necelých dvacet minut, v pětašedesáté minutě totiž po tvrdém zákroku na Klinsmanna uviděl rovnou červenou kartu. Monzón se stal prvním vyloučeným hráčem ve finále Mistrovství světa. Jeho zákrok zanechal patnácticentimetrový šrám na Klinsmannově holeni.

Monzón nezůstal jediným vyloučeným Argentincem. V 87. minutě ho následoval také Gustavo Dezotti. Ten už měl na kontě žlutou kartu, když srazil Jürgena Kohlera za krk chvatem, který New York Times popsali slovy "jako z profesionálního wrestlingu". Dezotti uviděl přímo červenou kartu. Spoluhráči ho vzápětí obklopili a došlo ke vzájemné strkanici.

Brehmeho proměněná penalta zajistila Západním Němcům třetí titul

Tou dobou už Západní Němci vedli 1:0, o což se krátce před tím zasloužil Andreas Brehme proměněným pokutovým kopem. Západní Němci dotáhli utkání k nejtěsnějšímu vítězství a mohli slavit svůj třetí triumf ve FIFA World Cup. Byla to jejich šestá finálová účast. Trenér Beckenbauer tím dovršil svou unikátní sbírku: dokázal jako hráč i trenér zažít finále Mistrovství světa z obou stran - jakožto vítěz i poražený. To se nikomu jinému nepodařilo.

Argentinskému kapitánovi Maradonovi zbyly pouze oči pro pláč

Argentina se stala prvním finalistou, který nedokázal vstřelit branku. Taktika Argentinců byla po celý zápas zřejmá, snažit se bránit až do penaltového rozstřelu. Za celý zápas měli Albiceleste jen jedinou střelu na bránu. Přestože v průběhu celého turnaje Argentincům tato strategie vycházela, ve finále poprvé selhala. Maradonovy oči pokryly přívaly slz, ikona argentinského fotbalu po utkání sváděla vinu na rozhodčí.

Poslat článek na e-mail

E-mail přijemce:	Váš e-mail:

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.