Historie Mistrovství světa ve fotbale (2.)

Po Olympijských hrách v roce 1928 konečně Mezinárodní federace fotbalových asociací uplatnila své právo na pořádání mezistátních turnajů. Zrodil se FIFA World Cup, kterého se mohli na rozdíl od olympiády zúčastnit i profesionální fotbalisté. Pořadatelství prvního světového šampionátu bylo svěřeno Uruguaji, přičemž úvodní Mundial byl naplánován už na rok 1930. Dějiny fotbalového Mistrovství světa se začaly psát v Jižní Americe...

Foto: Pixabay

Uruguay zvolena hostitelem prvního MS ve fotbale

V úvodním prequelu k historii Mistrovství světa jsme probírali události, které vedly ke zrodu jedné z nejmasovějších sportovních akcí na světě. Prakticky jediným mezistátním fotbalovým měřítkem byl olympijský turnaj, jenže do něj podle pravidel mohli zasáhnout pouze amatérští fotbalisté. Bylo zřejmé, že dříve či později vznikne turnaj, v němž budou soupeřit nejsilnější možné reprezentace. Když se po Hrách v Amsterdamu FIFA konečně odhodlala k vyhlášení Mistrovství světa, zdálo se to jako vysvobození.

Přesto se ani počátky světového šampionátu neobešly bez kontroverze a rozbrojů. První MS se mělo odehrát už za dva roky a největší rozepři vyvolaly debaty o tom, kdo by se měl ujmout pořadatelství. Zálusk si činily čtyři evropské země - Itálie, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko. Místo nich však FIFA přiřkla organizaci Uruguaji. Její hráči vyhráli poslední dva olympijské tituly, přičemž FIFA tento turnaj uznávala jako "amatérské mistrovství světa". V roce 1930, kdy se měl uskutečnit první FIFA World Cup, navíc Uruguay slavila sté výročí nezávislosti na Brazílii. Proto byl výběr jihoamerické země spravedlivou volbou.

Uražení Evropané první šampionát bojkotovali

Do Uruguaje mohli na první Mundial přicestovat všichni členové FIFA. Jenže evropská ješitnost způsobila, že do úvodního šampionátu zasáhlo jen 13 zemí. Neúspěšní evropští kandidáti na pořadatelství se rozhodli turnaj bojkotovat. Spokojeny nebyly ani mnohé další země, včetně Československa. Jedním z důvodů byl také fakt, že tehdy se do Jižní Ameriky cestovalo lodí, a to dlouhé tři týdny. Zároveň pokračoval také svár mezi britskou FA a FIFA, a tak se šampionát obešel i bez ostrovních zemí.

Čtyři reprezentační týmy na palubě jediné lodi

Ještě dva měsíce před startem šampionátu nepotvrdila svou účast žádná evropská země, nakonec však prezident FIFA Rimet přiměl k dálkové výpravě alespoň Belgii, Francii, Rumunsko a Jugoslávii. Zatímco Jugoslávci se doplavili do Jižní Ameriky po vlastní ose lodí MS Florida, ostatní tři evropské země cestovaly společně, a sice lodí SS Conte Verde. Ta vyplula z Janova, s rumunskými hráči na palubě. K nim se ve Villefranche-sur-Mer připojili Francouzi, tři evropští rozhodčí (11 z 15 sudí obstarali Urugajci) a také Jules Rimet, spolu se čtyřkilovou 30centrimetrovou trofejí vyobrazující řeckou bohyni vítězství Niké.

Pohár pro vítěze mimochodem společně s Abelem Lafleurem navrhl Belgičan John Langenus, který později rozhodoval první finálové utkání v dějinách MS. Conte Verde pak ještě zastavila v Barceloně, kde se nalodili Belgičané a 22. června už zamířila přes Atlantik. Po jeho překonání se zastavila v Riu de Janeiru, kde se připojili ještě brazilští reprezentanti. Loď pak měla ještě jednu zastávku, v Santosu, aby si hráči mohli nakoupit banány, pomeranče a ananasy. Do přístavu v Montevideu nakonec Conte Verde připlula 4. července.

Výstavbu Estadio Centenario brzdil déšť

Estadio Centenario však ještě nebylo kompletně připraveno. Výstavba začala před necelým rokem, a přestože se na ní pracovalo 24 hodin denně pod vedením architekta Juana Antonia Scassa, práce zdržovaly mohutné deště. Až pět dní před turnajem stadion hostil svůj inaugurační zápas, v němž Uruguay porazila Peru 1:0.

Mistrovství světa se původně mělo hrát vyřazovacím způsobem, ale organizátoři museli kvůli nízké účasti improvizovat. Rozdělili tedy týmy do čtyř skupin (jedna byla čtyřčlenná). Vítězové každé skupiny postoupili do semifinále. První zápasy MS se hrály na dalších stadionech v Montevideu - The Pocitos a Parque Central. Úvodní výkop proběhl současně, a tak dějiny MS pamatují hned dva premiérové zápasy: Francie - Mexiko (4:1) a USA - Belgie (3:0).

Na premiérový gól se čekalo devatenáct minut

Francouz Lucien Laurent po devatenácti minutách vsítil první gól v historii MS. O čtyři dny později vidělo MS historicky první hat-trick, který zaznamenal Američan Bert Patenaude při výhře 3:0 nad Paraguají. Úvodní šampionát také přinesl první kontroverzi. Francie ve svém druhém utkání prohrávala o gól s Argentinou, ale Marcel Langiller mohl srovnat při samostatném úniku. Místo toho ovšem brazilský rozhodčí Almeida Rego odpískal konec. K vypršení času přitom chybělo ještě šest minut. Následovaly zmatky. Brazilský sudí nakonec poslal oba týmy zpět na trávník, aby zbývající čas dohrály. Stav utkání už se ovšem nezměnil a Argentina zvítězila 1:0.

Nejlepší střelec turnaje Stabile začínal jen jako náhradník

Před druhým utkáním proti Mexiku opustil kádr Argentiny Manuel Ferreira, kterého čekala univerzitní zkouška. Jeho místo v sestavě zaujal Guillermo Stábile. A to se Argentině pořádně vyplatilo. Stábile hned při své premiéře pomohl třemi brankami při výhře 6:3. Nakonec během prvního šampionátu skóroval celkem osmkrát a stal se nejlepším fotbalovým střelcem turnaje. Dvěma góly se podílel na demolici Spojených států v semifinále (6:1).

Uruguayci se doma stali prvními Mistry světa!

Argentina se ve finále střetla s domácí Uruguají, která se, jak už bylo zmíněno, pyšnila posledními dvěma tituly z Olympijských her. Uruguayci v semifinále narazili na Jugoslávii, kterou smetli 6:1. Na finále Uruguay - Argentina údajně přišlo v Montevideu 93,000 lidí (některé prameny hovoří o 80 či 70 tisících). Argentina vyhrála los a první poločas se tedy odehrál s jejím míčem. Uruguay šla sice do vedení díky brance Pabla Dorada, ale Carlos Peucelle a Stabile do přestávky otočili skóre. Ve druhé půli se ovšem hrálo s uruguayským míčem a domácí toho využili. Pedro Cea a Victoriano Santos zvrátili vedení na stranu "Celeste" a výhru v poslední minutě gólem na 4:2 zpečetil Hector Castro, který mimochodem už v dětství přišel o jednu paži.

Prvními šampiony Mistrovství světa se na domácí půdě stali fotbalisté Uruguaje. Ti tak navázali na svou olympijskou sérii a potvrdili, že jsou nejlepší reprezentací planety. Přesto Jihoameričané neskrývali zklamání z přístupu mnoha evropských zemí, které odmítly přijet. Tyto spory bohužel po prvním šampionátu neskončily, táhly se i v následujících letech...