Historie Mistrovství světa ve fotbale (12.)

Rok 1974 přinesl jubilejní desátý FIFA World Cup. Dějištěm šampionátu se díky úspěšné kandidatuře stalo Západní Německo. Domácí měli vynikající mužstvo, v němž vyčnívali hlavně Franz Beckenbauer s Gerdem Müllerem. Ještě větší síla vyzařovala z týmu Nizozemska, který se prezentoval pohledným útočným stylem pojmenovaným "totální fotbal". Největší hvězdou Oranje byl bezesporu Johan Cruyff.

Foto: Pixabay

Jubilejní desátý šampionát poznal novou vítěznou trofej

V létě roku 1966 se v Anglii naráz rozhodlo o pořadatelích MS 1974, 1978 a 1982. Západní Německo se dohodlo se Španěly na vzájemné podpoře. Španělé tedy nelezli Němcům do zelí pro ročník 1974 a ti na oplátku neoponovali španělské nabídce pro MS 1982.

Brazílie na posledním šampionátu jako první země potřetí vyhrála FIFA World Cup, díky čemuž natrvalo získala Zlatou Niké, neboli Trofej Julese Rimeta. Pro Mistrovství světa 1974 tak museli organizátoři vyrobit novou trofej. Necelých sedmatřicet centimetrů vysoký a přes šest kilo těžký pohár dostal obyčejný název - FIFA World Cup Trophy. Nejcennější fotbalová trofej představuje dvě osoby zvedající planetu Zemi. Na rozdíl od Zlaté Niké se jí žádný národní tým nemůže navždy zmocnit, bez ohledu na to, kolik šampionátů vyhraje.

Sověti diskvalifikováni, Čechoslováci nestačili na Skoty

Největší rozruch v kvalifikačním období vzbudilo play-off mezi SSSR a Chile. První utkání v Moskvě skončilo 0:0, ale Sověti odmítli cestovat do Chile kvůli tamnímu politickému převratu. Podle pravidel byli diskvalifikováni a místo na šampionátu tak připadlo Chilanům.

Místo na závěrečném turnaji Mistrovství světa 1974 si vybojovaly mimo jiné i reprezentace Východního Německa, Haiti, Austrálie a Zairu, pro něž šlo o premiérovou účast v hlavní části MS. Těmto zemím mohli závidět Čechoslováci, kteří ve své kvalifikační skupině skončili až za Skotskem, a proto se jich německý šampionát netýkal.

Nový systém a první červená karta v historii MS

Formát závěrečného turnaje byl upraven, přestože byl závěrečný turnaj stále složen ze 16 účastníků. První část zůstala stejná, ze základních skupin postupovaly nejúspěšnější dva týmy. Ovšem namísto čtvrtfinálového pavouka bylo nejlepších osm týmů rozděleno do dvou skupin, jejichž vítězové se posléze střetli ve finálovém zápase. Druzí hráli o třetí místo.

Přestože k vylučováním docházelo i na dřívějších šampionátech, až Chilan Carlos Caszely byl prvním hráčem, který v utkání Mistrovství světa obdržel červenou kartu, a to v zápase proti domácím Západním Němcům. Karty byly zavedeny už před MS 1970, tam ovšem žádný hráč vyloučen nebyl.

Východní Němci ve skupině zaskočili své slavnější sousedy

Západní Němci si v první skupině zahráli derby proti sousednímu Východnímu Německu. Pikantní střetnutí hostil Volksparkstadion v Hamburku. Šlo o poslední zápas ve skupině, a díky gólu Sparwassera ze 77. minuty jej vyhrála NDR. Východní Němci tím předskočili své slavnější kolegy a zaujali první místo ve skupině. Domácí šli do druhého kola z druhé pozice.

Nizozemci se po 36 vrátili na MS, fascinovali "totálním fotbalem"

Na diváky po celém světě nejvíce zapůsobili Nizozemci, kteří předváděli jejich "totální fotbal", inspirovaný taktikou Ajaxu Amsterdam. Systém spočíval v tom, že se hráči nemuseli striktně držet stanovených pozic. Prakticky každý hráč v sestavě musel být schopný bránit i útočit. Nizozemsko předvádělo atraktivní podívanou, kterou v jejich podání fanoušci FIFA World Cup nemohli více než tři dekády vidět. Nizozemci se totiž objevili na závěrečném turnaji poprvé od roku 1938. Oranje vyhráli svou základní skupinu díky výhrám nad Uruguají a Bulharskem a remíze se Švédskem. Švédové postoupili z druhého místa.

Zoffovu dlouhou neprůstřelnost ukončili Haiťané

Stejně jako Nizozemci se také Poláci vrátili na šampionát po dlouhých 36 letech. Polsko rovněž vstoupilo do závěrečného turnaje parádně. V těžké skupině vyhrálo všechna tři utkání. Outsideři z Haiti to odskákali sedmi góly, ale mnohem větší respekt si Poláci získali díky výhrám nad dvěma favority turnaje - Argentinu zdolali 3:2 a Itálii 2:1. Argentinci prošli dál jen díky lepšímu skóre, zatímco Italové nenavázali na finálovou účast z posledního MS a pakovali se už po třech zápasech. Haiťané sice na turnaji podle očekávání prohráli všechny zápasy, přesto na šampionátu zanechali značnou stopu. V úvodním zápase s Itálií totiž otevřel skóre Emmanuel Sanon, který tím ukončil 12 zápasů dlouhou italskou sérii bez obdržené branky. Legendární brankář Dino Zoff po 1 142 minutách přišel o neprůstřelnost.

Černý Petr pro Skoty

Zajímavou zápletku nabídlo vyhodnocování tabulky ve Skupině 2. Brazílie, Jugoslávie a Skotsko mezi sebou remizovala všechna utkání, a tak o postupujících rozhodovalo skóre jejich zápasů proti Zairu. Africká země totiž podlehla všem třem soupeřům. Jugoslávci nasázeli Zairu devět branek, Brazilci tři a černý Petr tak zbyl na Skoty, kteří vyhráli jen 2:0, a proto do dalšího kola pustili Jugoslávii s Brazílií.

Suverénní Oranje prošli do finále

Ve druhé fázi byli do Skupiny A svedeni Nizozemci spolu s Argentinou, Brazílií a Východním Německem. Oranje byli opravdu famózní. Na úvod deklasovali Argentinu 4:0. V tomto utkání vsítil své první dva góly na Mistrovství světa Johan Cruyff. Brazílie díky trefě Rivellina porazila NDR 1:0. Nizozemci a Brazilci si poté prohodili soupeře. Brazílii pomohli Rivellino s Jairzinhem k vítězství 2:1 nad Argentinou, zatímco o nizozemském vítězství proti Východnímu Německu rozhodli Neeskens a Rensenbrink.

Závěrečný zápas mezi Brazílií a Nizozemskem určil, který tým si zahraje o titul a který pouze o třetí místo. Góly přinesla až druhá půle, v níž se prosadili Neeskens a Cruyff. Oranje vyhráli 2:0 a přesvědčivě ovládli Skupinu A: vyhráli všechna tři utkání, navíc s impresivním skóre 8:0.

Dominance Poláků a Západních Němců

Také o druhém finalistovi rozhodl až přímý souboj v závěrečném kole. Skupině B totiž dominovali Západní Němci a Poláci. Domácí vstoupili do druhého kola výhrou 2:0 s Jugoslávií, kterou zařídili Paul Breitner s Gerdem Müllerem. Poté si Němci poradili i se Švédskem, když v divokém utkání padlo pět ze šesti branek až ve druhém poločase. Němci zvítězili 4:2. Polsko rovněž zdolalo první dva soupeře. Grzegorz Lato jediným gólem zajistil dva body proti Jugoslávii, poté vstřelil rozhodující branku při výhře 2:1 nad Švédskem.

Polsko muselo vzít zavděk třetím místem

Klíčový duel Polska proti Západnímu Německu sledovalo 62 tisíc diváků v ochozech frankfurtského Waldstadionu. Těm udělal nesmírnou radost nejlepší střelec mexického šampionátu Gerd Müller, který v 76. minutě jako jediný dokázal rozvlnit síť. Západní Němci vyhráli 1:0 a mohli čekat na finálového soupeře. Domácí byli totiž prvními finalisty, souboj Nizozemců s Brazilci se odehrál až o tři hodiny později.

Oba závěrečné zápasy hostil Olympijský stadion v Mnichově. Bitvu o třetí místo rozhodl v sobotu 6. července Grzegorz Lato, který byl se sedmi góly nejlepším střelcem šampionátu. Hlavní chod přišel na řadu o den později.

Ve finále se proti sobě postavili Beckenbauer a Cruyff

Nedělní finále navštívilo více než 78 tisíc diváků. Sestavy obou mužstev byly plné vynikajících fotbalistů, ale přesto mezi nimi vyčnívali zejména dva hráči, a sice kapitáni obou finalistů. Západní Němce vedl útočně laděný obránce Franz Beckenbauer, majitel Zlatého míče z roku 1972. Nizozemsko se opíralo především o Johana Cruyffa, pohromu všech světových obran. Cruyff byl v té době dokonce dvojnásobným vítězem Ballon d'Or (1971 a 1973) a na konci roku 1974 byl do třetice vyhlášen nejlepším fotbalistou Evropy.

Bleskový průnik Cruyffa rezultoval v rychlý první gól

Začátek zápasu byl odložen, protože pořadatelé odebrali rohové praporky při přípravách na závěrečnou ceremonii. Poté je zapomněli vrátit. Tyto rozpaky bohatě vynahradil strhující úvod utkání. Cruyff se v první minutě prohnal německou obranou a Uli Hoeneß jej ve vápně fauloval. Na penaltu se postavil Johan Neeskens, který už v předchozím průběhu šampionátu proměnil dva pokutové kopy. Neminul ani tentokrát a Oranje hned na začátku opařili západoněmecké hráče ještě před tím, než jim vůbec dovolili jediný dotyk s míčem. Domácí ale v pětadvacáté minutě oplatili Nizozemcům stejnou měrou, když rovněž z penalty vyrovnal Paul Breitner. Byly to první dva nařízené pokutové kopy v historii finále Mistrovství světa.

Poslední reprezentační trefa Gerda Müllera

Dvě minuty před přestávkou skóroval Gerd Müller, který po utkání ukončil svou reprezentační kariéru. Mülller svou derniéru v národním týmu pojal stylově, čtrnáctým gólem v závěrečných turnajích MS se vyhoupl do čela historické střelecké tabulky Mistrovství světa. Tento rekord držel následujících dvaatřicet let.

Nejlepší kanonýr v dějinách MS vystřelil domácím titul

Müllerův gól navíc rozhodl o triumfu Západního Německa. Ve druhé půli už totiž žádná regulérní branka nepadla. Müller sice ještě jednou poslal míč do soupeřovy brány, ale jeho trefa neplatila kvůli odmávanému ofsajdu. Západní Němci vyhráli 2:1 a jako první dokázali vyhrát Mistrovství světa jakožto úřadující Mistři Evropy. Pětice německých hráčů navíc zkompletovala svou sbírku medailových umístění na FIFA World Cup. Sepp Maier, Franz Beckenbauer, Wolfgang Overath, Jürgen Grabowski a Horst-Dieter Höttges se stali prvními hráči, kteří na Mistrovství světa obsadili první, druhé i třetí místo.