Historie Mistrovství světa ve fotbale (11.)

Mexiko se během dvou let stalo dvakrát epicentrem světového sportu. Po úspěšné olympiádě v roce 1968 se země Aztéků zhostila rovněž role organizátora Mistrovství světa ve fotbale. Mexický šampionát byl výjimečný nejen rozdíly nadmořských výšek, ale také několika inovacemi. Poprvé se mohlo střídat, rozhodčí poprvé používali žluté a červené karty. Fotbalový míč získal ikonický design. A výjimečné výkony předváděli i samotní hráči, v čele s šampiony...

Foto: Pixabay

Místo Argentiny dostalo přednost Mexiko

Argentina musela být značně frustrována. FIFA jakoby jí nemohla zapomenout léta trucování, během nichž Argentinci bojkotovali světový šampionát. Argentina několikrát neúspěšně kandidovala na pořadatelství Mundialu, stejně dopadla i kampaň za organizaci MS 1970. Na kongresu v Tokyu bylo 8. října 1964 rozhodnuto o tom, že FIFA World Cup uspořádá Mexiko. Mistrovství světa mělo poprvé zavítat mimo Evropu a Jižní Ameriku.

Kvalifikace Salvadoru s Hondurasem rozdmýchala Fotbalovou válku

Mistrovství světa ve fotbale mělo historický přesah. Ve střední Americe totiž kvalifikační střetnutí Salvadoru s Hondurasem vygradovalo ve vojenský konflikt, kterému se říká "Fotbalová válka". Problémy byly samozřejmě hlubšího rázu. Hondurasu se nelíbilo, že uprchlíci ze Salvadoru zabírají volnou honduraskou půdu. Honduras je totiž pětkrát větší rozlohou, ale v šedesátých letech měl pouze poloviční počet obyvatel než Salvador.

Obě země spolu sehrály duely o místo na fotbalovém šampionátu. Honduras doma vyhrál 1:0, ale v Salvadoru podlehl 0:3. Po odvetném zápase probíhalo mezi obyvateli obou zemí mnoho násilností a napětí se stupňovalo. O postupujícím rozhodlo play-off v Mexiko City, které 26. června 1969 skončilo výhrou Salvadoru 3:2 po prodloužení. Stejného dne obvinila salvadorská vláda Honduras z genocidy salvadorských přistěhovalců. O necelé tři týdny později vypukla válka, která skončila po 100 hodinách bojů díky intervenci Organizace amerických států.

Severokorejci byli odmítli hrát proti Izraeli a byli vyloučeni

Salvadorští fotbalisté se mohli těšit na své první Mistrovství světa ve fotbale, stejný pocit zažívaly také reprezentace Maroka a Izraele. Izrael byl kvůli řadě politických sporů přiřazen ke kvalifikační části Asie-Oceánie. Přesto se ani tím situace nevyřešila ke spokojenosti všech účastníků. Korejská lidově demokratická republika odmítla odehrát zápas proti Izraeli, i když to znamenalo automatickou diskvalifikaci. Na překvapivý úspěch z Anglie tak Severokorejci nenavázali.

Naši reprezentanti se po absenci v Anglii vrátili na závěrečný turnaj

Československo ve své kvalifikační skupině nasbíralo stejný počet bodů jako Maďarsko a o postupujícím rozhodlo play-off v Marseille. Naši vyhráli 4:1 a mířili do Mexika, zatímco Maďaři zůstali doma. Nekvalifikovaly se ani Argentina, Francie, Maďarsko, Portugalsko či Španělsko.

Barevné vysílání a proslulý míč Adidas Telstar

Mexiko zároveň hostilo Letní olympijské hry v roce 1968 a většina stadionů byla postavena v 60. letech právě pro tyto dvě vrcholné akce. Fotbalový šampionát se pyšnil řadou inovací. Technologický pokrok zajistil, že černobílé televizní vysílání poprvé v historii MS nahradily barevné přenosy do celého světa. Vývoj byl patrný i u toho nejdůležitějšího - fotbalového míče. Oficiální hrací míč Adidas Telstar měl jako první v dějinách FIFA World Cup design komolého dvacetistěnu, tvaru, který se později stal všeobecně oblíbeným.

Nadmořská výška vyžadovala důkladnou aklimatizaci

Poloha stadionů v různých nadmořských výškách znamenala, že se týmy potřebovaly aklimatizovat na lokální podmínky. Proto do Mexika cestovaly s předstihem, aby si zvykly na vedro a tlak vzduchu. Některé reprezentace už si mexické podmínky vyzkoušely během olympijského turnaje. Nejníže položený stadion byl v Guadalajaře (1 500 metrů nad mořem), nejvyšší v Toluce (2 660 m. n. m.). Nejslavnější arénou bylo obrovské Estadio Azteca v hlavním městě, které se stalo jedním z nejproslulejších světových stadionů.

Kvůli evropským televizím zápasy probíhaly v poledních vedrech

Kvůli časovému posunu mělo mnoho zápasů výkop v pravé poledne, aby mohly evropské televizní stanice vysílat zápasy v divácky příznivých časech. Tím byly náročné podmínky ještě ztíženy, hrálo se v obrovských vedrech. Úvodní zápas mezi Mexikem a Sovětským svazem skončil 0:0 a novináři se domnívali, že i v dalších zápasech se bude hrát v pomalém tempu a padne málo branek. To se však nepotvrdilo. Sověti i Mexičané vyhráli oba zbývající zápasy ve skupině a prošli do čtvrtfinále, zatímco Belgie a Salvador skončily už po základní skupině.

Anatoliy Puzach byl prvním střídajícím hráčem v dějinách MS

Fyzicky vyčerpávajícím zápasům částečně ulevilo nové pravidlo, které FIFA představila právě na MS 1970. Poprvé mohly týmy střídat. Anatoliy Puzach se stal prvním hráčem v dějinách Mistrovství světa, který do zápasu vstoupil až v jeho průběhu. Premiérově se na šampionátu také objevily žluté a červené karty. Zajímavé je, že na tomto MS nedošlo k žádnému vyloučení.

Italové a Uruguayci zvládli defenzivní bitvu

Skupina 2 byla na góly nejchudší ze všech. V šesti utkáních padlo pouze šest branek. Uruguay a Itálie postoupily na úkor Švédska a Izraele. Švédové mohli postoupit, pokud by v závěrečném zápase porazili Uruguay o dva góly. Až v poslední minutě však vsítili jediný gól zápasu a nejtěsnější výhra jim nestačila.

Čechoslováci v těžké skupině narazili na Anglii i Brazílii

Nejzajímavější byla třetí skupina, v níž se potkali obhájci titulu z Anglie s Brazilci, kteří byli považováni za největší favority turnaje. S těmito těžkými vahami musely svádět souboje i Čechoslováci a Rumuni. Anglický kouč Ramsey se v médiích často vyjadřoval nelichotivě na účet Mexika, a to se projevilo na atmosféře zápasů jeho týmu. Bouřliví mexičtí fanoušci dávali anglickým hráčům najevo, že si jejich úspěch na MS rozhodně nepřejí. V prvním kole Anglie porazila Rumunsko 1:0 díky brance hrdiny předchozího finále Hursta, Brazilci si zase poradili s Československem. Naší reprezentaci sice v 11. minutě poslal do vedení Ladislav Petráš, jenže pak už se trefovali jen Kanárci. Rivelino vyrovnal a ve druhé půli vstřelil vítězný gól Pelé. Jairzinho pak ještě dalšími dvěma góly upravil na konečných 4:1.

Banks zázračně vychytal Pelého, přesto to nestačilo

Poté se dva velikáni střetli proti sobě, očekával se mimořádný zápas. A diváci v Guadalajaře rozhodně měli na co koukat. Pelého střelu z blízkosti skvělým reflexem zachránil Gordon Banks, který tento zákrok později označil za nejlepší ve své kariéře. Brazilci přesto zvítězili 1:0, rozhodující trefu zařídil Jairzinho v 59. minutě.

Naši odjížděli se třemi porážkami

Čechoslováci bohužel neudrželi vedení ani ve druhém zápase na turnaji. Opět jako první rozvlnil síť Petráš, jenže Rumuni dvěma góly ve druhé půli strhli vítězství na svou stranu. V posledním utkání podlehli naši reprezentanti Anglii 0:1, jedinou branku vsítil Allan Clarke z penalty. Brazilci byli úspěšní i ve třetím utkání ve skupině, proti Rumunsku znovu úřadovali Pelé s Jairzinhem. Při výhře 3:2 se Pelé trefil dvakrát, Jairzinho jednou.

Západní Němce táhl mimořádný sniper Gerd Müller

Poslední skupina začala parádním obratem Peru, které se na Mundialu objevilo poprvé od úvodního MS v roce 1930. Peruánci už ztráceli na Bulhary dva góly, ale nakonec zvítězili 3:2. I v souběžně hraném utkání došlo ke zvratu. Maroko překvapivě vedlo 1:0 nad Západním Německem, ale Uwe Seeler a Gerd Müller zařídili konečný výsledek 2:1 pro Němce. A protože hráči Peru i Západního Německa zvládli vyhrát i své druhé zápasy, zajistili si postup do čtvrtfinále. V závěrečném vzájemném zápase už si to rozdali pouze o to, kdo bude vítězem skupiny. O tom svým hat-trickem rozhodl Müller, Němci vyhráli 3:1.

Domácí tým neprošel branou čtvrtfinále

Všechna čtvrtfinále se hrála souběžně, a to 14. června od dvanácti hodin. Estadio Azteca se první (a jediné) branky dočkalo až ve 117. minutě, kdy souboj Uruguaje a Sovětského svazu rozhodl Víctor Espárrago ve prospěch jihoamerického celku. Domácí Mexičané v Toluce nestačili na Itálii, přestože ve 13. minutě zásluhou Gonzáleze vedli 1:0. Ještě v první půli si ale dal vlastní gól Guzmán a Itálie sama přidala další tři zásahy ve druhé části.

Brazílie bez problému zdolala i Peruánce

Brazílie nepřipustila překvapení v utkání s Peru. Rivellino otvíral na 1:0, Tostão zvýšil na 2:0. Peruánci se nevzdávali a snížili, ale v 52. minutě se opět trefil Tostão. I když se Peru ještě jednou podařilo dotáhnout na rozdíl jediné branky, naděje znovu utnul Jairzinho, který v 75. minutě zajistil konečný stav 4:2.

Reprízu posledního finále tentokrát v prodloužení rozhodl Müller

Estadio Nou Cámp v Leonu hostilo reprízu posledního finále Mistrovství světa, proti sobě stály reprezentace Anglie a Západního Německa. Znovu to byl vynikající zápas a shodou okolností bylo po devadesáti minutách identické skóre jako ve Wembley. Angličané dvakrát vedli 2:0, jenže Beckenbauer a Seeler srovnali na 2:2. Tentokrát vyšlo prodloužení lépe Němcům, ve 108. minutě jim vystřelil postup elitní střelec Müller.

Brazílie nepřipustila další Maracanazo

Úžasnou podívanou přinesly také semifinálová klání. Střetnutí Uruguay s Brazílií vždy vyvolává vzpomínky na zázrak "Maracanazo" z roku 1950. A Brazílie jakoby se ani o dvacet let později nevzpamatovala z tehdejšího zklamání. Alespoň to tak vypadalo v 19. minutě, kdy šla Uruguay do vedení. Minutu před pauzou ale vstřelil důležitou vyrovnávací branku Clodoaldo. Brazílie získala pevnou půdu pod nohama a ve druhé půli si vybojovala další finálovou účast - o výsledku 3:1 rozhodli Jairzinho a Rivellino.

Západní Německo s Itálií v dechberoucím "Zápase století"

Nevídanou zápletku nabídl druhý semifinálový duel, v němž se utkali reprezentanti Itálie se Západními Němci. Utkání je právem označováno termínem "Zápas století". Italové už od osmé minuty vedli 1:0 a tento stav drželi po celý zápas... až do 90. minuty, kdy Západní Němce zachránila trefa Schnellingera. Následovalo prodloužení, které nepochybně vešlo do dějin jako nejlepší prodloužení v dějinách Mistrovství světa a zřejmě i celého fotbalu. Oba týmy byly rázem jako utržené ze řetězu, v nastavené půlhodině padlo pět gólů.

Müller poslal Němce do vedení, Italové otočili na 3:2, načež Müller znovu srovnal. Jenže hned o minutu později Rivera přiblížil Itálii postupu do finále. Podle průběhu prodloužení se zdálo, že to ještě nemůže být všechno. Zbývalo devět minut, ale další gól už nepadl a Italové po strhujícím průběhu přetlačili Západní Německo v poměru 4:3. Více než sto tisíc diváků na Estadio Azteca rozhodně nelitovalo, že zápas trval o půl hodiny déle, než bylo plánováno.  Die Mannschaft poté před ještě vyšší návštěvou vyhrál souboj o třetí místo. O jediný gól se výjimečně nepostaral nejlepší střelec turnaje Müller (10 gólů), nýbrž Overath.

Ve finále úřadoval skvělý Pelé

Více než 107 tisíc fanoušků se vtěsnalo do mexického fotbalového chrámu pro finále Brazílie - Itálie. První padl v 18. minutě, centr Rivelina našel hlavu Pelého a ten svou šanci zužitkoval. Po chybě brazilské obrany ale ve 36. minutě srovnal Roberto Boninsegna. Brazilci ale druhé poločasy zvládali skvěle. Gérson tvrdou střelou změnil stav na 2:1, a poté z přímého kopu našel centrem Pelého. Nejlepší fotbalista planety hlavou přiklepl míč Jairzinhovi a ten zvýšil na 3:1. Pelé navíc přihrál ještě na jeden gól, konečnou podobu dodal výsledku kapitán Carlos Alberto. Brazílie porazila Itálii 3:1.

Brazílie díky třetímu triumfu navždy získala Rimetův pohár

Toto finále bylo ještě důležitějším soubojem, než jak je u MS zvykem. Obě reprezentace už totiž měly na kontě dva tituly z Mundialu. Bylo jasné, že vítěz navždy získá putovní Trofej Julese Rimeta, kterou si podle pravidel mohl doživotně nárokovat první tým, který triumfuje na třech šampionátech. Brazílie to zvládla během dvanácti let, v nichž se po hřišti proháněla zlatá generace Kanárků. Vítězný tým z roku 1970 byl považován za vůbec nejsilnější výběr všech dob, předčil i brazilské týmy, které ovládly MS 1958 a 1962. Třetí triumf byl suverénní záležitostí. Brazilci vyhráli všech dvanáct zápasů, šest v kvalifikaci a šest na závěrečném turnaji.

Pelé a Zagallo potřetí vítězní, trofej je od roku 1983 nezvěstná

Pelé se stal prvním a dosud jediným hráčem, který vyhrál tři Mundialy. Trenér Mário Zagallo byl zase prvním mužem, kterému se podařilo vyhrát Mistrovství světa jako hráč i jako trenér. Zagallo patřil do sestavy vítězných týmů z let 1958 a 1962. Trofej Julese Rimeta ovšem potkal neslavný osud. Pohár byl v roce 1983 odcizen z vitríny v Rio de Janeiru a nikdy nebyl nalezen. S největší pravděpodobností byl roztaven a prodán.