Historie Mistrovství světa ve fotbale (9.)

Mistrovství světa 1962 se výrazně zapsalo do dějin československého fotbalu. Díky skvělému úspěchu našich reprezentantů si šampionát v Chile rádi připomínáme. V devátém díle našeho seriálu máme tu čest připomenout si Mundial, který znovu doprovázelo mnoho zajímavých příběhů. Došlo i na konfrontaci úžasného Pelého s československou obranou...

Foto: Pixabay

Chile vyfouklo pořadatelství Argentině

Evropa hostila dva předchozí šampionáty a americké federace vyhlásily, že MS 1962 musí být v Jižní Americe, jinak budou turnaj kompletně bojkotovat. Argentina, která se před tím neúspěšně ucházela o pořadatelství, byla velkým favoritem. Na kongresu FIFA v Helsinkách v rámci OH 1952 však poprvé vyvstala myšlenka o kandidatuře Chile.

Definitivní rozodnutí padlo o čtyři roky později v Lisabonu. Argentinský zástupce Raul Colombo zakončil svou řeč prohlášením: "Můžeme začít Mistrovství světa zítra. Máme všechno." Vedoucí muž Chilské fotbalové federace Carlos Dittborn však kontroval argumenty, proč by se měl Mundial konat v Chile. Zároveň poukázal na Článek 2 ve statutech FIFA, který adresoval šampionátu roli podpory rozvoje sportu v zemích považovaných za nerozvinuté. Chile nakonec vyhrálo hlasování poměrem 32 hlasů ku 11. Třináct členů se zdrželo.

Čechoslováci na poslední chvíli zachránili svou účast na MS

Zájem o turnaj projevilo téměř 60 zemí ze všech šesti obydlených kontinentů. Popularita světového šampionátu stále vzrůstala a účast na závěrečném turnaji byla čím dál prestižnější. Pochopitelně se zvyšovala náročnost kvalifikace. Čechoslováci se v ní střetli se Skoty a Iry. Irsko prohrálo všechny čtyři zápasy. Naši reprezentanti doma vyprášili Skotsko 4:0, ale v Glasgow prohráli 2:3. O postupujícím musel rozhodnout ještě jeden zápas, odehraný na neutrální půdě v Bruselu. Češi v něm dvakrát dotahovali, prodloužení v 84. minutě zachránil Scherer. Ale v přidané půlhodině se trefili Pospíchal s Kvašňákem a Čechoslováci tak přeci jen na šampionátu v Chile nechyběli. A že se tam vytáhli... ale k tomu se teprve dostaneme.

Organizaci zkomplikovalo největší zemětřesení na světě

Premiérově se na MS probojovaly národní týmy Kolumbie a Bulharska. Zato Švédové, kteří na domácím Mistrovství světa došli do finále, v následující kvalifikaci propadli. Překvapivě nepostoupila ani Francie, která v roce 1958 skončila třetí. Chilský Mundial měl původně probíhat na stadionech v osmi různých městech. Jenže 22. května 1960 postihlo Chile obrovské zemětřesení, které dosáhlo 9,5 stupně Richterovy škály. Dodnes jde o nejsilnější naměřené zemětřesení na světě. Nakonec tedy MS hostila jen čtyři města: Santiago, Viňa del Mar, Rancagua a také Arica, která leží až při severní hranici.

Postrach útočníků Lev Jašin byl na šampionátu z formy

Formát závěrečného turnaje poprvé odmítl jakékoli extra zápasy ve skupině. Při stejném počtu bodů rozhodoval gólový průměr. Na turnaji se představilo mnoho významných fotbalistů, které dodnes považujeme za nejslavnější hráče v dějinách. Branku Sovětského svazu střežil Lev Jašin, jemuž se přezdívalo "Černý pavouk" pro jeho černý dres. Jašin byl tehdy považován za nejlepšího světového gólmana, ale MS 1962 jej zastihlo ve špatné formě.

Sověti přesto svou skupinu vyhráli. V prvním zápase ještě Jašin udržel čisté konto, když Sborná porazila 2:0 Jugoslávii. Ve druhém utkání už ale lovil míč ze své sítě čtyřikrát, při remíze 4:4 s Kolumbií. Sověty však střelecky táhl Ivanov, který se podílel i na vítězství 2:1 s Uruguají a svým čtvrtým zásahem ve skupině pomohl Sovětskému svazu k postupu z prvního místa. Jugoslávie rovněž prošla do čtvrtfinále.

Neblaze proslulá fotbalová i pěstní Bitva o Santiago

Ve druhé skupině se dařilo Západním Němcům. Ti po úvodní bezbrankové remíze s Itálií porazili Švýcary i Chilany a s pěti body obsadili první pozici. Domácí reprezentace také postoupila. Památný byl zejména souboj Chile s Itálií, který vešel do fotbalových dějin pod názvem "Bitva o Santiago". Chilané sice vyhráli 2:0, ale zápas proslul především mnoha zákeřnými zákroky na obou stranách. Mezi hráči došlo k řadě násilnostem a zraněním. Italský tým dokonce potřeboval policejní ochranu, aby mohl bezpečně opustit hřiště.

Čechoslováci se nezalekli Puskáse ani Pelého

Třetí skupina byla velmi zajímavá, spolu s Čechoslováky do ní totiž patřili i brazilští obhájci titulu. Brazilci vstoupili do turnaje vítězstvím 2:0 nad Mexikem, což svými góly zařídili střelci z posledního finále Zagallo a Pelé. Čechoslováci začali rovněž dobře, střetnutí se Španělskem rozhodl jedinou brankou Štibrányi. Španěly přitom reprezentoval fenomenální maďarský kouzelník Ferenc Puskás, který působil v Realu Madrid a po emigraci z Maďarska hájil barvy španělského národního mužstva.

Ve druhém kole hráli Čechoslováci proti Brazílii a zápas skončil výsledkem 0:0. Přesto i v tomto zápase došlo k jednomu zásadnímu momentu - zranil se totiž Pelé a turnaj pro něj skončil. Brazilci však i bez něj otočili utkání se Španělskem a Čechoslovákům díky tomu nezabránila v postupu ani prohra 1:3 s Mexikem.

Argentina doplatila na nový systém a poroučela se už po skupině

Poslední skupina přinesla zápletku, kterou musela poprvé rozlousknout nová kritéria o určování pořadí. Doplatila na to Argentina, která sice nasbírala tři body stejně jako Anglie, jenže v základní skupině vstřelila pouze dva góly, zatímco Angličané skórovali čtyřikrát. První Maďary tak do čtvrtfinále doprovodil Albion.

Brankářskou hvězdou nebyl Jašin, ale Schrojf

Jak už jsme zmínili, Lev Jašin byl na MS 1962 z formy. Sověti na to doplatili ve čtvrtfinále, v němž podlehli 1:2 domácímu výběru. Šampionátu v Chile dominoval jiný brankář, a sice Viliam Schrojf. Zejména díky jeho skvělému výkonu byli Čechoslováci úspěšní ve čtvrtfinále proti Maďarsku, které jedinou brankou rozhodl ve 13. minutě Adolf Scherer.

Garrincha a Vavá: osvědčená dvojka táhla Brazílii

Brazilcům sice chyběl Pelé, ale jejich tým stále oplýval řadou vynikajících ofenzivních hráčů. Výhru 3:1 nad Anglií ve čtvrtfinálovém utkání režírovali Garrincha a Vavá. Možná trochu překvapivě se do semifinále neprotlačili Západní Němci, ti totiž nestačili na Jugoslávii. Ve vzájemném zápase dlouho nepadl gól, ale v 85. minutě střetnutí nakonec rozhodl Radaković ve prospěch balkánského týmu.

Schrojf byl skvělý i v semifinále, Československo šlo do finále!

Jugoslávie se v dalším kole utkala s našimi reprezentanty. Československo poslal do vedení Kadraba gólem ve 48. minutě. Schrojf byl znovu výtečný, ale v 69. minutě jej přeci jen překonal Jerković. Naši se však opět mohli spolehnout na Adolfa Scherera, jenž v 80. minutě upravil na 2:1 a o čtyři minuty později dalším gólem z penalty stvrdil historicky druhou československou účast ve finále Mistrovství světa.

Brazilci rozesmutněli domácí diváky na vyprodaném Estadio Nacional

Zatímco na semifinále Československo - Jugoslávie přišlo ve Viňa del Mar necelých šest tisíc diváků, jihoamerický duel mezi Brazílií a Chile sledovalo v ochozech Estadio Nacional více než 76 tisíc fanoušků. Ti sice drželi palce především domácímu týmu, ale Brazilce znovu táhli Garrincha a Vavá. Oba se trefili dvakrát a Brazílie po vítězství 4:2 prošla do finále. Chilané si spravili chuť v souboji o třetí místo, v němž Rojas v poslední minutě skóroval jediný gól utkání.

Favority ve finále zaskočil úvodní trefou Josef Masopust

Oba finalisté už se potkali v základní skupině, tam se však rozešli smírně bez branek. Brazilci měli skvělý tým, ve kterém nechybělo devět šampionů z předchozího MS. Čechoslováci byli v jasné roli outsidera, který měl ve finále hrát pouhou roli sparing partnera. Ale naši reprezentanti Brazilcům rozhodně cestu za titulem neusnadnili. Kanárci stejně jako ve Švédsku ani v tomto finálovém zápase inkasovali jako první. V patnácté minutě se totiž po přihrávce Scherera trefil Josef Masopust, který později v témže roce získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.

Schrojfovi finále nevyšlo, Brazílie obrátila průběh a obhájila titul

Čechoslováci se ovšem z vedení neradovali příliš dlouho. Už o dvě minuty později vyrovnal Amarildo, a to po chybě brankáře Schrojfa, jenž byl během turnaje výjimečný, finále mu ovšem vůbec nevyšlo. Obrat dokonal v 69. minutě Zito a v 78. minutě bohužel po další Schrojfově hrubce potvrdil brazilské vítězství Vavá.

Brazílie obhájila mistrovský titul, Československo se podruhé v dějinách muselo smířit s druhou pozicí. Tým Rudolfa Vytlačila přesto zanechal v Chile mimořádnou stopu a domů se naši hráči vraceli jako hrdinové. Navíc si je oblíbili i místní diváci v Chile. Československý stříbrný úspěch z MS 1962 je právem řazen mezi nejvýznamnější sportovní úspěchy naší země.

Defenzivní taktika způsobila prudký pád gólového průměru

Mundial v roce 1962 byl výjimečný také tím, že v něm týmy začaly uplatňovat mnohem defenzivnější přístup. Poprvé v dějinách světového šampionátu činil gólový průměr méně než tři branky na zápas (2,78). Od té doby se na žádném závěrečném turnaji nevrátil přes hranici tří gólů. I proto nemělo chilské MS žádného výjimečného střelce, jakým byl Fontaine na předchozím šampionátu. V Chile se na čele střelecké tabulky srovnalo hned šest hráčů, kteří si připsali čtyři zásahy: Garrincha, Vavá, Leonel Sánchel, Flórián Albert, Valentin Ivanov a Dražan Jerković.