1. BetArena.cz >
2. Sportovní články

Argentina byla v historii mistrovství světa mnohokrát zklamaná. Několikrát dokonce bojkotovala šampionát. Ani když trucování skončilo, nezbavili se Argentinci hořké pachuti. Jihoamerické zemi se dlouho nedařilo přemluvit FIFA, aby ji zvolila za pořadatele Mundialu. Zdálo se, že argentinští fotbalisté, funkcionáři i fanoušci jsou neustále frustrováni. To ale provždy změnil rok 1978, který se významným způsobem zapsal do dějin argentinského fotbalu.

Argentina pořadatelem – ČSSR v kvalifikaci
Herní systém – Nizozemci bez Cruyffa
Základní skupiny – Překvapiví vítězové
Druhá šance Oranje – Brazilská křivda
Finále MS 1978 – Osudová tyč

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: ČTK/ZUMA/Keystone Pictures USA

Argentina konečně získala právo pořádat Mundial

Argentina se v roce 1978 konečně dočkala. Po mnoha neúspěšných kandidaturách se jí přeci jen povedlo přemluvit představitele FIFA, kteří jí už během šampionátu v Anglii přidělili pořadatelství fotbalového mistrovství světa – s dvanáctiletým předstihem. Argentinský šampionát ovšem provázelo několik kontroverzních událostí.

První nastala už dva roky před závěrečným turnajem. V Argentině došlo k vojenskému převratu a svržení prezidenta Isabela Peróna. Některé reprezentace – včetně Nizozemska – zvažovaly, že se MS kvůli politické situaci nezúčastní. Nakonec ale k žádnému bojkotu nedošlo.

Šampionát znovu bez Anglie a Československa

Do kvalifikačního procesu se poprvé v historii zapojilo více než sto zemí. Na finálový turnaj se podruhé v řadě neprobojovali Angličané a kvalifikačním sítem neprošly ani národní týmy Jugoslávie, Sovětského svazu nebo Uruguaye.

A stejně na tom bohužel byli i Čechoslováci, kterým znovu zamezili cestu na šampionát Skotové. Přitom hned na úvod kvalifikační skupiny, v níž působil i Wales, dokázali naši hráči na Spartě porazit skotský celek 2:0 po brankách Panenky a Petráše.

Jenže na ostrovech neuhráli českoslovenští fotbalisti ani bod, a když Skoti v říjnu 1977 vyhráli ve Walesu, bylo rozhodnuto. Skoti měli tři vítězství a naší reprezentaci už nebyla nic platná ani závěrečná výhra s Velšany.

Herní formát zůstal stejný jako na MS v Západním Německu

Mezi 16 kvalifikovanými týmy byly naopak poprvé v historii Írán a Tunisko. Mnoho šancí na úspěch na závěrečném turnaji ale tyto celky neměly. Herní formát zůstal stejný jako na předchozím MS.

Mužstva byla na úvod rozřazena do dvou čtyřčlenných skupin, z nichž nejlepší dva týmy postupovaly do semifinálových skupin. Jejich vítězové získali právo zahrát si o vytouženou trofej, reprezentace na druhých místech spolu odehrály zápas o třetí místo.

To vše se mělo původně odehrát na osmi stadionech, ale ke stavbě dvou slibovaných arén nedošlo. Nakonec se tedy hrálo na šesti místech. Největšími ochozy se pyšnilo Estadio Monumental v Buenos Aires, jehož kapacita atakovala hranici 75 tisíc diváků.

Nizozemci přijeli bez největší hvězdy

Na největší hvězdu se však těšili fanoušci v Mendoze, kde svá utkání v základní skupině odehrálo Nizozemsko. Oranje ovšem nakonec přicestovali do Argentiny bez Johana Cruyffa.

Proslýchalo se, že trojnásobný vítěz Zlatého míče odmítal hrát na argentinském šampionátu kvůli zmíněnému vojenskému převratu, sám Cruyff však o třicet let později tuto domněnku vyvrátil. Vyšlo najevo, že jen pár měsíců před šampionátem se jeho rodina stala obětí pokusu o únos v Barceloně.

Skotové nepostoupili pouze o skóre

I přes Cruyffovu absenci ale Nizozemci podle očekávání postoupili ze skupiny. Překvapivě ale až z druhého místa, navíc pouze o skóre před Skotskem. Vítězem skupiny bylo Peru v čele s Teófilem Cubillasem, které porazilo Skotsko i Irán a s Nizozemskem hrálo bez gólů.

Nizozemci rovněž porazili nováčka na turnaji; díky hat-tricku Roba Rensenbrinka. To se naopak nepodařilo Skotům, což se jim stalo osudným. V celkovém zúčtování jim posléze nestačila ani výhra 3:2 nad Nizozemci, protože tehdy v případě rovnosti bodů ještě o pořadí nerozhodoval vzájemný zápas. Oranje měli skóre 5:3, Skotové pouze 5:6.

Nejvýraznějším momentem zápasu Nizozemsko vs. Skotsko tak zůstává další gól Rensenbrinka, který se už čtvrtým zásahem v turnaji – třetím z penalty – postaral o jubilejní tisící branku v historii Mistrovství světa ve fotbale.

Tunisané nepostoupili, přesto odjížděli se ctí

Také v další skupině došlo k překvapení, které zařídili Tunisané. Ti totiž sebrali jeden bod obhájcům titulu, když udrželi Západní Němce na uzdě a remizovali s nimi 0:0. Němcům tento bod nakonec chyběl k prvnímu místu, protože před tím hráli bez gólů také s Poláky, kteří ovšem zbývající dva zápasy proti Mexiku i Tunisku vyhráli.

Tunisko sice neprošlo do další fáze, ale na tomto mistrovství světa přesto zanechalo velmi pozitivní dojem. Jako první africký tým v historii dokázalo vyhrát utkání na světovém šampionátu. Tunisané v něm sice prohrávali s Mexikem 0:1 o poločase, třemi zásahy ve druhé části ovšem zvrátili výsledek ve svůj prospěch.

Brazílie se zařadila až za Rakousko

Snad ještě větší překvapení přinesla třetí skupina, v níž Rakušané skončili před Brazilci. Zatímco Rakousko zvládlo porazit Španěly i Švédy, Brazilci s oběma těmito protivníky pouze remizovali.

V zápase se Švédskem ale měli smůlu. Po závěrečném rohu se totiž hlavou prosadil Zico, jenže velšský rozhodčí překvapivě odpískal konec zápasu těsně před tím, než se brazilský hráč dotkl míče, a gól tedy neplatil.

Jihoameričané sice protestovali, ale nebylo jim to nic platné. Brazílie sice v posledním zápase porazila Rakousko 1:0 a bodově se mu vyrovnala, ale Rakušané měli při stejném rozdílu ve skóre více střelených branek (3:2 oproti 2:1), a tak se Kanárci museli smířit pouze s druhým postupovým místem.

Na italské suverény nestačili ani domácí

Zato Italové, které jako kapitán vedl veterán v bráně Dino Zoff, prošli svou základní skupinou bez ztráty bodu. Přitom to byl právě Zoff, kdo hned v první minutě pustil vůbec první gól na šampionátu. Na hlavičku Francoze Lacomba ale odpověděl Paolo Rossi a ve druhé půli Azzurri skóre otočili. Itálie postupně porazila Francii 2:1, Maďarsko 3:1 a domácí Argentinu 1:0.

Do dalších bojů je doprovodila právě Argentina, která vyhrála předchozí dvě utkání shodně 2:1. Francouzi sice už měli ve svém týmu mladého Michela Platiniho, ale ani on nezabránil vyřazení ve skupině. Platiniho vrcholná část kariéry ale přišla až v 80. letech.

Obhájci titulu se sklonili před Nizozemskem a Itálií

Navzdory Cruyffově absenci měli Nizozemci i v Argentině výtečný tým. Kostru nizozemské ofenzivy tvořili již zmíněný Rensenbrink, Johnny Rep či dvojčata van de Kerkhofovi.

Po lehce rozpačité úvodní skupině začali nizozemští hráči potvrzovat svou sílu ve druhém kole, kde na úvod Skupiny A rozstříleli Rakousko 5:1. Oproti tomu zápas Itálie se Západním Německem skončil 0:0 a Oranje tak hned po prvním dvojzápase získali náskok jednoho bodu.

Ve druhém zápase se opakovalo finále z předchozího Mundialu. Rivalita Nizozemska se Západním Německem byla opravdu nesmírná a další vzájemný zápas tedy sliboval velmi napínavou podívanou. V základních sestavách obou mužstvech bylo dohromady 10 fotbalistů, kteří proti sobě nastoupili v mnichovském finále.

I tentokrát měl zápas strhující začátek, byť v opačném gardu. Už ve třetí minutě totiž Němci vedli 1:0. Nizozemci ale vyrovnali, ve druhé půli srovnali i další německou trefu a po výsledku 2:2 si drželi průběžné první místo. Dotáhla se na ně ovšem Itálie, která v souběžně hraném utkání porazila Rakousko 1:0.

Skvělí Oranje podruhé za sebou ve finále mistrovství světa

Západní Němci přesto stále drželi teoretickou naději na postup do finále. Museli by však v posledním zápase deklasovat Rakousko alespoň o pět gólů, a zároveň doufat v remízu Itálie a Nizozemska. K ničemu z toho ovšem nedošlo. Místo toho Němci podlehli svému sousedovi 2:3, když o vítězství Rakouska v 87. minutě rozhodl Hans Krankl. Zápas Nizozemska s Itálií tedy rozhodl o finalistovi.

Pro Nizozemce se utkání nevyvíjelo dobře, v 19. minutě si Ernie Brandts vstřelil vlastní gól. Brandts se ovšem po přestávce dočkal i gólu do správné sítě a srovnal na 1:1. A v 76. minutě navíc upravil na 2:1 Arie Haan a nizozemská reprezentace se podruhé za sebou probojovala do utkání o titul mistrů světa.

Argentina bez 17letého Maradony, zato s výhodou pozdějších výkopů

Argentinský trenér César Luis Menotti byl v průběhu šampionátu kritizován, že do národního týmu pro MS nepovolal talentovaného sedmnáctiletého mladíka – Diega Maradonu. Přesto se Argentincům povedlo projít do druhého kola, které přineslo velkou kontroverzi.

Ve skupině B totiž zápasy neprobíhaly současně. Argentina vždy nastupovala k pozdějšímu utkání souběžného kola, což nakonec hrálo velmi důležitou roli. Podle očekávání byla tato semifinálová skupina soubojem dvou jihoamerických velmocí, a s Argentinou to v jednu chvíli vypadalo špatně.

Zatímco Brazílie na úvod porazila Peru 3:0, Argentina přehrála Polsko 2:0. Ve druhém utkání se Argentina s Brazílií ve velmi vyhroceném zápase nakonec rozešla smírně, alespoň co do výsledku 0:0.

Bylo tedy zřejmé, že o účastníkovi finále rozhodne skóre, tedy v případě, že Brazilci i Argentinci podle předpokladů vyhrají svá závěrečná utkání. A zatímco výkop zápasu Argentiny proti Peru byl pozdržen, Brazílie mezitím zdolala Polsko 3:1.

Argentina deklasovala Peru, Brazilci cítili křivdu

Argentinci tak věděli, že k vítězství ve skupině a postupu do finále potřebují porazit Peruánce alespoň o čtyři góly. Po poločase vedli Albiceleste 2:0 a ve druhé půli naprosto zkolabovala peruánská obrana. Argentina vyhrála 6:0 a opravdu prošla do finále.

Spekulovalo se o tom, že peruánští hráči byli Argentinci podplaceni, nic takového se ovšem nepodařilo prokázat. Brazílie musela přijmout fakt, že si zahraje jen o třetí místo, aniž by na šampionátu prohrála zápas. Kanárci v utkání o bronz vyhráli nad Itálií 2:1 a zůstali jediným neporaženým mužstvem.

Argentinské obstrukce před výkopem finálového zápasu

Různým obstrukcím se nevyhnulo ani finálové utkání na Estadio Monumental v Buenos Aires. Argentinci se při nástupu na hrací plochu zdrželi, údajně proto, aby mohl domácí divácký kotel přichystat Nizozemcům pořádné peklo.

Argentinský tým si následně ještě stěžoval na sádru, kterou měl na zápěstí René van de Kerkhof. Ten s ní přitom odehrál dosavadní průběh MS bez jakýchkoli protestů ostatních týmů. Italský rozhodčí Sergio Gonella však po nátlaku Argentinců vykázal van de Kerkhofa ze hřiště a donutil ho, aby si přes sádru nasadil ještě další bandáž.

• Argentina: Fillol – Olguín, Galván, Passarella (C), Tarantini – Gallego, Ardiles, Kempes – Bertoni, Luque, Ortiz
• Nizozemsko: Jongbloed – Jansen, Brandts, Poortvliet – Neeskens, Haan, W. van de Kerkhof – R. van de Kerkhof, Rep, Rensenbrink

Argentina vedla, Nizozemce vysvobodilo povedené střídání Ernsta Happela

Nizozemce mohl poslat do vedení Rep, ale vychytal jej brankář Fillol. A tak jako první udeřila Argentina, když ve 35. minutě Mario Kempes překonal nizozemského gólmana Jongbloeda. Reprezentantům Oranje jakoby došly útočné nápady, nemohli se proti argentinské defenzivě prosadit.

Rakouský trenér Ernst Happel tak v 59. minutě poslal do hry náhradníka Dicka Nanningu. A tento tah se mu vyplatil, Nanninga se v 82. minutě opřel hlavou do centru z pravé strany a bylo to 1:1.

Nizozemce dělily od titulu pouhé centimetry

Bouřliví argentinští diváci rázem ztichli. Navíc mohlo být ještě hůře. V posledních sekundách byli Nizozemci doslova několik centimetrů od vítězství, když Rensenbrinkovu střelu zastavila tyč.

Argentinci přežili infarktový okamžik a nakonec byli velice rádi, že se zápas na Estadio Monumental protáhne ještě o třicet minut. O novém mistrovi světa mělo rozhodnout až prodloužení.

Neviditelný Kempes v prodloužení znovu ožil

Osudová rána do brankové konstrukce jakoby zase převážila všechno na argentinskou stranu. Nizozemcům se v prodloužení nedařilo, domácí naopak chytili druhý dech.

Platilo to především pro Kempese, který se přitom ve druhé půli téměř nedotkl míče. V prodloužení však získal míč v soupeřově vápně, překonal dva obránce a obešel i brankáře. A pak už uklidil míč do brány, Argentina vedla 2:1.

Albiceleste na domácí půdě oslavili svůj první triumf na MS

Nizozemci museli otevřít hru ve snaze vyrovnat, a proto jejich obrana dostávala trhliny. Toho ve 115. minutě využil Daniel Bertoni, který gólem na 3:1 pojistil Argentině premiérové vítězství ve FIFA World Cup.

Střelec vítězného gólu Kempes byl jediným hráčem v kádru Argentiny, který nepůsobil v domácím klubu, nýbrž ve španělské Valencii. Ačkoli se mu nepodařilo ani jednou skórovat v základní skupině, v dalším průběhu turnaje nasázel šest branek. Kempes se stal hrdinou a také nejlepším střelcem šampionátu.

Argentina po desítkách let frustrace, bojkotů a neúspěšných vystoupení na mistrovství světa konečně uspěla. Bylo to zároveň poprvé v historii MS, kdy šampion během turnaje dvakrát nezvítězil. Hostující zemi už ale 25. června 1978 zajímala jen tato slova: Argentina, campeón del mundo!

Stejně jako o čtyři roky dříve kralovala Mundialu domácí země. A stejně jako o čtyři roky dříve se jí museli ve finále poklonit Nizozemci. Ti i tentokrát nesli porážku velmi těžce. Dokonce se odmítli zúčastnit pozápasové ceremonie – údajně kvůli obstrukcím Argentinců, které předcházely finálovému utkání.

Nezbývalo jim však nic jiného, než pokusit se prolomit smůlu zase o čtyři roky později. To už ale měla být na Mistrovství světa ve fotbale početnější konkurence. O tom si ale povíme v příštím dílu...

MS 1978 ve fotbale – souhrn tabulek, výsledky zápasů