Historie Mistrovství světa ve fotbale (3.)

Vyhrávejte ZDARMA – získejte BONUSY NA SÁZENÍ!
	Hodnocení	Ihned zdarma	Bonus k vkladu
		1 000 Kč	3 000 Kč	ZÍSKEJ BONUS
		150 Kč	50 000 Kč	ZÍSKEJ BONUS
		250 Kč	10 000 Kč	ZÍSKEJ BONUS

Po triumfu domácí Uruguaje na úvodním FIFA World Cup bylo zřejmé, že dějištěm dalšího šampionátu bude Evropa. Fotbaloví příznivci už se těšili na pořádný mezinárodní turnaj, v roce 1932 totiž fotbal vypadl z programu Olympijských her, které se konaly v St. Louis. Kopaná v USA nepatřila mezi nejpopulárnější sporty a pořadatelé se obávali nízkého zájmu. Čekalo se tedy na rok 1934, na historicky druhé Mistrovství světa. Rolí hostitele byla pověřena Itálie.

Itálie po dlouhém procesu získala pořadatelství MS

Výkonný výbor FIFA absolvoval celkem osm schůzek, než se jeho představitelé definitivně rozhodli, komu přidělí právo uspořádat Mistrovství světa 1934. Fotbalový šampionát chtěly hostit Švédsko a Itálie. Rozhodnutí nakonec padlo 9. října 1932 ve Stockholmu, kde se činovníci FIFA přiklonili ve prospěch Itálie. Tamní vláda vyhradila pro organizaci šampionátu rozpočet tři a půl milionu liber.

Závěrečný turnaj byl naplánován na období od 27. května do 10. června. Na rozdíl od prvního Mistrovství světa ovšem nestačilo, aby se členské země FIFA přihlásily a přijely. Poprvé byla zavedena kvalifikace. Zajímavé je, že té se muselo zúčastnit i mužstvo pořádající země. Mohlo se tedy stát, že na MS v Itálii diváci nebudou sledovat domácí hráče. Šlo o ojedinělý případ, od té doby má hostitelská země automaticky garantovanou účast v hlavním turnaji.

Obhájci titulu z Urguaje odmítli účast, opláceli Evropanům bojkot

Mistrovství světa 1934 zažilo ještě jedno poprvé-naposledy. Byl to jediný šampionát, kterého se nezúčastnili obhájci titulu. Uruguay totiž stále nemohla evropským zemím zapomenout bojkot MS 1930, a tak na oplátku zase Jihoameričané odmítli přicestovat do Evropy. To neplatilo jen pro Uruguayce. Na Mistrovství světa nechtěli do Itálie přijet ani Bolívie, Paraguay, Chile a Peru. A tak Argentina s Brazílií postoupily na šampionát, aniž by musely hrát kvalifikaci - nebylo s kým. Stále také pokračovaly neshody britských zemí z FIFA, ani na druhém MS se tedy nepředstavila čtveřice týmů Spojeného království.

Zato Mexiko přijelo... a odjelo ještě před tím, než šampionát začal

Finálový turnaj byl přichystán pro šestnáct účastníků. Tento počet pak zůstal nezměněn až do rozšíření v roce 1982. Poslední volné místo bylo obsazeno až tři dny před začátkem turnaje, když se v Římě střetnuly výběry USA a Mexika. Američané vyhráli, zatímco Mexičané přijeli přes oceán do dějiště Mistrovství světa, aby odjížděli ještě dříve, než šampionát odstartoval.

Mezi šestnáctkou účastníků byl naopak tým Egypta, jakožto první africká reprezentace na MS. Egypťané se poté na závěrečný turnaj znovu neprobojovali až do roku 1990, kdy se šampionát shodou okolností konal rovněž v Itálii. Pro nás je ovšem mnohem důležitější, že cesta do Itálie čekala v roce 1934 i československé hráče. Ti si svou účast vybojovali ve Varšavě, kde porazili Polsko 2:1.

Mussolini využíval domácí šampionát k fašistické propagandě

Ve třicátých letech minulého století začal Evropu zmítat nástup extrémistických politických systémů a Itálie byla katalyzátorem. Její vůdce Benito Mussolini chtěl využít Mistrovství světa k posílení své politické pozice a fašistické propagandě. Mussolini dokonce před turnajem představil speciální pohár pro vítěze - "Coppa Del Ducce" - který svými rozměry převyšoval originální trofej.

Šampionát se odehrál na osmi stadionech v osmi různých městech. Hrálo se v Boloni, Florencii, Janově, Miláně, Neapoli, Římě, Terstu a Turíně. Na rozdíl od prvního MS byl celý závěrečný turnaj v roce 1934 odehrán vyřazovacím způsobem. Pokud utkání skončilo remízou, následovalo třicetiminutové prodloužení. Pokud by ani v něm nedošlo k rozhodnutí, zápas byl následující den opakován.

Všech osm utkání prvního kola mělo výkop ve stejný čas. Domácí "Azzurri" na úvod smetli USA 7:1, přičemž list New York Times poznamenal, že od vyššího přídělu uchránil Spojené státy pouze skvělý výkon brankáře Juliuse Hjuliana.

Argentina ani Brazílie neuspěly, čtvrtfinále bylo výhradně evropské

Argentince sužovaly interní problémy a v kádru jejich národního týmu nebyl jediný fotbalista, který patřil do finálového týmu z roku 1930. Už v prvním kole tedy Argentinu, složenou z amatérů, vyřadilo Švédsko po výsledku 3:2. Stejně rychle opustili turnaj také Brazilci, kteří podlehli Španělsku 1:3. Nastal tak výjimečný případ, který se v dosavadní historii Mundialu neopakoval: Mezi nejlepšími osmi týmy turnaje byly bezvýhradně evropské reprezentace.

Ve čtvrtfinále došlo na první opakovaný zápas v dějinách světového šampionátu. Itálie se Španělskem totiž remizovala 1:1 po prodloužení. Další den Italové vyhráli 1:0 díky gólu slavného útočníka Giuseppe Meazzy, po němž je dnes pojmenován milánský stadion San Siro. Oba týmy ve vzájemných soubojích hrály mimořádně agresivně a několik hráčů muselo pro zranění odstoupit. Opakované utkání takto opustili tři Španělé. A to byla zásadní ztráta, protože v té době ještě neexistovala možnost střídání. Italové pak v semifinále zdolali 1:0 i silné Rakousko.

Československý tým dotáhl do finále kanonýr Nejedlý

Československo v prvním kole otočilo nepříznivý vývoj zápasu s Rumunskem a po vítězství 2:1 postoupilo dál. Soupeře dostal v 11. minutě do vedení Dobay, ale Antonín Puč v úvodu druhé půle vyrovnal a rozhodující branku zařídil Oldřich Nejedlý v 67. minutě. Čtvrtfinále proti Švýcarsku bylo bohaté na branky. Čechoslováci znovu inkasovali první gól, tentokrát v 18. minutě zásluhou Kielholze. O šest minut později však vyrovnal František Svoboda a ve 49. minutě poslal naší reprezentaci do vedení Jiří Sobota. Soupeř sice v 78. minutě srovnal díky brance Jäggiho, poslední slovo měl však o čtyři minuty později československý kanonýr Nejedlý, který byl s pěti zásahy nejlepším fotbalovým střelcem turnaje.

Mimořádně se mu vydařilo zejména semifinále proti Německu, ve kterém svým hat-trickem zajistil výhru 3:1 a posunul Československo do finále. Nejedlý skóroval v 19., 71. a 80. minutě, za Němce ve dvaašedesáté minutě vyrovnával Noack. Zatímco na prvním MS nebylo naplánováno utkání o třetí místo, v Itálii už byl zápas o bronz zařazen do programu. Německo v něm zvítězilo 3:2 nad Rakouskem.

Čechoslováci sahali po titulu, nakonec se radovala domácí Itálie

Dějištěm finále byl římský Stadion Národní fašistické strany, do jehož ochozů se 10. června přišlo na rozhodující zápas podívat okolo 55 tisíc diváků. Hrálo se za mimořádného vedra, rtuť teploměru stoupala ke čtyřiceti stupňům ve stínu. Čechoslováci byli blízko titulu mistrů světa, když v 71. minutě otevřel skóre Antonín Puč. Ten byl přitom jen pár sekund před svou trefou ošetřován po kopanci do hlavy. Čpavek jej ovšem probudil tak, že ihned po návratu na hřiště po přihrávce Štefana Čambala skóroval.

Československo pak bylo blízko zvýšení na 2:0, ale několik slibných šancí bohužel zůstalo neproměněných. Místo toho v 81. minutě vyrovnal Raimundo Orsi. Zbytek základní hrací doby o vítězi nerozhodl, ale zápas se stejně příliš neprotáhl. Prodloužení trvalo pouze pět minut, poté Angelo Schiavio vsítil zlatou branku a zajistil triumf domácí reprezentaci.

Luis Monti si zahrál finále Mistrovství světa v dresu dvou reprezentací

Velmi zajímavou postavou italského týmu byl Luis Monti, který si v argentinském dresu zahrál finále úvodního šampionátu v Uruguaji - a dosud je jediným hráčem, který odehrál finále MS v barvách dvou různých národních týmů. Monti v roce 1931 podepsal smlouvu s Juventusem, a díky svému původu získal italské občanství. Monti byl jedním ze čtyř "Oriundi" (imigrantů z Jižní Ameriky), kteří působili v kádru vítězného mužstva - jeho parťáky byli Atilio DeMaria, Enrico Guaita a Orsi.

Skvělý debut na MS zůstává nejlepším československým výsledkem

Čechoslováci ve své premiéře na Mistrovství světa okamžitě dosáhli skvělého úspěchu. Nechybělo mnoho, a dokonce mohli domů přivézt vítěznou trofej. I přes porážku ve finále je však po cestě domů nadšeně vítali fanoušci. Posledním pamětníkem úžasného tažení byl legendární československý brankář František Plánička, který zemřel 20. července 1996. Jak jistě víte, naši reprezentanti tento výsledek z Mistrovství světa nikdy nepřekonali. K tomu se ale ještě dostaneme v průběhu celého seriálu o historii fotbalového šampionátu...

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.