Historie Mistrovství světa ve fotbale (3.) – MS 1934

Po triumfu domácí Uruguaye na úvodním FIFA World Cup bylo zřejmé, že dějištěm dalšího šampionátu bude Evropa. A fotbaloví příznivci už se opravdu těšili na pořádný mezinárodní turnaj. V roce 1932 totiž fotbal vypadl z programu olympijských her, které se konaly v St. Louis. Kopaná v USA nepatřila mezi nejpopulárnější sporty a pořadatelé se obávali nízkého zájmu. Čekalo se tedy na rok 1934, na historicky druhé mistrovství světa. Rolí hostitele byla pověřena Itálie.

Do Itálie skrz kvalifikaci – Bez mistrů světa, ale s ČSR
Mussoliniho propaganda – První opakovaný zápas
Nejedlý táhne ČSR – Finále MS 1934
Přivítání Čechoslováků po návratu

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: ČTK

Itálie po dlouhém procesu získala pořadatelství MS

Výkonný výbor FIFA absolvoval celkem osm schůzek, než se jeho představitelé definitivně rozhodli, komu přidělí právo uspořádat Mistrovství světa ve fotbale 1934. Fotbalový šampionát chtěly hostit Itálie a Švédsko.

Rozhodnutí nakonec padlo 9. října 1932 ve Stockholmu, kde se činovníci FIFA přiklonili ve prospěch Itálie. Tamní vláda vyhradila pro organizaci šampionátu rozpočet tři a půl milionu liber.

Závěrečný turnaj byl naplánován na období od 27. května do 10. června. Na rozdíl od prvního Mistrovství světa ovšem nestačilo, aby se členské země FIFA přihlásily a přijely. Poprvé byla zavedena kvalifikace.

Zajímavé je, že té se muselo zúčastnit i mužstvo pořádající země. Mohlo se tedy stát, že na MS v Itálii diváci nebudou sledovat domácí hráče. Šlo o ojedinělý případ, od té doby má hostitelská země automaticky garantovanou účast v hlavním turnaji.

Obhájci titulu z Urguaye odmítli účast, opláceli Evropanům bojkot

Mistrovství světa 1934 zažilo ještě jedno poprvé–naposledy. Byl to jediný šampionát, kterého se nezúčastnili obhájci titulu. Uruguay stále nemohla evropským zemím zapomenout bojkot MS 1930, a tak na oplátku zase Jihoameričané odmítli přicestovat do Evropy.

To neplatilo jen pro Uruguayce. Na mistrovství světa nechtěli do Itálie přijet ani Bolívie, Paraguay, Chile a Peru. A tak Argentina s Brazílií postoupily na šampionát, aniž by musely hrát kvalifikaci – nebylo totiž s kým.

Stále také pokračovaly neshody britských zemí z FIFA, ani na druhém MS se tedy nepředstavila čtveřice reprezentačních týmů ze Spojeného království.

Zato Mexiko přijelo... a odjelo ještě před tím, než šampionát začal

Finálový turnaj byl přichystán pro 16 účastníků – tento počet pak zůstal nezměněn až do rozšíření v roce 1982. Poslední volné místo bylo obsazeno až tři dny před začátkem turnaje, když se v Římě střetnuly výběry USA a Mexika. Američané vyhráli, zatímco Mexičané přijeli přes oceán do dějiště mistrovství světa, aby odjížděli ještě dříve, než šampionát odstartoval.

Mezi šestnáctkou účastníků byl naopak Egypt, první africká reprezentace na MS. Egypťané se poté na závěrečný turnaj znovu neprobojovali až do roku 1990, kdy se šampionát shodou okolností konal rovněž v Itálii.

Pro nás je ovšem mnohem důležitější, že cesta do Itálie čekala v roce 1934 i československé hráče. Ti si svou účast vybojovali ve Varšavě, kde porazili Polsko 2:1.

Mussolini využíval domácí šampionát k fašistické propagandě

Ve třicátých letech minulého století začal Evropu zmítat nástup extrémistických politických systémů a Itálie byla katalyzátorem této změny. Její vůdce Benito Mussolini chtěl využít domácé mistrovství světa k posílení své politické pozice a k fašistické propagandě. Mussolini dokonce před turnajem představil speciální pohár pro vítěze – „Coppa Del Ducce“ –, který svými rozměry převyšoval originální trofej.

Šampionát se odehrál na osmi stadionech v osmi různých městech. Hrálo se v Boloni, Florencii, Janově, Miláně, Neapoli, Římě, Terstu a Turíně. Na rozdíl od prvního MS byl celý závěrečný turnaj v roce 1934 odehrán vyřazovacím způsobem. Pokud utkání skončilo remízou, následovalo třicetiminutové prodloužení. Pokud by ani v něm nedošlo k rozhodnutí, zápas měl být následující den opakován.

Všech osm utkání prvního kola mělo výkop ve stejný čas. Domácí „Azzurri“ na úvod rozstříleli USA 7:1, přičemž zpravodaj listu New York Times poznamenal, že od vyššího přídělu uchránil Spojené státy pouze skvělý výkon brankáře Juliuse Hjuliana.

Argentina ani Brazílie neuspěly, čtvrtfinále bylo výhradně evropské

Argentince sužovaly interní problémy a v kádru jejich národního týmu nebyl jediný fotbalista, který patřil do finálové soupisky z roku 1930. Už v prvním kole tedy Argentinu, složenou z amatérů, vyřadilo Švédsko po výsledku 3:2.

Stejně rychle opustili turnaj také Brazilci, kteří podlehli Španělsku 1:3. Nastal tak výjimečný případ, který se v dosavadní historii Mundialu neopakoval: mezi nejlepšími osmi týmy turnaje byly pouze evropské reprezentace.

Italové vyhráli první opakovaný zápas, využili zranění Španělů

Ve čtvrtfinále došlo na první opakovaný zápas v dějinách světového šampionátu. Itálie se Španělskem totiž remizovala 1:1 po prodloužení. Další den Italové vyhráli 1:0 díky gólu slavného útočníka Giuseppe Meazzy, po němž je dnes pojmenován milánský stadion San Siro.

Oba týmy ve vzájemných soubojích hrály mimořádně agresivně a několik hráčů muselo pro zranění odstoupit. Opakované utkání takto opustili tři Španělé. A to byla zásadní ztráta, protože v té době ještě neexistovala možnost střídání. Italové pak v semifinále zdolali 1:0 i silné Rakousko.

Československý tým dotáhl do finále kanonýr Oldřich Nejedlý

Československo v prvním kole otočilo nepříznivý vývoj zápasu s Rumunskem a po vítězství 2:1 postoupilo dál. Soupeře dostal v 11. minutě do vedení Dobay, ale Antonín Puč v úvodu druhé půle vyrovnal a rozhodující branku zařídil Oldřich Nejedlý v 67. minutě.

Čtvrtfinále proti Švýcarsku bylo bohaté na branky. Čechoslováci znovu inkasovali první gól, tentokrát v 18. minutě zásluhou Kielholze. O šest minut později však vyrovnal František Svoboda a ve 49. minutě poslal naší reprezentaci do vedení Jiří Sobota. Soupeř sice v 78. minutě srovnal díky brance Jäggiho, poslední slovo měl však o čtyři minuty později československý kanonýr Nejedlý, který byl s pěti zásahy nejlepším střelcem turnaje.

Mimořádně se mu vydařilo zejména semifinále proti Německu, ve kterém svým hat-trickem zajistil výhru 3:1 a posunul Československo do finále. Nejedlý skóroval v 19., 71. a 80. minutě, za Němce ve dvaašedesáté minutě vyrovnával Noack. Na další československé zásahy už ale soupeř odpověď neměl.

Zatímco na prvním MS v Uruguayi nebylo naplánováno utkání o třetí místo, v Itálii už byl zápas o bronz zařazen do programu. Německo v něm zvítězilo 3:2 nad Rakouskem.

Čechoslováci sahali po titulu, nakonec se radovala domácí Itálie

Dějištěm finále byl římský Stadion Národní fašistické strany, do jehož ochozů se 10. června přišlo na rozhodující zápas podívat okolo 55 tisíc diváků. Hrálo se za mimořádného vedra, rtuť teploměru stoupala ke čtyřiceti stupňům ve stínu.

Čechoslováci byli blízko titulu mistrů světa, když v 71. minutě otevřel skóre Antonín Puč. Ten byl přitom jen pár sekund před svou trefou ošetřován po kopanci do hlavy. Čpavek ovšem Puče probudil tak, že ihned po návratu na hřiště po přihrávce Štefana Čambala skóroval.

Československo pak bylo dokonce blízko zvýšení na 2:0, ale několik slibných šancí bohužel zůstalo neproměněných. Místo rozhodnutí tak přišel gól na druhé straně – v 81. minutě vyrovnal Raimundo Orsi.

Zbytek základní hrací doby o vítězi nerozhodl, ale zápas se stejně příliš neprotáhl. Prodloužení trvalo pouze pět minut, poté Angelo Schiavio vsítil zlatou branku a zajistil triumf domácí Itálii. I druhé MS tak skončilo vítězstvím pořadatelské země.

Luis Monti si zahrál finále mistrovství světa za dvě reprezentace

Velmi zajímavou postavou italského týmu byl Luis Monti, který si pro změnu v argentinském dresu zahrál finále úvodního šampionátu v Uruguayi. Monti je dosud jediným hráčem, který nastoupil do finále MS v barvách dvou různých národních týmů.

Monti v roce 1931 podepsal smlouvu s Juventusem, a díky svému původu získal italské občanství. Byl jedním ze čtyř „Oriundi“ (imigrantů z Jižní Ameriky), kteří působili v kádru vítězného mužstva. Jeho parťáky byli Atilio DeMaria, Enrico Guaita a finálový střelec Orsi.

Skvělý debut na MS zůstává nejlepším československým výsledkem

Čechoslováci při své premiéře na mistrovství světa okamžitě dosáhli skvělého úspěchu. Nechybělo mnoho, a dokonce mohli domů přivézt vítěznou trofej. I přes porážku ve finále je však po návratu domů nadšeně vítali fanoušci.

Posledním pamětníkem úžasného tažení byl legendární československý brankář František Plánička, který zemřel 20. července 1996.

Naši reprezentanti stříbrný výsledek z Mistrovství světa ve fotbale 1934 nikdy nepřekonali. K tomu se ale ještě dostaneme v dalších dílech seriálu o historii fotbalového šampionátu...

Foto: ČTK

MS ve fotbale 1934 – souhrn tabulek, výsledky zápasů

Podívejte se na přehledný souhrn průběhu MS ve fotbale 1934: