Historie Mistrovství světa ve fotbale (14.)

FIFA World Cup už dávno dosáhl celosvětové popularity a zájem o účast na světovém šampionátu projevovalo více než sto reprezentačních týmů. Proto se FIFA rozhodla rozšířit závěrečný turnaj. Od roku 1982 se tak na šampionátu představilo 24 reprezentací, namísto dosavadních šestnácti. Do Španělska se díky tomu vypravilo i několik zemí, které se před tím na finálovém turnaji neobjevily.

Foto: Pixabay

Vzájemná podpora Španělska a Západního Německa

Španělé získali právo pořádat Mistrovství světa 1982 už s šestnáctiletým předstihem, FIFA o tom rozhodla v Londýně během MS v Anglii, kde zároveň přidělila pořadatelství šampionátům v letech 1974 a 1978. Španělé podpořili Západní Němce a ti na oplátku nepodali proti-kandidaturu pro Mistrovství světa 1982.

Návrat Anglie a Československa, selhání Nizozemska

Nizozemci, kteří v posledních dvou MS došli až do finále, se tentokrát ani nekvalifikovali. O závěrečném turnaji si mohli nechat zdát i Mexičané či Švédi. Po absenci na dvou předchozích šampionátech se naopak do závěrečného turnaje vrátily reprezentace Anglie, Československa, Salvadoru a Sovětského svazu.

Závěrečný turnaj se čtyřiadvaceti týmy

Od roku 1934 působilo na závěrečném turnaji 16 týmů, ale FIFA se díky rostoucímu zájmu rozhodla navýšit počet účastníků a 1982 FIFA World Cup byl tedy prvním Mistrovstvím světa, na němž se představilo 24 týmů. I díky tomu se na šampionát premiérově probojovaly reprezentace Alžírska, Hondurasu, Kamerunu, Kuvajtu a Nového Zélandu.

Rozšíření s sebou pochopitelně přinášelo nutnost změny herního formátu. Týmy byly rozděleny do šesti čtyřčlenných skupin, přičemž první dva postoupili do dalšího kola. V něm se zbývajících dvanáct týmů rozřadilo do čtyř tříčlenných skupin. Jejich vítězové prošli do semifinále.

Kamerun odjel ze Španělska neporažen

Kamerunci měli z debutu na Mistrovství světa smíšené pocity. Přestože ani jednou neprohráli, neprošli ze základní skupiny. Tři remízy jim k tomu nestačily, stejně si totiž počínali Italové. A zatímco Kamerun je zvládl s celkovým skóre 1:1, a to rozhodlo, vstřelili totiž o gól méně než Italové, kterým k postupu stačil poměr branek 2:2. Italský fotbal procházel složitým obdobím, řada hráčů tamní Serie A byla potrestána zákazem činnosti kvůli skandálu s ovlivňováním zápasů a nelegálním sázením. První skupinu vyhráli Poláci.

Skandální koluze Německa s Rakoskem poškodila Alžířany

Druhou skupinu výrazně poznamenalo závěrečné utkání Západních Němců proti Rakušanům. Po předchozím vývoji totiž bylo jasné, že pokud Němci vyhrají o jeden nebo dva góly, do další fáze projdou obě mužstva. Západním Němci si situaci zkomplikovali v prvním zápase na turnaji, v němž překvapivě podlehli Alžírsku 1:2. Zato Rakušané zdolali jak Chile, tak Alžířany. Die Mannschaft rovněž zvládl utkání s Chile.

Klíčovým faktorem, který měl neblahý vliv na rozuzlení ve skupině, byl nesouběžný výkop posledních zápasů ve skupině. Alžířané porazili Chile 3:2 už o den před tím, než se v Gijónu měli střetnout Němci s Rakouskem. A proto bylo předem jasné, který výsledek bude vyhovovat oběma. Vzájemné utkání v podstatě skončilo v 10. minutě, kdy Západní Německo poslal do vedení Horst Hrubesch. Od té doby se ani jeden z týmů nesnažil útočit a za rozhořčení španělských diváků zápas pomalu dospěl do konce.

Poškození Alžířané sice podali protest FIFA, ta však ponechala výsledek zápasu platným. Tento skandál spolu s argentinskou výhodou z roku 1978 přiměly FIFA ke změně pravidla - od dalšího MS už měly poslední zápasy ve skupině shodný čas výkopu.

Nou Camp se těšil na Maradonu

Katalánský Nou Camp byl natěšen na hvězdu, kterou právě podepsala Barcelona. Jenže Diego Maradona se v úvodním zápase turnaje trápil a i kvůli tomu Argentina podlehla Belgii 0:1. Obhájci titulu přesto postoupili spolu s Belgií, zatímco hráči Maďarska a Salvadoru vypadli ve skupině. Maďarům nestačila ani kanonáda proti středoamerickému soupeři. Výprask 10:1 dosud nikdo na MS nepřekonal - žádný jiný tým nedokázal vstřelit deset gólů v jednom zápase.

Čechoslováci skórovali jen z pokutových kopů

Čechoslovákům se návrat na Mistrovství světa nevyvedl. V úvodním zápase naši pouze remizovali 1:1 s Kuvajtem, jedinou trefu zařídil Antonín Panenka z pokutového kopu. Naši posléze podlehli Anglii 0:2 a v závěrečném zápase se znovu z penalty trefil Panenka, to však stačilo pouze ke srovnání na konečných 1:1. Do další fáze mířily Anglie a Francie.

Brazílii vyrostla další silná generace v čele se Zicem

Domácí Španělé na úvod sice nedokázali porazit Honduras, na remízu 1:1 však navázali vítězstvím nad Jugoslávií a o druhé místo je nepřipravila ani následná porážka od Severního Irska, které s pěti body obsadilo první pozici. Poslední skupině vládli Brazilci, kteří vyhráli všechny tři zápasy. Tým Kanárků zdobili především kapitán Sócrates a hvězdný záložník Zico, který už ve skupině vstřelil tři góly.

Skotské prokletí s rozdílem skóre

Mnohem zajímavější byla situace na druhém místě. Se třemi body se o něj dělily týmy Sovětského svazu a Skotska. Zní to neuvěřitelně, ale Skoty potřetí za sebou dělilo od postupu ze základní skupiny horší skóre. Stejně jako v letech 1974 a 1978 skotským hráčům těsně unikla možnost zahrát si ve druhé fázi turnaje.

V polském dresu zářil Zbigniew Boniek

Místo Skotů si ve Skupině A zahráli Sověti, kteří porazili Belgii 1:0. Poláci stejnému soupeři nadělili trojnásobný příděl, pod který se svým hat-trickem podepsal Zbigniew Boniek. Bezgólová remíza v rozhodujícím utkání tak Polsku stačila, díky lepšímu skóre skončil polský tým před SSSR a postoupil do semifinále.

Anglie napodobila Kamerun

Napínavý průběh měla i Skupina B, v níž Anglie nejprve remizovala se Západním Německem 0:0. Němci poté porazili Španěly 2:1, čímž jim zamezili možnost postupu. Anglie byla pod tlakem, který nezvládla, protože znovu odehrála bezbrankové utkání. Angličané dopadli podobně jako Kamerun - aniž by na turnaji prohráli, museli se s šampionátem rozloučit.

Italové se jihoamerických velikánů nezalekli

Skupina C měla být soubojem Brazílie a Argentiny. Jenže obhájce titulu, v jejichž sestavě nechyběli Maradona s Kempesem, šokovali Italové. Ti sice v základní skupině nedokázali vyhrát jediné utkání, ale Argentinu zdolali 2:1 po brankách Tardelliho a Cabriniho. Maradonu celý zápas střežil střední obránce Claudio Gentile, který argentinskou hvězdu naprosto zastínil. Argentinci věděli, že v dalším zápase musejí přehrát Brazilce.

Otrávený Maradona uviděl červenou kartu

Ti však Argentině nasázeli tři góly a Albiceleste se stejně jako v minulém zápase zmohli jen na bezvýznamnou korekci v samém závěru. Bylo to velmi tvrdé utkání, v němž brazilští hráči několikrát faulovali Maradonu. Tomu pět minut před koncem došla trpělivost a po odvetném zákroku na Batistu byl vyloučen.

Brazilcům stačila remíza

Díky lepšímu skóre stačilo Brazílii uhrát v posledním zápase proti Itálii remízu. Byl to souboj skvělého brazilského útoku proti vynikající italské obraně. Brazilci po většinu zápasu obléhali italské pokutové území. Gentile bránil brazilskou hvězdu Zica a kvůli žluté kartě přišel o možnost nastoupit v případném semifinále. Itálie brzy vedla po hlavičce Paola Rossiho, ale už ve 12. minutě vyrovnal Sócrates. Tato situace se ještě jednou opakovala. Rossi poslal Itálii znovu do vedení, jenže Falcão v 68. minutě znovu srovnal.

Rossiho hat-trick posunul Itálii do semifinále

Ale útočník Juventusu ještě neřekl poslední slovo. Rossi v 74. minutě zkompletoval hat-trick a do třetice vrátil Itálii vedení. Brazilci se hnali za dalším vyrovnáním, ale v závěru Oscarovu střelu parádním zákrokem zastavil brankář Dino Zoff. Itálie navzdory předpokladům získala semifinálové místo.

Les Bleus mezi nejlepšími čtyřmi týmy

Finálovou čtveřici doplnila Francie. Les Bleus vyhráli 1:0 proti Rakousku, přesnou trefou z přímého kopu se o to postaral Bernard Genghini. Francouzi v čele s kapitánem Platinim poté bez problému odmítli šance Severního Irska a po vítězství 4:1 se mohli těšit na boje o medaile.

Brutální faul Haralda Schumachera

Semifinálový zápas Západního Německa proti Francii byl výrazně ovlivněn brutálním zákrokem německého brankáře Haralda Schumachera, který v 60. minutě vyběhl proti unikajícímu Patrickovi Battistonovi a ve výskoku jej likvidačním způsobem srazil k zemi. Rozhodčí nepochopitelně neodpískal ani faul. Battiston, který se jako náhradník dostal na hřiště o deset minut dříve, ležel v bezvědomí a musel být vystřídán. Battiston po tomto hrůzném střetu přišel o dva zuby, měl zlomená tři žebra a také poškozenou páteř.

Západní Němci vyhráli premiérový penaltový rozstřel

Zápas pokračoval za stavu 1:1 a v základní hrací době už se nezměnil. V prodloužení Francouzi po brankách Trésora a Giresseho odskočili na 3:1, jenže Karl-Heinz Rummenige a Klaus Fischer svými trefami poslali zápas do prvního penaltového rozstřelu v historii Mistrovství světa. Z pěti kopů obě mužstva proměnila po čtyřech penaltách a rozhodla tedy náhlá smrt. Schumacher v šesté sérii vyrazil střelu Maxima Bossise, načež Horst Hrubesch rozhodl o postupu západoněmeckého týmu.

Rossiho vystřílel Itálii postup do finále

Paolo Rossi byl v semifinále znovu klíčovým mužem italského výběru. Rossi vstřelil obě branky svého týmu, a protože Poláci ani jednou nevyzráli na skvělou obranu Azzurri v čele s gólmanem Zoffem, museli se tedy spokojit se zápasem o třetí místo. V něm přetlačili Francii 3:2.

Italy nerozhodila ani neproměněná penalta

Finálový zápas mezi Západním Německem a Itálií se odehrál 11. července před 90 tisíci diváky na madridském stadionu Santiago Bernabeu. Italové měli v prvním poločase šanci vstřelit první gól, ale Antonio Cabrini z penalty minul branku. První pětačtyřicetiminutovka tedy branku nepřinesla, ale Itálie po přestávce dala zapomenout na zahozený pokutový kop. V 57. minutě přiletěl do vápna Gentileho skákavý centr a Rossi jej hlavou usměrnil mezi tři tyče.

Azzurri potřetí vystoupili na fotbalový vrchol

Italské vedení o dvanáct minut později navýšil Tardelli, když v 81. minutě střídající Altobelli upravil na 3:0, nebylo pochyb o italském triumfu. Západní Němce už nespasil ani gól Paula Breitnera. Italové předčili své soupeře a potřetí se stali mistry světa. Útočník Paolo Rossi byl se šesti góly nejlepším kanonýrem šampionátu a právem získal také Zlatý míč pro nejlepšího hráče turnaje. Rossi byl později téhož roku převzal Ballon d'Or pro nejlepšího fotbalistu Evropy. Brankář Dino Zoff, kapitán vítězného týmu, se ve čtyřiceti letech stal nejstarším šampionem v historii FIFA World Cup.