Historie Mistrovství světa ve fotbale (15.)

Kvůli ekonomické krizi v Kolumbii se FIFA World Cup poprvé uskutečnil zemi, která už měla tu čest hostit Mistrovství světa - po šestnácti letech se Mundial vrátil do Mexika. MS 1986 přineslo dva nezapomenutelné momenty, které patří mezi ty vůbec nejslavnější v bohaté fotbalové historii. Dělilo je ani ne pět minut a jejich strůjcem byl jediný muž: Diego Armando Maradona.

Foto: Pixabay

Kolumbie odstoupila, Mexiko jako první přivítalo dvě MS

Původním pořadatelem MS 1986 měla být Kolumbie, která byla vybrána už dvanáct let před šampionátem. V listopadu 1982 však kolumbijští představitelé uvedli, že kvůli ekonomickým problémům v zemi nemohou Mundial uspořádat v takové kvalitě, jakou požadovala FIFA. Kolumbie tak od hostitelství odstoupila a FIFA o půl roku později vybrala Mexiko jako náhradního organizátora.

Díky tomu se Mexiko stalo první zemí, která podruhé hostila Mistrovství světa ve fotbale. Mexičané měli zázemí připravené díky MS 1970, ale osm měsíců před šampionátem postihlo hlavní město silné zemětřesení a vyrojily se spekulace o tom, zda Mexiko zvládne uspořádat závěrečný turnaj. Stadiony v Mexico City ovšem přestály tuto přírodní katastrofu bez úhony a přípravy na Mundial mohly pokračovat.

Organizace spojených národů vyhlásila rok 1986 Mezinárodním rokem míru a loga s tímto posláním byla rozvěšena na všech stadionech. Vzniklo také neoficiální motto "El Mundo Unido por Un Balón", neboli "Svět sjednocený míčem". Maskotem turnaje byla paprička jalapeño jménem Pique, obdařená knírem a sombrérem a oblékající barvy mexického fotbalového týmu.

Šampionát s novým herním formátem, avšak bez Československa

Do kvalifikace se zapojilo 121 týmů. Reprezentace Kanady, Dánska a Iráku se poprvé probojovaly na Mistrovství světa. Irák to dokázal navzdory tomu, že všechna svá domácí utkání musel odehrát na neutrální půdě kvůli probíhající Irácko-íránské válce. Československu se kvalifikace nevydařila. Naši v konečné tabulce předčili jen Maltu, zatímco lepší příčky obsadili fotbalisté Západního Německa, Portugalska a Švédska (postoupili jen první dva, Švédové tak stejně jako Čechoslováci zůstali doma).

Čtyřiadvacet účastníků závěrečného turnaje bylo opět rozděleno do skupin po čtyřech týmech. Tentokrát ovšem ze základní skupiny postupovaly první dva celky a také čtveřice nejlepších mužstev na třetím místě. Ve druhém kole se totiž upustilo od skupinové fáze, místo toho přišel na řadu vyřazovací systém. Zbývajících 16 týmů tak hrálo už od osmifinále play-off.

Kvalitní výběry Argentiny, Francie a SSSR potvrdily očekávání

Základní skupinu A vyhrála Argentina, která porazila Jižní Koreu i Bulharsko a k tomu remizovala 1:1 s Itálií, proti níž vyrovnával Diego Maradona. Italové a Bulhaři rovněž postoupili, s šampionátem se naopak rozloučili Jihokorejci. Také ve Skupině B obsadila jedinou nepostupovou příčku asijská země, a  sice debutanti z Iráku. Iráčané prohráli všechny tři zápasy o gól a pustili do dalších bojů domácí Mexiko spolu s Paraguají a Belgií.

Skupině C vládly dva velmi silné výběry - úřadující Mistři Evropy z Francie a SSSR. Jejich vzájemný souboj skončil remízou 1:1, a protože oba favorité podle předpokladu porazili Kanadu a Maďarsko, o jejich pořadí rozhodl gólový rozdíl. Sověti díky výhře 6:0 nad Maďarskem obsadili první příčku. Tento debakl byl pro Maďary zásadní. Se dvěma body nakonec v tabulce třetích týmů skončili se dvěma body pod čarou postupu, právě kvůli špatnému skóre.

Brazílie prosvištěla základní skupinou bez obdrženého gólu

Brazílie porazila všechny soupeře ve Skupině D a přesvědčivě jí vyhrála, aniž by inkasovala gól. Tedy alespoň podle oficiálních záznamů. Hned v úvodním klání proti Španělsku ale pomohl Brazilcům rozhodčí, který neuznal Míchelovu regulérní branku. Díky trefě Sócratese Kanárci vyhráli 1:0. Stejným výsledkem pak porazili Alžírsko a spanilou jízdu skupinou završili třemi góly do sítě Severního Irska. Španělé po úvodní hořké porážce zvládli porazit oba zbývající protivníky a bezpečně si pojistili druhé místo. Severní Irové sehráli s Alžířany remízový zápas a příliš nezáleželo na tom, že s jedním bodem obsadili třetí příčku díky skóre 2:6 oproti soupeřovu 1:5. Na místo v osmifinále to stejně nestačilo.

Skupině smrti vévodili debutanti z Dánska

Dánové byli při své premiéře vylosováni do Skupiny E, která byla považována za "skupinu smrti". Patřily do ní i týmy Západního Německa, Uruguaje a Skotska. Dánským hráčům se ale na jejich prvním šampionátu rozhodně nerozklepala kolena. Dánsko perfektně prošlo těžkou skupinou, neztratilo ani bod při skvělém skóre 9:1. V prvním zápase zdolali Skoty 1:0, poté smetli Urugay 6:1 i díky hat-tricku Prebena Elkjær Larsena. A na závěr si poradili i s jedním z největších favoritů turnaje, Západními Němci. Vítězství 2:0 určily góly Olsena z penalty a Johna Eriksena.

Skoti ani tentokrát neprošli přes základní skupinu. Po porážce od Dánů sice vedli nad Němci po brance Gordona Strachana, ale soupeř otočil skóre na konečných 2:1. Závěrečné utkání Skotska proti Uruguaji bylo hodně divoké. José Batista v první minutě fauloval Strachana a už po 56 sekundách musel opustit hřiště a dodnes je nejrychleji vyloučeným hráčem v historii MS. Ani početní výhoda však skotskému týmu nepomohla ke vstřelení gólu a po bezbrankové remíze zakončili Skupinu E na posledním místě.

Maroko překvapivě předčilo tři evropské reprezentace

Překvapivého vítěze měla i Skupina F, v níž se na první pozici vyšvihli Maročané. Ti totiž sehráli dva bezgólové zápasy s Poláky a Angličany, načež zdolali Portugalsko 3:1. Maroko bylo první africkou zemí, která na Mistrovství světa prošla do druhého kola. Anglie v druhém utkání podlehla 0:1 Portugalsku, a navíc do konce turnaje kvůli zranění ztratila kapitána Bryana Robsona. Do posledního nezasáhl ani zástupce kapitána Ray Wilkins, který byl proti Portugalsku vyloučen a podle pravidel musel jeden zápas vynechat.

Angličané měli namále, potupu odvracel skvělý Lineker

Albion přitom odvracel hrozbu vypadnutí ve skupině. Kapitánskou pásku převzal brankář Peter Shilton, ale hrdinou duelu proti Polsku byl především Gary Lineker, který už v první půli nasázel tři góly a zajistil Anglii výhru 3:0. Ani v tomto zápase se ale Angličané neobešli bez ztráty. Terry Fenwick byl podruhé na turnaji napomínán žlutou kartou a pro osmifinále měl stop. Jediná nepostupová příčka nakonec zbyla na Portugalsko, které v prvním zápase nestačilo na Polsko a na závěr dostalo již zmíněný finální direkt od Maročanů. Portugalci měli během šampionátu neshody v týmu, hráči dokonce stávkovali - odmítli trénovat před zápasy s Polskem a Anglií.

Belanovův hat-trick Sovětům nestačil

Mexičané odehráli všechny zápasy základní skupiny na Estadio Azteca a na stejném hřišti se představili i v osmifinále proti Bulharsku, které před více než 114 tisíci diváky zvládli vyhrát 2:0. Parádní podívaná byla k vidění v Leónu, kde Sovětský svaz čelil Belgii. Po devadesáti minutách byl souboj nerozhodný 2:2, ale Belgičané v prodloužení utekli na rozdíl dvou tref. Belanov ve 111. minutě dovršil hat-trick, když z penalty snížil na konečných 3:4. Čtvrtý zásah už ale nepřidal a reprezentanti SSSR si ve čtvrtfinále nezahráli.

Brazilci si pohráli s Poláky, Argentina přetlačila Uruguay

Brazílie pokračovala ve své krasojízdě, ani v osmifinále neobdržela gól. Kanárci naopak čtyřikrát pokořili soupeřova brankáře a pohodlně proklouzli mezi nejlepších osm týmů turnaje. Jejich odvěcí rivalové Argentinci měli cestu dál o poznání složitější. Na postup přes Uruguay jim však nakonec stačil jediný gól, který ve 42. minutě vsítil Pedro Pasculli. Maradonovi v témže zápase neuznali gól.

Mistři světa proti Mistrům Evropy

Mezi osmifinálovými dvojicemi vyčníval zejména duel Itálie proti Francii, tedy mistři světa proti evropským šampionům. Francouzi ukončili italské naděje na obhajobu titulu, porazili je 2:0. Vítězný gól padl už v patnácté minutě, vstřelil jej ofenzivní záložník Michel Platini, který byl v předchozích třech letech pokaždé získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.

Maročané dlouho trápili Němce, Linekerova fazona pokračovala

Hráči Maroka sice na MS 1986 neprošli branami osmifinále, ale na šampionátu rozhodně předvedli důstojný výkon. Maročané po překvapivém vítězství v základní skupině narazili ve vyřazovacích bojích na Západní Němce. A pořádně je potrápili. Až v 87. minutě rozhodl utkání Lothar Matthäus, německý tým šel zvítězil 1:0.

Gary Lineker navázal na poslední utkání ve skupině, v němž třikrát skóroval. V osmifinále proti Paraguaji přidal další dvě trefy, Anglie zdolala jihoamerického soupeře 3:0.

Dánskou pohádku ukončil čtyřmi ranami Butragueño

Po úžasném tažení základní skupinou už Dánové nemohli být považováni za turnajové outsidery. Ze začátku osmifinálového zápasu proti Španělsku to vypadalo, že si Dánové rozhodně chtějí prodloužit pobyt v Mexiku. Ve 33. minutě totiž z pokutového kopu otevřel skóre Olsen. Jenže Dánsko neudrželo vedení do přestávky, Emilio Butragueño vyrovnal dvě minuty před koncem prvního poločasu. A tím polil Španěly - a především sebe - živou vodu. Ve druhé půli Španělé uštědřili Dánům čtyři políčky. Tři z nich zasadil Butragueño, který se tak na vítězství 5:1 podílel hned čtyřmi góly.

Penalty, penalty, penalty

Tři čtvrtfinálové duely musely rozhodnout až penaltové rozstřely. Francie už měla se pokutovými kopy zkušenost z minulého šampionátu, kde byla tímto způsobem vyřazena v semifinále. Tentokrát byla jejich soupeřem Brazílie. Les Bleus prohrávali 0:1, a když Platini ve 40. minutě vyrovnal, bylo to až do osudového rozstřelu všechno - Brazílie totiž nevyužila výhody pokutového kopu, když Zica vychytal Bats.

A Brazilcům nešly penalty ani v rozstřelu. Hned v první sérii neproměnil svůj kop Sócrates, ale byl to Platini, kdo ve čtvrté dovolil Brazílii smazat manko - a Branco skutečně srovnal na 3:3. Jenže zatímco pátý francouzský střelec Fernández proměnil, Júlio César nedal. Brazílie, která do té doby procházela šampionátem suverénně, nakonec nehrála o medaile. Francouzi mířili do semifinále.

Bezchybní Němci a Belgičané

Západní Němci, kteří skolili Francii před čtyřmi lety v premiérovém rozstřelu na MS, byli v této disciplíně opět úspěšní. Po bezbrankové remíze s domácími Mexičany byli střelci Die Mannschaft z jedenácti metrů stoprocentně úspěšní. Alofs, Brehme, Matthäus i Littbarsky skórovali. Oproti tomu čtvrtý mexický exekutor už se ani na penaltu nepostavil. Po dvou neproměněných penaltách bylo rozhodnuto.

Španělé zachránili šance na postup do semifinále v 85. minutě, když Señor dopravil míč do belgické brány a vyrovnal na 1:1. V následujících pětatřiceti minutách žádný gól nepadl a i v Pueble tak rozhodovaly "desítky". Španělé kopali první, jenže ve druhé sérii neuspěl Eloy. A i když ostatní Španělé nechybovali, belgičtí střelci neminuli ani jednou a pěti úspěšnými zásahy si zajistili účast v boji o finále.

Boží ruka v podání Diega Maradony

Nejpamátnějším čtvrtfinálovým zápasem z MS 1986 je však ten jediný, v němž nedošlo na pokutové kopy. Tehdejší souboj Argentiny s Anglií přinesl dva momenty, které se řadí mezi ty vůbec nejslavnější v dějinách fotbalu. Přitom jsou oba naprosto odlišné. A oba je měl na svědomí jediný muž - Diego Maradona.

První z nich si vysloužil název "Boží ruka". Uplynulo 51 minut a diváci stále neviděli jediný gól. Argentinec Jorge Valdano poslal centr do vápna na Maradonu, ale míč mu sjel po kopačce. Anglický brankář Shilton vyběhl s cílem vyboxovat míč pryč od branky. Maradona, který byl o dvacet centimetrů níž, vyskočil proti Shiltonovi do vzdušného souboje. Levou rukou trefil míč a poslal jej do branky. Rozhodčí si toho ovšem nevšiml a toto porušení pravidel přehlédl. Konsternovaní Angličané nemohli uvěřit tomu, že branka platí. V pozápasovém rozhovoru Maradona prohlásil památnou větu, že gól byl vstřelen "trochu hlavou Maradony a trochu rukou boží".

Gól století... rovněž v podání Diega Maradony

O pouhé čtyři minuty byl v hlavní roli znovu Diego Maradona, ale s rozdílným podtextem. Předvedl to nejlepší z jeho fotbalových dovedností. Ještě na vlastní polovině převzal míč a poté s ním předvedl neuvěřitelné sólo, při kterém v poli prošel přes čtyři anglické hráče. Famózní průnik ještě vylepšil kličkou brankáři Shiltonovi, kterého posadil na zadek. Pak už jen uklidil míč do prázdné brány. Maradonova úchvatná gólová akce byla před MS 2002 zvolena Gólem století. Argentina vedla 2:0, a tento náskok už neztratila. Devět minut před koncem sice snížil Lineker (nejlepší střelec turnaje šesti góly), ale další branku už vyprodané Estadio Azteca nevidělo.

Semifinálové déjà vu pro Platiniho partu

Stejně jako na předchozím šampionátu se Západní Německo střetlo s Francií v semifinále. Francouzští reprezentanti chtěli Němcům oplatit porážku ze Španělska, v jejich paměti zůstávala křivda, které se tehdy dopustil rozhodčí, když nepotrestal likvidační faul brankáře Schumachera. Francouzi ale ani v odvetě neuspěli, ani jednou totiž neskórovali. Zato Andreas Brehme už v deváté minutě poslal Němce do vedení a Rudi Völler minutu před koncem stvrdil německý postup do finále.

Ve druhém semifinále opět úřadoval Diego Maradona, jenž dvěma góly ve druhém poločase odsoudil Belgii k zápasu o třetí místo. Pro pořádek dodejme, že Belgičané v něm podlehli Francii 2:4 po prodloužení.

Dvojnásobně střeženého Maradonu zastoupili spoluhráči

Zato Argentina po výsledku 2:0 mířila do rozhodujícího zápasu o titul. Finálové utkání proběhlo stejně jako před 16 lety na Estadio Azteca. A jak bylo v tomto mexickém fotbalovém chrámu zvykem, návštěva stoupala ke 115 tisícům diváků. Němci dobře věděli, že musí střežit zejména Maradonu. Největší hvězdu v týmu Albiceleste ale dobře zastoupili Jose Luis Brown a Jorge Valdano, kteří svými góly ve 23. a 56. minutě získali Argentině dvoubrankový náskok. Západní Německo ale vrátil do hry Karl-Heinz Rummenigge, který v 71. minutě snížil na 1:2. O deset minut později se Němci radovali z vyrovnání, které zajistil Völler.

Maradona geniální přihrál Argentině druhý titul na MS

Tři minuty na to však přišel Maradonův finálový moment. "Zlatý hoch", jak se Maradonovi přezdívá po celém světě, parádní přihrávkou našel Jorgeho Burruchagu a ten vstřelil vítězný gól. Argentina vyhrála 3:2 a podruhé v historii vyhrála FIFA World Cup. Jenže zatímco Diego Maradona u prvního triumfu v roce 1978 chyběl, o ten druhý ze zasadil výraznou měrou. Maradona byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Vstřelil pět gólů, na dalších pět přihrál. Představitelé Estadio Azteca na Maradonovu počest vyrobili jeho sochu, která stojí před vstupem na stadion.