1. BetArena.cz >
2. Hokej

Českoslovenští hokejoví mušketýři získávají bronzovou medaili – na letních hrách. I takový příběh nabízí druhý díl seriálu o historii ledního hokeje na olympiádě. Přečtěte si, jak probíhaly souboje pod olympijskými kruhy v meziválečných letech 1920 - 1936. Nechybí ani jedna prvotřídní hokejová senzace.

Hokej poprvé na olympiádě – Antverpy, 1920
Chamonix, 1924 – Sv. Mořic, 1928 – Lake Placid, 1932
Garmisch-Partenkirchen, 1936 – Meziváleční medailisté

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: BetArena.cz

Hokej poprvé na olympijských hrách. Avšak na těch letních

Lední hokej, elegantní i drsný zároveň, je krásným sportem s dlouhou tradicí. Tak dlouhou, že jeho moderní počátky dokonce predatují založení olympijského hnutí. Když se po kluzišti montrealské haly Victoria Skating Rink v březnu 1875 proháněli účastníci prvního oficiálního hokejového utkání, myšlenka na uspořádání novodobé olympiády v hlavě Pierra de Coubertina ještě ani neklíčila – dvanáctiletí mladíci obvykle mívají jiné starosti.

Přesto se měl lední hokej již brzy stát pevnou součástí programu olympiád. A dokonce ještě dříve, než byste možná předpokládali. Náš seriál o historii hokeje na olympijských hrách pokračuje, vítejte u druhého dílu věnovaného meziválečným soutěžím.

Víte, ve kterých sportech získali reprezentanti osamostatněného Československa na letních olympijských hrách 1920 své první medaile, shodou okolností obě bronzové? V tenise – a v ledním hokeji. Při nahlížení moderní optikou se zařazení hokeje do programu LOH 1920 jeví snad až bláhově, přeci jen ale šlo o dvě oddělené akce a zimní část proběhla s čtyřměsíčním předstihem. Olympiáda před sto lety znamenala univerzální setkání všech sportovců, ostatně její součástí byly i umělecké disciplíny. Takové krasobruslení se na LOH objevilo dokonce už v roce 1908.

Hokej si měl svou olympijskou premiéru odbýt již na VI. hrách v roce 1916 v Berlíně. Evropa však byla pohroužená do bojů první světové války a program, i přes snahu přesunout hry do Alexandrie či Budapešti, byl zrušen. Berlín, jak jistě víte, se svých her dočkal o dvacet let později. Jako ukázkový sport se tedy lední hokej poprvé objevuje až o čtyři roky později. Pokud vás dnes baví sledovat live streamy z NHL kvůli velkému počtu gólů, skvěle byste se bavili i před více než sto lety. A rovnou byste se radovali z prvního skutečně velkého úspěchu, na který českoslovenští hokejoví mušketýři dosáhli. Vedla k němu poměrně trnitá cesta.

LOH 1920: Antverpy, Belgie – strastiplná cesta k bronzu

Československý tým na celém turnaji vstřelil jediný gól, ve třech utkáních zaznamenal skóre 1:31. Přesto si z Letních olympijských her 1920 v Antverpách odvážel bronzovou medaili. První poválečná olympiáda dala světu nejen olympijskou vlajku coby symbol jednoty, ale i řadu krásných hokejových příběhů. Ten náš se mezi nimi rozhodně neztrácí.

Hokejový turnaj proběhl od 23. do 30. dubna 1920 na stadionu Palais de Glace a předcházel samotným letním hrám (přelom srpna a září). Zpětně byl uznán jako vůbec první mistrovství světa v ledním hokeji a o medaile soupeřilo celkem sedm reprezentací. Ty zámořské tehdejšímu hokeji zcela jasně dominovaly a svým způsobem se tak hrálo „pouze o bronz“.

Velmi zajímavý je režim, který o pořadí na medailových příčkách rozhodoval. Nazývá se Bergvallův systém a ve své úvodní fázi klasickým pavoukem rozhoduje pouze o vítězi zlaté medaile. Všechny celky, které s šampionem prohrály, se pak v novém pavouku utkají o stříbro. A prohry s majitelem stříbrné placky znamenají, že poražené týmy si mezi sebou zahrají o bronz. Snaha o co nejspravedlivější přístup v Bergvallově systému vyústila v některé paradoxní situace. A československé reprezentaci hrály do karet.

Naši hokejoví mušketýři v prvním čtvrtfinále prohráli 0:15 s Kanadou, kterou tehdy reprezentoval celek Winnipeg Falcons. Když prohrát, tak s tím nejlepším; Kanada v dalším kole přehrála USA výsledkem 2:0 a ve finále si poradila se Švédskem vysokým rozdílem 12:1. Země javorového listu se stala prvním olympijským vítězem v ledním hokeji.

Švédové, kteří cestou do finále porazili Belgii (8:0) a Francii (4:0) museli přijmout porážku a o stříbrné medaile si zahrát v miniturnaji s USA a Československem. To od pořadatelů dostalo volný los a automaticky postoupilo do stříbrného zápasu. Američané mezitím porazili Švédy 7:0 a s chutí si zastříleli i proti našemu výběru. Porážka 0:16 s USA znamenala, že naše hokejisty čekal ještě jeden miniturnaj. A opět s volným losem v prvním kole.

Švédové museli před zápasem o bronz porazit Švýcarsko (4:0) a před posledním medailovým utkáním měli v nohách pět utkání v šesti dnech. Sázkové kanceláře by za zcela jasného favorita určily severský celek, avšak československý David do souboje s unaveným skandinávským Goliášem nastoupil s nebývalým odhodláním a díky hubenému vítězství 1:0 získal bronzové medaile. Jedinou naší branku na turnaji vstřelil již ve třetí minutě Josef Šroubek, hrálo se na dva dvacetiminutové poločasy a Čechoslováci v závěru čelili mohutnému švédskému náporu. Domů, byť otlučení a zaskočení fyzickou hrou zámořských celků, se vraceli jako hrdinové. Československo stále ještě prožívalo euforii z konce první světové války a odtržení od Rakouska-Uherska. O první velký hokejový úspěch naší vlasti se postarali tito velikáni:

• Jan Peka (brankář)
• Karel Wälzer (brankář)
• Jan Palouš (obránce)
• Otakar Vindyš (obránce)
• Karel Hartmann (rover - záložník)
• Josef Loos (útočník)
• Valentin Loos (útočník)
• Karel Pešek (útočník)
• Josef Šroubek (útočník)

I přes nadání a všestrannost našich reprezentantů – řada z nich se vrcholově věnovala i kopané, Karel Pešek se Spartou dokonce třikrát slavil vítězství v 1. fotbalové lize – byli naši hokejisté otloukánky celého turnaje. Žádné zastřešené haly, krátké zimy, ztížená možnost tréninku? „Jest tedy úspěchem znamenitým, že máme jen dva národy před sebou a čtyři za sebou,“ vítaly své medailové hrdiny Národní listy. Vítězství nad silným Švédskem v posledním zápase bylo senzací, avšak pohled na celkovou tabulku olympijského turnaje poodkrývá nevýhody Bergvallova systému. Proti jediné československé výhře ve třech utkáních stojí tři švédská vítězství ze šesti zápasů, naši hokejisté brali bronz za jedinou branku, skandinávských sedmnáct stačilo pouze na bramborovou placku.

Premiéra ledního hokeje na ZOH přinesla 10 zápasů a celkem 99 vstřelených gólů. Nejlepším střelcem byl Američan Herb Drury (14 branek ve 4 utkáních), následují Kanaďan Frank Fredrickson (12) a Anthony Conroy z celku USA (10). Každému zápasu průměrně přihlíželo na sedm stovek diváků, v hledišti antverpského Lednového paláce byli i českoslovenští příznivci. Domů se mohli vracet podstatně spokojenější, než jejich krajané na další, nyní již skutečně zimní olympiádě za čtyři roky.

Konečné pořadí hokejového turnaje na LOH 1920

ZOH 1924: Chamonix, Francie – Kanada obhajuje zlato

Týden zimních sportů. Právě takto byly v době svého konání známy Zimní olympijské hry 1924 v Chamonix, až v roce 1925 bylo setkání šestnácti národů na úpatí hory Mont Blanc zpětně uznáno jako historicky první zimní olympiáda. Zimní soutěže proběhly na přelomu ledna a února, od května do července se pak ve francouzském hlavním městě konaly i souboje letní. Letní olympijské hry 2024 v Paříži připomenou stoleté výročí této události.

Dnes si hokej bez dvacetiminutových třetin neumíme představit, v Chamonix se ke slovu dostaly poprvé. Vylepšení se dočkal i turnajový systém.

• osm celků rozdělených do dvou skupin
• z každé skupiny postupují dva nejepší do finálového turnaje
• v něm hraje každý s každým, započítává se vzájemný zápas ze základní skupiny

Na starý kontinent dorazily poprvé po čtyřech letech obě dominantní zámořské reprezentace a můžeme tak zopakovat, že o majitelích dvou nejcennějších kovů bylo dopředu prakticky rozhodnuto. Československý celek bohužel doplatil na rozkol uvnitř domácího hokejového svazu. Ve fotbalových derby pražských S to vře dodnes, spory mezi hokejovou Spartou a Slavií se před stoletím promítly do reprezentační nominace. Československo do Francie vyslalo vůbec nejstarší celek ze všech zúčastněných zemí, průměrný věk 31 let a 5 měsíců byl o více než šest let vyšší než u kanadského týmu.

A právě ten československé reprezentaci v úvodním skupinovém zápase nadělil rovných 30 gólů. Útěchou mohlo našim hráčům být, že Švýcaři o dva dny později od Kanady inkasovali ještě o tři branky více. To už se ale Čechoslováci plně soustředili na klíčový souboj se Švédskem. A neuspěli; v odvetě za antverpský bronzový zápas Švédsko zvítězilo 9:3 a připravilo naše o možnost postoupit ze skupiny. Konečná výhra 11:2 nad Švýcarskem alespoň mírnila hořkost z vyřazení, kterou okusili i tři pamětníci bronzového vystoupení.

Ve druhé základní skupině uspěly týmy USA (3 vítězství, skóre 52:0) a Velké Británie (2 výhry, 34:16). V samém závěru turnaje se utkaly dva dosud neporažené celky a Kanada obhájila olympijské zlato, když ve finále porazila USA 6:1. Bronzové medaile si na krk pověsili britší hokejisté, kteří v klíčovém zápase zvítězili těsně 4:3 nad Švédskem. To se tak domů opět vracelo bez cenného kovu.

Některé turnajové výsledky připomínaly spíše utkání Ligy mistrů v házené než hokejovou přetahovanou. Kanaďané, v roce 1924 reprezentováni týmem Toronto Granites, v pěti zápasech nastříleli 110 gólů. Celkový turnajový průměr přesahoval 19 branek na zápas, kanadské bodování opanoval zlatou medailí ověnčený Harry Watson. Jemnou motoriku kanadský pilot nacvičil již při práci s kniplem v první světové válce, v pěti olympijských zápasech nastřílel 37 branek a přidal 9 asistencí. Nejpilnějším československým střelcem byl Josef Maleček s šesti přesnými zásahy.

Konečné pořadí hokejového turnaje na ZOH 1924

ZOH 1928: St. Moritz, Švýcarsko – Čechoslováky zastavili stříbrní medailisté

Další, v pořadí již třetí hokejový turnaj pod pěti kruhy proběhl na Zimních olympijských hrách 1928 ve Sv. Mořici ve Švýcarsku. Tentokrát již šlo o zcela samostatný podnik, během devíti únorových dní se soutěžilo o 14 sad medailí v 10 zimních sportech. Takové krasobruslení na olympiádě setrvává dodnes, skijöring či závod vojenských hlídek coby ukázkové sporty už dávno zavály závěje zapomnění.

Hokejový turnaj byl zároveň evropským i světovým šampionátem pro rok 1928. Přicestovalo na něj jedenáct reprezentací a protože ze zámoří dorazila pouze Kanada, na medailových stupních byla rázem dvě místa volná. O očekávané dominanci kanadských hokejistů měli jasno i pořadatelé, kteří výběr země javorového listu – tentokrát šlo o dodnes hrající univerzitní celek Toronto Varsity Blues – rovnou poslali do finálové skupiny. Zbylá družstva byla rozdělena do tří skupin, pouze jejich vítěz zamířil do bojů o medaile.

Na Československo ve skupině B čekaly celky Polska a Švédska. Hned v úvodu turnaje byla napsána další kapitola vzájemných soubojů se skandinávci a po prohře 0:3 bylo jasné, že naše reprezentace musí doufat v malý hokejový zázrak – prohru vysoce favorizovaného Švédska s Polskem. Nechybělo mnoho, avšak utkání skončilo remízou 2:2 a ta seveřany přiblížila postupu do finálového turnaje. Tečku za naší základní skupinou napsala výhra Československa nad Polskem 3:2, kterou dvěma góly režíroval nejlepší český střelec předchozí olympiády Josef Maleček. Československé olympijské vystoupení v roce 1928 trvalo pouhé dva zápasy a mělo uplynout dlouhých osm let, než náš výběr přidal další utkání.

Přečtěte si také: Historie Mistrovství světa ve fotbale

Společně se Švédskem (vítěz skupiny B) a Kanadou si finálový turnaj zahrály výběry Velké Británie (skupina A) a pořadatelského Švýcarska (skupina C). Mohl snad některý z evropských celků zastavit sehraný torontský celek, který se na olympiádu kvalifikoval coby vítěz amatérského Allan Cupu? Nu, výhra v loterii vám padne s větší pravděpodobností. Třetí kanadský olympijský triumf v řadě se zrodil zcela hladce, zaoceánští námořníci ve třech utkáních nedostali ani gól a postupně porazili Švédy (11:0), Brity (14:0) a Švýcary (13:0).

Seveřané se po letech nezdarů konečně dočkaly cenného kovu, Švédsko vyhrálo stříbrnou medaili. Ve finálové skupině překonalo jak Švýcary (4:0), tak Velkou Británii (3:1). Společně s olympijským stříbrem Švédové získali titul mistra Evropy a navázali tím na své předchozí triumfy v letech 1921 a 1923. Bronz si na krk pověsili hokejisté domácího Švýcarska, kteří si na další olympijskou placku museli počkat dlouhých dvacet let.

I v roce 1928 vítěz kanadského bodování pocházel ze zlatého celku, Kanaďan Dave Trottier si ve třech utkáních připsal bilanci 12+3. Již v dalším ročníku Trottier naskočil do kolotoče hokejové NHL, strávil v ní solidních jedenáct sezón.

Konečné pořadí hokejového turnaje na ZOH 1928

ZOH 1932: Lake Placid, USA – recese hokeji nepřála

Velká hospodářská krize. Jestliže si lámete hlavu s inflací a pozorujete strašáka stagflace v ekonomice, v roce 1932 si celý svět procházel ještě většími strastmi. Zimní olympijské hry 1932 v Lake Placid výrazně poznamenaly dopady hospodářské recese, evropští sportovci museli dlouho shánět prostředky pro zaplacení daleké cesty. Ne všem se to podařilo a předčasně skončil i sen československých hokejistů o další olympijské medaili. Celkem z Československa do USA vyrazilo pouze šest sportovců a další dva členové realizačního týmu.

Jiné hokejové celky na tom ale nebyly o moc lépe a na břehu jezera Lake Placid se tak o medaile utkaly pouze čtyři týmy. K domácím USA se přidaly výběry Německa a Polska. A chybět samozřejmě nemohli ani trojnásobní šampioni ze sousední Kanady. Čest obléknout se do ikonických dresů s javorovým listem tentokrát dostal celek Winnipeg Hockey Club. A rozhodně nezklamal, do „kolébky hokeje“ přivezl další nejcennější medaili. Nadvláda Kanaďanů už ale nebyla tak výrazná jako v předchozích letech.

Turnaj v mnohém připomíná moderní hokejové události. Coca-Cola coby oficiální dodavatel nápojů? Na tom se nic nezměnilo dodnes. Stejně tak bývá zvykem, že se olympijský turnaj odehrává v alespoň dvou arénách. Na olympiádě 1932 šlo o haly James B. Sheffield Olympic Skating Rink a Jack Shea Arena. Každá hala hostila přesně šest utkání, čtyři celky si zahrály stylem každý z každým, a to rovnou dvakrát. Aby Kanada nezískala plný počet bodů? Dříve šlo o něco nemyslitelného, ovšem v Lake Placid dospěla obě utkání s Američany až do prodloužení.

V tom prvním ještě Kanaďané zvrátili výhru na svou stranu, to druhé ale skončilo výsledkem 2:2. I tak nebylo o vítězi pochyb, kanadští hokejisté vyhráli čtvrté olympijské zlato v řadě a celek USA skončil druhý. Na bronzový stupínek vystoupali Němci, jimž se v obou utkáních podařilo přehrát polský celek (2:1 a 4:1).

Hokej v moderním pojetí připomíná i průměr 5,75 branek na zápas, ve dvanácti utkáních padlo celkem 69 branek. Nejvíce jich vstřelil Kanaďan Walter Monson, vítěz kanadského bodování v Lake Placid zaznamenal bilanci 6+7.

Konečné pořadí hokejového turnaje na ZOH 1932

ZOH 1936: Garmisch-Partenkirchen, Německo – prvotřídní senzace

Ga-Pa. Fanouškům skoků na lyžích tato zkratka jistě připomíná jedno z dějišť ikonického Turné čtyř můstků. Do olympijské historie se bavorské zimní středisko zapsalo jako hostitel Zimních olympijských her 1936 v Garmisch-Partenkirchenu, program vůbec poprvé obsahoval alpské lyžování. Hokejový turnaj, sloužící zároveň jako mistrovství světa i mistrovství Evropy, proběhl mezi 6. a 16. únorem a pohledem dobové i současné optiky přinesl jedno z největších sportovních překvapení vůbec.

Mohl se o něj postarat československý tým? Do Ga-Py dorazilo silné družstvo, které se v předchozích letech právem řadilo mezi evropskou špičku. Na domácím světovém šampionátu v Praze 1933 naši vybojovali bronz za silnými zámořskými celky, čímž se zároveň stali mistry Evropy. V evropském měření sil Čechoslováci dosáhli na bronz i v letech 1934 a 1935. V útoku řádil ryzí kanonýr Josef Maleček, autor více než tisíce branek v klubových soutěžích. Obrana se pro změnu mohla opřít o zkušeného brankáře Jana Peku. Ambice byly vysoké, stejně tak však byla velká i konkurence. Olympijský turnaj přivítal patnáct reprezentací, téměř čtyřnásobek oproti ořezaným hrám v Lake Placid. Hojná účast vyžadovala změnu hracího systému.

• čtyři základní skupiny, dva nejlepší celky postupují
• dvě semifinálové skupiny po čtyřech, dva nejlepší celky postupují
• finálová skupina pro čtyři nejúspěšnější týmy, hra o medaile

Německá olympiáda pro nás začala velmi slibně. Československý tým prošel základní skupinou bez inkasované branky, když si postupně poradil s Belgií (5:0), Maďarskem (3:0) i Francií (2:0). Společně s námi ze skupiny C postoupili Maďaři. V dalších skupinách základní část zvládli Kanada a Rakousko (A), Německo a USA (B) a také výběry Velké Británie se Švédskem, které za sebou v tříčlenné skupině D nechaly olympijské debutanty z Japonska.

Semifinálová skupina už představovala těžší výzvu, jako když v počítačové hře posunute jezdcem obtížnosti. Československo sehrálo tři zápasy ve třech dnech, hned v tom prvním čelilo favorizovaným Spojeným státům. Dvě branky ze druhé třetiny rozhodly o americkém vítězství 2:0 a náš celek musel v dalších dvou utkáních bodovat naplno. To se naštěstí podařilo. Vítězství 4:1 nad Švédskem vlilo národnímu týmu krev do žil, po první třetině totiž prohrával. Účast ve finálové skupině si pak Čechoslováci definitivně zajistili hubenou výhrou 2:1 nad houževnatým Rakouskem. Společně s námi do finálového kola postoupili vítězní Američané.

Druhá semifinálová skupina hned ve svém úvodu přinesla obrovskou senzaci. Velká Británie uštědřila Kanadě první olympijskou porážku. Výsledek 2:1, kterému dal brankou v posledních minutách punc Edgar Brenchley, byl důležitý i kvůli tomu, že vzájemný zápas dvou postupujících se započítával do finálové skupiny. Kanaďané sice v dalším utkání deklasovali Maďarsko 15:0 a navrch přidali výhru 6:2 nad domácím Německem, do finálové skupiny však postoupili až z druhého místa. Ba co více, jedno z tří nejdůležitějších utkání turnaje už ztratili. Měla snad olympijská historie poznat první nekanadské šampiony?

Měla. Velká Británie v úvodu finálové skupiny dokonale zaskočila náš výběr a po vítězství 5:0 byla už jen krůček od senzačního triumfu. Československé medailové naděje pak spláchla porážka 0:7 s Kanadou. Pro 42letého brankáře Jana Peku šlo o poslední ze 76 reprezentačních utkání, domácí tisk mu za vinu dával především obě branky z klíčového utkání se Spojenými státy.

V dalším zápase finálové skupiny nastoupila Británie proti USA. Tři třetiny ani tři prodloužení branku nepřinesly a zápas skončil bezgólovou remízou. Britové tak uzavřeli svou bilanci na pěti bodech a s napětím sledovali, jak dopadne závěrečný souboj tříbodových Spojených států s dvoubodovou Kanadou. Hubený výsledek 1:0 pro Kanadu zajistil jediným dosavadním olympijským šampionům stříbro, na USA zbyl bronz. Velká Británie v roce 1936 ovládla olympijský turnaj a zároveň se poprvé – a dodnes naposledy – stala hokejovým mistrem světa.

Finálová skupina hokejového turnaje na ZOH 1936

V sedmi soutěžních zápasech si britský tým připsal pět výher a dvě remízy, celkem s přesvědčivým skóre 17:3. Co stojí za tímto ledovým zázrakem a dodnes největším úspěchem v historii britského hokeje? Mimo jiné i složitá zákulisní hra, připomínající přetahovanou mezi poslanci Parlamentu ČR. Dříve ostrovní zem z velké části reprezentovali v Británii žijící kanadští armádní úředníci. Britský svaz se rozhodl, že do Ga-Py vyrazí pokud možno s domácími rodáky. To skutečně splňovalo hned dvanáct hráčů ze třináctičlenné soupisky. Avšak devět mužů v Kanadě vyrůstalo a hned jedenáct jich tam hrálo hokej.

Výbor IIHF rozhodl, že brankář Jimmy Foster a útočník Alex Archer nemohou na hrách startovat, nevyžádali si povolení od kanadské amatérské asociace (CAHA). Manažer britského celku Bunny Ahearne měl ale na věc jiný názor a oba důležité hráče do Ga-Py přivedl. Až v předvečer zahájení olympijského turnaje se kanadští vedoucí rozhodli stížnost stáhnout a start obou hokejistů coby gesto dobré vůle povolit.

Obcházení dopředu stanovených pravidel se ale nelíbilo zástupcům USA a Francie, po základních skupinách se přidaly i další celky. Všechny ohně s výjimkou toho olympijského však byly uhašeny a i přes opakovanou hrozbu bojkotů se celý olympijský turnaj v roce 1936 dočkal rozuzlení jen a pouze na ledové ploše.

Hokej na OH - medailové pořadí meziválečných olympiád

Českoslovenští hokejisté se domů vraceli se čtvrtým místem, cenný kov na olympiádě v Garmisch-Partenkirchenu nezískali ani žádní jiní čeští sportovci. Podobně tristní bilanci měly přinést už jen další dvoje zimní hry v padesátých letech. Připomeňme však de Coubertinovo motto: „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“

Pro mnohé bylo zázrakem už jen to, že se ještě nějaká další olympiáda vůbec konala. Celý svět se jen tři roky po ukončení zápolení v Ga-Pa ponořil do hrůz druhé světové války a další zimní olympijské hry se uskutečnily až za dvanáct let. To už ale bude předmětem třetího dílu našeho olympijského seriálu.