Historie hokeje na zimních olympijských hrách (10.)

Počtvrté s hráči NHL, vůbec poprvé však přímo v kolébce hokeje. Zimní olympijské hry 2010 ve Vancouveru hostily hokejový turnaj, v němž chtěli Češi pod vedením naganského kapitána Růžičky v pozici trenéra zanechat hlubokou stopu. Jak si česká družina vedla na hrách, které nabídly krásný hokej, nové olympijské rekordy i legendární zlatý gól v prodloužení?

ZOH 2010 Vancouver – Z Nagana na střídačku – Soupiska
Turnajový formát – Základní skupina – Osmifinále
Čtvrtfinále – Slováci překazili obhajobu – Semifinále
Finále – Individuální ocenění – Olympijské rekordy

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: BetArena.cz

Hokej na Zimních olympijských hrách 2010 ve Vancouveru

Když se v roce 1960 poprvé objevily úvahy nad možností uspořádat zimní olympiádu v přístavním městě na pobřeží Tichého oceánu, světový hokej se právě nacházel na úsvitu éry sovětské nadvlády. O konání Zimních olympijských her 2010 ve Vancouveru pak bylo konečně rozhodnuto dlouho poté, co přestal existovat jak Sovětský svaz, tak společné Československo. Byla to právě Praha, kde MOV v červenci 2003 při závěrečné volbě upřednostnil kanadskou metropoli před jihokorejským Pchjongčchangem a rakouským Salcburkem. Hokejisté si výsledky hlasování museli pochvalovat.

Už z dřívějška totiž bylo jisté, že se kvůli olympijskému turnaji zastaví program hokejové NHL a vybraní hráči při plnění ctěných reprezentačních povinností nemuseli vážit cestu přes půl zeměkoule. Hvězdy National Hockey League se měly pod pěti kruhy představit počtvrté v řadě, předchozí olympiády s účastí hráčů z NHL skončily vítězstvím České republiky (Nagano 1998), Kanady (Salt Lake City 2002) a Švédska (Turín 2006).

Nebýt průměrných únorových teplot jen pět stupňů nad bodem mrazu, někteří z hokejistů mohli do olympijské vesnice dokráčet takřka v papučích. Hry ve Vancouveru byly vůbec prvními, během kterých si mohli architekti jednotlivých reprezentací vybírat i z hráčů domácího celku – v Calgary 1988 ještě účast hokejistů NHL povolena nebyla. Cti hájit barvy svých zemí se dostalo hned sedmi tehdejším hráčům Vancouveru Canucks. Oblékli se do dresů:

• Finska (Sami Salo)
• Kanady (Roberto Luongo)
• Německa (Christian Ehrhoff)
• Slovenska (Pavol Demitra)
• Švédska (Daniel a Henrik Sedinovi)
• USA (Ryan Kesler)

V sázkových kancelářích před startem turnaje panovala shoda: Zvítězí domácí Kanada, na kterou bookmakeři vypisovali kurzy okolo 1,5. Druhé největší důvěře se těšili hokejisté Ruska s kurzem 3. Takové očekávané finále mohlo poprvé pod pět kruhů přenést „hvězdné války“, tedy souboj dvou generačních talentů Crosbyho s Ovečkinem.

Na medailové příčky měly pomýšlet i výběry Švédska a USA s kurzy okolo 7. Za silnou čtveřicí pak následoval český tým s kurzem 13. Znamená to tedy, že se v našem seriálu o historii hokeje na zimních olympijských hrách dostáváme do éry, kdy Češi přestávají patřit k favoritům? Ano i ne, jak si vysvětlíme v dalších odstavcích.

Nová jednička, staronový trenér, starý dobrý Jágr

Olympiády s povoleným startem hráčům z NHL? Tak tedy zlato z Nagana, bronz z Turína a i velmi úspěšná historická etapa českého hokeje. Pár měsíců po medailovém olympijském umístění si ještě česká hokejová reprezentace zahrála finálový zápas na hokejovém mistrovství světa, kde v květnu 2006 v Rize nestačila na zlaté Švédy. Tím ale byl přísun mezinárodních úspěchů pro celý olympijský cyklus vyčerpán, další cenný kov v letech 2007-2009 naši hokejisté na velkých akcích nevybojovali.

Češi zároveň přestávali výrazněji promlouvat do demografického složení NHL. V sezóně 2009/10, kterou olympijský turnaj rozetnul vedví, si alespoň jeden zápas nejlepší ligy světa zahrálo 48 českých bruslařských gladiátorů. 5% podíl, slušné číslo? Bezesporu, ovšem oproti rekordním 77 Čechům ze sezóny 2001/02 šlo o citelný pokles. Na výsluní už se vyhříval švédský hokej, v námi sledovaném ročníku zastoupený 54 hráči. Ještě podstatnější je, že spolu s kvantitou klesla i kvalita – do první padesátky kanadského bodování NHL se tehdy probojoval pouze Tomáš Plekanec, se 70 body za 25 gólů a 45 asistencí obsadil 28. místo. Takoví Švédi měli v top 50 hned sedm zástupců, včetně ligového lídra Henrika Sedina (29 + 83 = 112).

Nemalujme ale čerta na zeď, na začátku olympijského turnaje stály všechny týmy na stejné startovní čáře a naganský příběh příběh byl důkazem, že soupiska tvořená výhradně hvězdami NHL není podmínkou olympijského úspěchu. Trenér Vladimír Růžička, jenž svou druhou štaci na lavičce reprezentačního áčka načal v červnu 2008, ostatně jako kapitán zlatého týmu z Nagana mohl čerpat inspiraci z první ruky. Zčásti se skutečně řídil hlinkovským příkladem a den před silvestrem 2009 na tiskové konferenci přednesl jména 23 hokejistů, kteří tou dobou nastupovali ve třech různých soutěžích.

• 16 hráčů z NHL
• 5 hráčů z KHL
• 2 hráči z extraligy

Z domácí hokejové extraligy „Růža“ ukázal na vítkovického brankáře Jakuba Štěpánka a slávistického útočníka Romana Červenku. Ve vodách ruské KHL trenér ulovil beka Miroslava Blaťáka a forvardy Petra Čajánka, Tomáše Rolinka, Josefa Vašíčka a samozřejmě také hvězdu největší, Jaromíra Jágra z Avangardu Omsk.

Ano, toho času 37letý Jágr před olympiádou ve Vancouveru již druhou sezónou bavil obecenstvo na daleké Sibiři, kam ostatně nakoukl již během výluky NHL v ročníku 2004/05. Zatímco jeho vrstevníci už si často užívali hokejového důchodu, Jaromír byl v rámci ruské anabáze stále platným hráčem a v průměru sbíral jen lehce pod jeden bod na zápas. Kdo mohl tušit, že souhrn Jágrových statistik a úspěchů se bude rozrůstat i po jeho padesátinách? Živoucí legendu českého hokeje čekala čtvrtá olympijská účast, ve výběru se objevil jako jediný aktivní pamětník naganského tažení. Právě dvojnásobnému vítězi Stanley Cupu se dostalo cti být českým vlajkonošem na zahajovacím ceremoniálu.

Zatímco Jágrovu nominaci nikdo nezpochybňoval, o jiných jménech Růžičkova výběru se vedly vzrušené debaty. Včetně těch chybějících. V roce 1998 jej o jistou účast v Naganu připravilo zranění, nyní Václavu Prospalovi nebyla nic platná ani průběžná druhá příčka v bodování Čechů v NHL. Olympijskou přestávku strávil s rodinou v Tampě. Do reprezentace se neprosadil ani Jiří Hudler, toho času patřící k nejproduktivnějším hráčům KHL. Růžička opomenul i své naganské spoluhráče Hejduka či Špačka. Jasno naopak měl při volbě jedničky mezi třemi tyčemi.

I přes slabší defenzivní výkony floridských spoluhráčů brankář Tomáš Vokoun patřil k užší gólmanské špičce NHL. Mnoha fanouškům zatrnulo, když Vokouna v listopadu 2009, dva měsíce před startem olympiády, spoluhráč Keith Ballard v afektu trefil hokejkou do hlavy. Podezření na otřes mozku se naštěstí nepotvrdila a památkou na incident zůstala jen mrazivá historka a přes deset stehů na levém uchu. Pomoci českému týmu na hrách chtěl Vokoun při svém nejlepším vědomí a svědomí, 33letý brankář se na cestu napříč severoamerickým kontinentem vydal s druhou nejlepší úspěšností zákroků v celé NHL. Střel na něj přitom mířilo vůbec nejvíc.

Vokoun na pozici plánované jedničky nahradil Dominika Haška, k výměně došlo i na pozici reprezentačního kapitána. Růžička, sám lídr naganského týmu, nechal céčko přišít na dres Patrika Eliáše. Zástupci klubové legendy New Jersey Devils byli Tomáš Kaberle a Jaromír Jágr. Celkově omlazená, přesto zkušená; česká soupiska pro Vancouver obsahovala hned deset jmen z bronzového týmu z předchozích her v Turíně. Medaile vskutku byla na dosah i tentokrát.

Soupiska českého týmu na ZOH 2010 ve Vancouveru

Turnajový formát moderního střihu

Třetí hry v řadě, třetí hrací formát. Do mužského turnaje ve Vancouveru nastoupilo dvanáct reprezentací rozdělených do tří skupin. Spolu s vítězi každé základní skupiny měl přímo do čtvrtfinále postoupit i nejlepší z týmů na druhých příčkách, zbývajících osm celků se podle umístění utkalo v jednozápasovém předkole. Neopakoval se tak systém automatického postupu pro všechny (Nagano, Salt Lake City), ani eliminace dvou celků již po základní části (Turín). Vancouverský formát dobře známe i z hokejového turnaje na ZOH 2022.

Devět celků olympijskou pozvánku obdrželo na základě umístění v žebříčku IIHF, k tradiční silné šestce se takto přidalo Bělorusko, Slovensko a Švýcarsko. Z kvalifikačních klání o zbývající tři místa vzešly vítězně reprezentace Lotyšska, Německa a Norska, shodou okolností týmy na 10. až 12. místě mezinárodního žebříčku.

Kratší a svižnější základní část, napínavé souboje o přímé postupové příčky? A také sraz čtyř součástí bývalého východního bloku po dvaceti letech od pádu sovětského impéria. Na české lvy ve skupině B postupně čekali vyzyvatelé ze Slovenska, Lotyšska a Ruska.

Přímý postup ze skupiny měli čeští hokejisté na svých holích

Hned úvodní zápas české a slovenské reprezentace dal vzpomenout na časy bývalého společného státu. Na velkých mezinárodních akcích před Vancouverem proběhlo celkem třináct federálních derby, Češi v nich zvítězili desetkrát. Ze dvou slovenských vítězství vyčnívalo především to v zápase o bronzovou medaili na MS 2003, na olympijských hrách ale byli stoprocentní čeští hokejisté a tuto bilanci potvrdili i na začátku kanadského turnaje.

O českém vítězství 3:1 rozhodla především vydařená koncovka druhé třetiny. Dvě minuty před sirénou se puku před útočnou modrou čárou chopil Jaromír Jágr a po průniku před branku se trefil mezi Halákovy betony, načež Tomáš Plekanec po závaru před slovenskou brankou zužitkoval vyloučení kapitána Zdena Cháry. To do konce druhé části zbývaly pouhé dvě sekundy, třetí třetina už změnu skóre nepřinesla. Slovenské športové články mohly oslavovat alespoň střeleckou převahu, kdy nás soupeř přestřílel v poměru 35:24. Ty české si pak všímaly skvělého výkonu Tomáše Vokouna i dvou bodů Jaromíra Jágra.

Česko vs Slovensko 3:1 (1:0, 2:1, 0:0)

• Branky ČR: 9:02 Eliáš (Havlát, Blaťák), 37:56 Jágr (Červenka), 39:58 Plekanec PP (Jágr, Židlický)
• Branky Slovenska: 20:47 Gáborík (Mari. Hossa, Demitra)
• Brankáři: Vokoun - Halák
• Trestné minuty: 8:12
• Střely: 24:35

Nic než vítězství nároční tuzemští fanoušci neočekávali ani před zápasem Česka s Lotyšskem. Na olympijských turnajích na sebe oba celky narazily poprvé, na světových šampionátech už za sebou měly čtyři střetnutí. Tři skončily českým vítězstvím 3:1, to poslední ze základní skupiny v Rize 2006 přineslo po jedné brance na obou stranách.

Jestliže zahajovací zápas se lámal na sklonku druhé třetiny, o osudu toho dalšího bylo prakticky jasno již po pěti minutách. Tou dobou už své gólové statistiky stihli rozšířit David Krejčí, Tomáš Plekanec a opět i Jaromír Jágr, jenž při své typické akci při přesilovce vybruslil od pravého mantinelu a přesně mířil pod horní tyčku. Další přesilovou hru Češi využili zásluhou Tomáše Kaberleho těsně před polovinou zápasu a přestože Lotyši dvěma brankami před koncem druhé třetiny utkání zdramatizovali, výhru Čechů v poměru 5:2 pečetil kapitán Patrik Eliáš trefou do prázdné klece.

Plný bodový zisk, pohledné útočné akce, vysoká produktivita. U sledování hokejových přenosů se čeští fanoušci v úvodu olympiády skvěle bavili, jejich oblíbenci měli před závěrečným skupinovým kláním postup do čtvrtfinále ve vlastních rukou. Protože Rusové po úvodní výhře nad Lotyšskem 8:2 zaváhali a v klání se Slovenskem prohráli 1:2 po nájezdech, v posledním utkání české reprezentaci k přímému postupu stačil jeden bod.

Česko vs Lotyšsko 5:2 (3:0, 1:2, 1:0)

• Branky ČR: 2:30 Krejčí (Erat, Fleischmann), 3:33 Michálek (Židlický, Plekanec), 5:07 Jágr PP (Židlický, Kaberle), 26:33 Kaberle PP (Eliáš, Židlický), 59:42 Eliáš EN
• Branky Lotyšska: 35:30 Sotnieks (Vasiljevs), 38:26 Ankipans PP (Karsums, Pujacs)
• Brankáři: Vokoun - Masalskis
• Trestné minuty: 10:26
• Střely: 39:18

Bylo však jasné, že v závěrečném skupinovém souboji s Ruskem bude čelit drtivé útočné síle. Jen kvůli první útočné trojici Sjomin - Malkin - Ovečkin museli brankoví rozhodčí v sezóně 2009/10 v NHL rozsvítit červené světlo ve 118 případech, v zákrytu číhaly i další útočné hvězdy jako Kovalčuk, Dacjuk, Radulov nebo 41letý Sergej Fjodorov, jenž se po ukončení zámořské kariéry přesunul do domovské KHL a přešlapoval před branami Hockey Hall of Fame. Prošel jimi v roce 2015.

První třetina přinesla dvě přesilovkové trefy. Tu ruskou zařídil Malkin, za nás skóroval Plekanec. V druhé části se jako jediný prosadil Viktor Kozlov, načež dvě minuty po startu třetí třetiny Malkin poslal Rusy do dvoubrankového vedení.

Brejku ruského mladíka předcházela kolize Jágra s Ovečkinem, při níž český veterán ztratil puk. Hit jako z hokejové učebnice. „Byla to moje chyba. Myslím, že kdybych ji neudělal, tak bychom na ně měli,“ litoval Jaromír po utkání, které Češi prohráli 2:4. Při naší závěrečné power play se do prázdné brány trefil Pavel Dacjuk.

Česko vs Rusko 2:4 (1:1, 0:1, 1:2)

• Branky ČR: 19:06 Plekanec PP (Eliáš, Kaberle), 54:51 Michálek (Židlický, Blaťák)
• Branky Ruska: 15:13 Malkin PP (Dacjuk, Ovečkin), 34:34 Kozlov (Radulov, Fjodorov), 41:49 Malkin (Sjomin, Tjutin), 59:47 Dacjuk EN (Malkin, Ovečkin)
• Brankáři: Vokoun - Nabokov
• Trestné minuty: 6:12
• Střely: 25:31

Jednu bitvu český tým ztratil, hokejová válka ale pokračovala. Z vítězství v naší skupině a postupu do čtvrtfinále se radovalo Rusko, bilance šesti bodů ze dvou zápasů nám ještě stále dávala možnost stát se nejlepším týmem na druhých místech. Stačilo jediné: aby doposud suverénní Finové v posledním zápase zdolali Švédy. Odveta posledního olympijského finále z Turína 2006 však vyzněla lépe pro Tre Kronor v poměru 3:0. I Finové tak základní část zakončili s šesti body.

Při bodové rovnosti napříč skupinami rozhodoval gólový diferenciál a jestliže my jsme základní část zakončili s bilancí +3 (10:7), Suomi byli při stejné střelecké úspěšnosti defenzivně zodpovědnější a s výsledkem +6 (10:4) proklouzli rovnou do čtvrtfinálové fáze. My jsme se o ni měli utkat v předkole s Lotyšskem, jedním z našich soupeřů v základní skupině a také nejslabším celkem základní části. Snadný postup? Čtěte dále.

Pořadí týmů po základních skupinách

Nečekané drama na pokraji eliminace

Devadedesát jedna a půl hodiny. Tolik od sebe dělilo úvodní vhazování obou našich olympijských zápasů s pobaltským soupeřem. A jedna branka. Tolik nás v tomto předkole dělilo od překvapivé eliminace. Osmifinálové uktání s Lotyšskem divákům nabídlo zcela nečekané drama s jedním hlavním hrdinou. Tušíte správně, Češi opět narazili na skvěle chytajícího brankáře.

V prvních minutách byla vancouverská obloha ještě zalitá sluncem. Podobně jako v základní skupině, i v předkole si český tým rychle vypracoval pohodlné vedení. Na konci šesté minuty Tomáš Rolinek využil jednu z hrstky nabídnutých přesilovek, za dalších pět minut se radoval Tomáš Fleischmann a Češi po první třetině vedli 2:0. Stejné bylo skóre i po druhé dvacetiminutovce a družina v červených dresech už myšlenkami pomalu směřovala k čtvrtfinále s Finskem. Tedy až na Jaromíra Jágra, ten měl kvůli bolestem hlavy a krku jiné starosti. Nejprve se ale musela ubránit závěrečnému náporu Lotyšů. A to nedokázala.

Tomáš Vokoun v utkání předvedl několik brilantních zákroků, až na nad vyrážečku mířící střelu Martinse Cipulise z 52. minuty byl krátký. Lotyši už delší dobu svírali otěže zápasu ve svých rukou, vyrovnávací gól z 57. minuty musíme označit za zasloužený. Vstřelil ho Mikelis Redlihs, který nikým nestřežen uklidil k levé tyčce puk odražený od zadního mantinelu. Tomáš Plekanec ještě do konce zápasu stihl po krásné sólové akci trefit tyčku, obávanému prodloužení s pravidlem zlatého gólu ale nezabránil.

Češi v prvních šedesáti minutách zasypali 29letého Edgarse Masalskise 48 střelami, brankář Dynama Riga z ruské KHL jich ale (i s dávkou nezbytného štěstí) pochytal právě tolik, aby svůj tým dovedl do desetiminutového prodloužení se čtyřmi bruslaři na každé straně. Čeští reprezentanti už nemohli spoléhat na Jaromíra Jágra, jeho icetime se zastavil na čase 6:03.

Z nastavené části uběhlo jen deset sekund, když se střela z mezikruží od zadního mantinelu odrazila k otočenému Tomáši Vokounovi. Od jeho betonu zamířila na tu správnou stranu tyčky, kompletní českou hokejovou obec v tu chvíli polil studený pot. Jinak ale první minuty prodloužení nabídly opatrný hokej.

Zprvu nenápadně vypadala i akce, kterou naše třetí formace založila ve vlastním obranném pásmu. Puku se u modré čáry chopil David Krejčí, ve středu hřiště přihrál Tomáši Fleischmannovi a ten kotouč zavezl k levému útočnému kruhu. Střela přes dva obránce? Raději přihrávka dozadu, kde právě nabíral rychlost Krejčí. Nápřah k ráně, jedna klička, druhá – a David Krejčí je střelcem postupového gólu. Jubilejní padesátá střela v zápase si našla cestu přesně mezi Masalskisovy betony, lotyšský hrdina vyřazení svého celku oplakal.

Česko vs Lotyšsko 3:2 p (2:0, 0:0, 0:2, 1:0)

• Branky Česka: 5:52 Rolinek PP (Kuba, Havlát), 11:06 Fleischmann (Krejčí, Červenka), 65:10 Krejčí (Fleischmann)
• Branky Lotyšska: 52:02 Cipulis (Niživijs, Redlihs), 56:19 Redlihs (Berzins, Darzins)
• Brankáři: Vokoun - Masalskis
• Trestné minuty: 10:10
• Střely: 50:26

„Jsme rádi, že jsme postoupili. Pokud ale takhle chceme hrát i s Finy, nemáme šanci.“ Jindy emotivní kouč Růžička bezprostředně po postupové trefě odešel do šaten a okamžitě začal spřádat plány pro čtvrtfinálovou bitvu. Vrásky na čele mu přidělávaly pasivní hra, chyby ve vlastním pásmu i zbytečná vyloučení. Historický neúspěch v podobě vyřazení před oficiálním play off byl odvrácen, chléb se ale měl lámat teprve v dalším zápase. Český lodivod stále hledal optimální složení formací a času nebylo nazbyt, čtvrtfinále startovalo 24 hodin po začátku vyčerpávajícího předkola.

Zázrak na ledě? Velká překvapení, jedno z poznávacích znamení olympijských turnajů, se Vancouveru vyhýbala velkým obloukem. I v dalších kvalifikačních zápasech uspěly favorizované celky; Švýcaři porazili Bělorusy 3:2 po nájezdech, Kanaďané deklasovali Němce 8:2 a Slováci rozdílovou trefou Mira Šatana z 49. minuty přehráli Norsko výsledkem 4:3. To znamená, že ve čtvrtfinále se utkalo osm nejlepších týmů po základních skupinách. A také naprosto stejných osm celků jako o čtyři roky dříve v Turíně. Rozlosování turnajového pavouku bylo následující:

• USA vs Švýcarsko
• Finsko vs Česká republika
• Rusko vs Kanada
• Švédsko vs Slovensko

Nejsou góly, není medaile. Čechům v play off zvlhl střelný prach

Jak na olympijské čtvrtfinále s Finskem nahlížela historie? Zatímco sedm vzájemných klání pod pěti kruhy z československé éry bude navždy zdobit 100% bilance našeho týmu, samostatná Česká republika se před Vancouverem na zimních hrách se Suomi utkala třikrát. Jediné vítězství (3:0) jsme zaznamenali v úvodu zlatého naganského tažení, poslední trefu tehdy vsítil Růžička.

Všechny tyto zápasy proběhly v základních skupinách, až na ZOH 2010 tedy došlo k měření sil v play off. A měření to bylo po dlouhou dobu bezgólové. Po dvou třetinách platil stav 0:0, oba celky zároveň dokázaly vyslat po 21 střelách. Jestli měli Češi v něčem navrch, byl to počet dvouminutových trestů – jen v první třetině se naši hráči nechali vyloučit pětkrát a od dlouhého oslabení tři na pět nás zachránilo pouze brzké vyloučení Koiva.

Oproti druhé polovině osmifinále se herní projev českého týmu zvedl, za dravějšími Finy jsme ale stále zaostávali. Plamínky severských gólových šancí naštěstí spolehlivě hasil Tomáš Vokoun, obdobně si ale na druhé straně vedl i Miikka Kiprusoff. Když už mohl být překonán, kapitán Eliáš z těžkého úhlu netrefil odkrytou klec.

Kritickou se situace stala v 53. minutě, kdy Martin Erat vyhodil puk do hlediště a vyfasoval dvouminutovou stopku za zdržování hry. Minutu oslabení Češi ubránili, v té druhé však Pavel Kubina při obranném zákroku přišel o helmu a několik sekund strávil jejím povinným nasazováním. Vzniklou díru v naší defenzivě Finové beze zbytku využili, Niklas Hagman před Vokounem tečoval ránu od modré a poslal seveřany do vedení 1:0. Český medailový sen i cíl zároveň se začal rozplývat.

Mobilizace posledních zbytků sil? Finové po dlouhou dobu český nápor nepřipouštěli a puk drželi na svých holích. Až dvě minuty před koncem odstartovala česká power play a červený tým se pokoušel usadit v útočné třetině. Mikko Koivu však na modré čáře vystihl Kaberleho krátkou rozehrávku a odstartoval protiútok, na jehož konci mohl Valteri Filppula pohodlně uklidit kotouč do prázdné brány. Bylo rozhodnuto, Finové zvítězili 2:0 a český tým padl ve čtvrtfinále. Ke smutku veřejnosti i hokejistů samotných.

Česko vs Finsko 0:2 (0:0, 0:0, 0:2)

• Branky ČR: nikdo
• Branky Finska: 53:34 Hagman PP (Niskala), 58:25 Vilppula EN (M. Koivu)
• Brankáři: Vokoun - Kiprusoff
• Trestné minuty: 12:4
• Střely: 31:31

„Mrzí mě to. Ale tohle utkání jsme neprohráli jednou akcí. Možná stačilo dát jeden gól. Je to obrovské zklamání,“ zopakoval Tomáš Vokoun v rozhovoru pro iDnes starou hokejovou pravdu: Bez vstřelených gólů se medaile z velkých akcí nevozí.

Česká republika na tu svou čekala již čtyři roky, toto neobvyklé sucho poněkud překvapivě spláchla zlatá povodeň z květnového MS 2010. Od našeho výběru se tehdy příliš nečekalo, tím spíše ne titul světových šampionů. To už je ale jiný příběh a my nyní musíme dopsat tečku za tím vancouverským.

Nejsou české olympijské medaile, není vládní speciál; jen pár hodin po čtvrtfinálovém vyřazení už první hráči opouštěli dějiště her a vraceli se do svých domovských celků, vždyť pauza NHL končila už za pět dní. Jako vítěz týmového bodování se směrem Minnesota vydal Marek Židlický s bilancí 0+5 z pěti zápasů, čtyři kanadské body nasbíral už jen Patrik Eliáš (2+2).

Pavel Kubina ještě před odletem pověsil reprezentační dres na hřebík. Letitá opora českých obranných valů se loučila s třemi zlatými medailemi z mistrovství světa a jednou bronzovou plackou z turínské olympiády. Své poslední zápasy za národní tým odehráli také Filip Kuba a Petr Čajánek. Mnozí další před sebou ale měli ještě dlouhá léta reprezentačních služeb a s mnohými se potkáme i v dalších dílech našeho ohlédnutí za historií hokeje na ZOH. V tom dnešním se konečně dostáváme k jednomu velkému překvapení.

Švédská obhajoba? Slováci řekli nie

Z chronologického hlediska bylo české čtvrtfinále v pořadí třetím. V úvodním utkání vancouverská General Motors Place, pro potřeby olympijského turnaje přejmenovaná na Canada Hockey Place, sledovala výhru USA nad Švýcary 2:0. Američané se na postup pořádně nadřeli, poprvé a naposledy Jonase Hillera překonali až v 43. minutě, druhý gól padl při závěrečné power play. Oba vstřelil Eliášův spoluhráč Zach Parise.

Následovaly tolik očekávané hvězdné války, tedy souboj Crosby vs Ovečkin. Je poněkud paradoxní, že ani jedna z největších hvězd NHL se na deseti vstřelených brankách nepodílela byť jen jedním bodem. Spoluhráči je ale zastoupili více než obstojně. Lépe to pálilo severozápadní hokejové velmoci, Kanada porazila Rusko 7:3 a na domácí půdě Rusům oplatila turínskou čtvrtfinálovou porážku 0:2. Jestliže v Itálii Jevgenij Nabokov předvedl bezchybný výkon, ve Vancouveru po šesti obdržených gólech přepustil místo v brance Iljovi Bryzgalovovi. Dvě branky javorových listů obstaral 24letý Corey Perry.

Již známé výsledky nahrávaly zajímavé situaci. Do semifinále postoupili tři ze čtyř účastníků posledních dvou olympijských finále. Aby se přidal i ten zbývající, stačilo jediné: V zápase Švédsko vs Slovensko měli obhájci prvenství hravě překonat výběr zpod Tater. Co by to ale bylo za olympijský turnaj bez alespoň jednoho velkého překvapení, že?

Po bezgólové první části se Slováci ještě před polovinou zápasu díky trefám Gáboríka a Sekery ujali dvougólového vedení. To Švédové stihli smazat, zásahy Hornqvista a Zetterberga od sebe dělilo jen 37 sekund. Ukázkovým gólem do šaten ale Slovensko vrátil na koně Pavol Demitra, vůdce první formace skóroval v čase 39:12. Devět minut po návratu na led se k němu přidal i Tomáš Kopecký a přestože seveřané obratem odpověděli, výhře Slovenska 4:3 už nezabránili. Švédský pokus o obhajobu skončil na hokejkách našich sousedů, kteří prožívali velkou hokejovou euforii.

Do medailových utkání na ZOH Slováci postoupili vůbec poprvé, historický úspěch byl podložen i finanční prémií. A možnost utkat se o účast ve finále s kolébkou hokeje, a navíc na jejím domácím ledě? To je jako když vyhrajete online casino jackpot. A když už je řeč o financích, výběr trenéra Jána Filce si postupem do semifinále od domácího olympijského svazu a resortu školství zajistil prémii €207 tisíc. Se ziskem cenného kovu mohla tato částka ještě vzrůst.

Výsledky čtvrtfinálových zápasů a semifinálové dvojice

Slováci zahoupali kolébkou hokeje, od medaile je dělily minuty

Vancouverská semifinále hokejový svět sledoval v pátek 26. února 2010. A již krátce po poledni času na severoamerickém západním pobřeží zíral v němém úžasu. Jakékoli naděje Finů na druhou finálovou účast v řadě odvála již první třetina, kdy Američané soupeřům nasázeli šest gólů. Čestný finský úspěch přišel až v 55. minutě, USA vítězí nad Finskem 6:1 a zahrají si o olympijské zlato.

Od půl sedmé večer se po ledě Canada Hockey Place proháněla i další semifinálová dvojice, Kanada a Slovensko. Kanaďané díky gólům Marleaua a Morrowa ovládli první třetinu a když se tři minuty před koncem té druhé v přesilovce prosadil i Ryan Getzlaf, zdál se být slovenský osud zpečetěn. Kdo však touží po zázracích, nesmí se vzdávat bez boje. Slovenská touha uspět byla nezměrná.

První jiskřičku naděje při signalizovaném kanadském vyloučení vykřesal bek Ľubomír Višňovský v 52. minutě, podruhé Roberta Luonga v čase 55:07 překonal Michal Handzuš. Lví podíl na kontaktním gólu nese Richard Zedník, to on zezadu obkroužil kanadskou svatyni a poslal puk do předbrankového prostoru. Rázem se blýskalo nikoli nad Tatrou, ale nad dějištěm pěti galavečerů organizace UFC General Motors Place. Slováci se natahovali po vyrovnání a vy se můžete podívat, jak blízko mu byli.

Postup by slovenskému výběru slušel, avšak Kanada uhájila výhru 3:2 a s úlevou mohla vyhlížet další z mnoha finálových zápasů své bohaté historie. O slovenské vichřici v posledních minutách světová média referovala různorodě, na jednom se ale prakticky všechna shodla: zemi javorového listu zachránil Roberto Luongo, tehdy chytající právě za vancouverské Canucks.

„Zneškodnil 19 střel, přičemž poslední zákrok několik sekund před koncem byl asi jeho nejdůležitější v životě,“ hovořil web NHL o střele, kterou na svého spoluhráče z dresu Kosatek vyslal Pavol Demitra.

Na spolknutí hořké pilulky měli poražení semifinalisté jen 24 hodin, již v sobotu na ně čekalo utkání o bronz mezi Finskem a Slovenskem. Suomi si „nevděčný“ zápas měli zahrát již potřetí z posledních pěti zimních her, pokaždé (1994 v Lillehammeru s Ruskem i 1998 v Naganu s Kanadou) v něm uspěli. To Slováci se v podobné situaci ocitli poprvé. Chtěli obstát se ctí, chtěli svému národu dopřát první olympijskou medaili.

A už už jim téměř visela na krku, po dvou třetinách totiž Slovensko díky trefám Gáboríka, Mariána Hossy a Pavola Demitry vedlo 3:1. Veškerá euforie ovšem z týmu Jána Filce vyprchala těsně před polovinou závěrečné dvacetiminutovky. Finové se trefili třikrát v rozmezí tří a půl minut a zápas otočili. Jedenáct sekund před koncem pak finské vítězství 5:3 gólem do prázdné branky pečetil Filppula. Sen o medaili se rozplynul, přesto slovenský hokej o jednu příčku vylepšil své předchozí maximum z her v Turíně a s odstupem času může vancouverské vystoupení hodnotit jako velký úspěch.

Finálové drama do poslední minuty – i dlouho po ní

Tak tedy zámořský souboj. Tak tedy repríza utkání o zlato ze Zimních olympijských her 2002 v Salt Lake City. Tak tedy finále mezi domácí Kanadou a Spojenými státy americkými. Kdo by se na podobnou bitvu v závěru nejlepšího hokejového turnaje netěšil? Přestože legendy jako Wayne Gretzky a Mario Lemieux na straně jedné a Brett Hull nebo Mike Modano na té druhé už pověsily brusle na hřebík, vancouverské finále patří k těm divácky nejatraktivnějším v moderní olympijské éře. Hned 25 jeho přímých účastníků se po kluzištích NHL prohánělo i deset let po zápase, mnozí z nich se jednoho dne dočkají uvedení do Síně slávy. Pánové Brodeur, Niedermayer, Pronger a Iginla v ní už dokonce pobývají, ti všichni navíc pamatovali předchozí kanadský olympijský triumf v Salt Lake City.

Nic než úspěch si Kanaďané nepřipouštěli, varovným prstem jim ale mohlo být přesně týden staré vzájemné utkání ze základní skupiny. Američané v něm zvítězili 5:3, nad kolébkou hokeje pod pěti kruhy vyzráli poprvé po padesáti letech. Stačilo jim k tomu pouze 22 střeleckých pokusů. Odveta v poslední únorový den i na závěr celých olympijských soutěží slibovala skvělou a napínavou podívanou, očekávání útočné hostiny podporovalo i ze zápasů NHL známé úzké kluziště. Že došlo k naplnění předpokladů? Jedno z největších dramat hokejové historie bychom tím podhodnotili.

Kanadu ve třinácté minutě poslal do vedení teprve 21letý Jonathan Toews, po změně stran na něj již čtvrtým přesným zásahem na turnaji navázal Corey Perry. Pomyslný první poločas se lépe vydařil domácím, ten druhý však patřil hráčům v modrých dresech. V 33. minutě se prosadil další z mnoha hráčů Canucks na olympiádě Ryan Kesler, po dvou třetinách platil stav 1:2 z pohledu hostů.

Takové bylo skóre i čtyři minuty před koncem, kdy se na brankáře Millera sám řítil Sidney Crosby. Pojistkový gól nevsítil a Američané se mohli nadechnout k závěrečnému náporu, který minutu a půl před poslední sirénou podpořilo i odvolání brankáře a hra v šesti. Na zteč Luongovy branky se v poslední minutě vydal také Zach Parise. Minnesotský rodák, reprezentant USA. Ale zároveň syn J. P. Pariseho, jednoho z kanadských hrdinů Summit Series 1972, vůbec prvního měření sil profesionálů NHL se sovětskou sbornou. Že by právě Zach měl Kanadě vstřelit vyrovnávací gól půl minuty před koncem utkání o olympijské zlato?

Ano, měl.

Americká euforie neznala mezí, finálový thriller dospěl do prodloužení. Hrát se mělo se čtyřmi bruslaři na každé straně a na vstřelení zlatého gólu měly oba celky dvacet minut herního času. Pokud by nepadl, o vítězi zlaté olympijské medaile měl rozhodnout penaltový rozstřel. Jestli se jako nezaujatý fanoušek chcete u hokejového utkání královsky bavit, finále ve Vancouveru vám tuto možnost dalo.

A skvěle posloužilo i příznivcům zaujatým; v USA se s průměrným počtem 27,6 milionu diváků stalo nejsledovanějším hokejovým zápasem od posledního utkání v Lake Placid 1980, přímo na stadionu mu přihlíželo 17 748 návštěvníků. Jde o olympijský finálový rekord.

Více ze hry měli v nastaveném čase geograficky domácí, avšak pro potřeby utkání hostující Kanaďané. I na jejich svatyni ale mířilo několik nepříjemných střel. Minutu za minutou se herní tempo zvyšovalo. A v té osmé naplno zazářila největší hvězda země javorového listu. Jestli byl Sidney Crosby ještě v únoru 2010 považován za hokejovou superstar, do března už vstupoval v pozici legendy. Rozhodující akci zařídil prakticky sám.

Poslední ze čtyř gólů, které „Sid the Kid“ vsítil na hrách ve Vancouveru, se řadí mezi nejvýznamnější okamžiky kanadské hokejové historie. Významem je přirovnáván k jiným ikonickým trefám, například rozhodujícímu gólu Paula Hendersona ze závěrečného utkání již zmíněné Summit Series 1972 nebo trefě Sidneyho mentora Maria Lemieuxe z finále Canada Cupu 1987.

Je to ale jen a pouze Crosby, kdo vystřelil historicky osmé kanadské olympijské zlato. Že se mu to podařilo na posvátné hokejové půdě, přímo v tradiční kolébce hokeje? Mráz po zádech Sidneymu běhal i při desetiletém výročí zlaté trefy: „Když jako dítě vyrůstáte, sníte o tom, že budete dávat takové góly. Aby se to stalo v Kanadě a po tom, jak se zápas vyvíjel...pořád mě zalívá pocit štěstí.“

USA vs Kanada 2:3 p. (0:1, 1:1, 1:0, 0:1)

• Branky USA: 32:44 Kesler (Kane), 59:35 Parise (Langenbrunner, Kane)
• Branky Kanady: 12:50 Toews (Richards), 27:13 Perry (Getzlaf, Keith), 67:40 Crosby (Iginla)
• Brankáři: Miller - Luongo
• Trestné minuty: 4:4
• Střely: 36:39

Turnajová produktivita v režii slovenského hrdiny

Tečku na naším vancouverským ohlédnutím napíše několik individuálních příběhů. Začněme těmi kanadskými, čtveřice Martin Brodeur, Scott Niedermayer, Chris Pronger a Jarome Iginla si hymnu O Canada po finále olympijského turnaje poslechla již podruhé v kariéře. Eric Staal rozšířil Triple Gold Club, tehdejší kapitán Carolina Hurricanes si už dříve sáhl na Stanley Cup (2006) i trofej pro světové šampiony (2007). Prestižní trojkorunu Staal sestavil jako teprve 23. hráč v historii. Později se k němu přidali i Jonathan Toews, Patrice Bergeron, Sidney Crosby a Corey Perry.

Američanům půl století po triumfu ve Squaw Valley a třicet let po zázraku na ledě v Lake Placid těsně uniklo třetí olympijské zlato. Stříbrnou příčku však obsadili již poosmé, přičemž Brian Rafalski a Chris Drury pamatovali i předchozí finálovou účast v Salt Lake City. Prvně jmenovaný si při cestě za olympijským stříbrem vysloužil cenu pro nejlepšího obránce, brankářské pocty se dostalo Ryanu Millerovi, nejlepším útočníkem pak direktoriát zvolil Jonathana Toewse. Všichni tři se objevili také v turnajovém all-star týmu podle zástupců médií.

• G – Ryan Miller (USA)
• D – Brian Rafalski (USA), Shea Weber (Kanada)
• F – Jonathan Toews (Kanada), Zach Parise (USA), Pavol Demitra (Slovensko)

Že zámořské hvězdy v nejlepší turnajové sestavě doplnil slovenský kapitán? Má to své opodstatnění, Pavol Demitra ovládl kanadské bodování. I ve svých 35 letech zářil, při své třetí olympijské účasti Demitra nasázel tři branky a na dalších sedm přihrál. Produktivnější mezinárodní turnaj Pavol absolvoval pouze jednou, o osmnáct let dříve na evropském mistrovství juniorů.

S reprezentační kariérou se legenda slovenského hokeje rozloučila na domácím MS 2011, vyřazení v osmifinálové skupině slovenský kapitán oplakal. Za pouhé čtyři měsíce ronil svět slzy kvůli němu, Demitrovy plány věnovat se po skončení hokejové kariéry výchově hokejové mládeže navždy přetrhal tragický pád letounu Jak-42 s týmem Jaroslavli na palubě. Čest jeho památce.

Kanadské bodování ZOH ve Vancouveru

Nejproduktivnější hokejista historie? Finský blesk dosáhl na rekord

A to je vše? Nikoli v seriálu o dějinách olympijského hokeje, protože právě ve Vancouveru došlo k posunutí několika historických milníků. Například švédský brankář Henrik Lundqvist se vrátil k rozdělané práci z turínského zlatého finále a než jej v 28. minutě čtvrtfinále překonal Marián Gáborík, dokázal na olympijských turnajích udržet čisté konto po dobu 172 minut a 34 sekund. Taková šňůra je rekordem moderní éry, inkasované góly během výhry 4:2 nad Běloruskem Král Henrik lapal pouze v duchu, na střídačce.

Byl to ale jiný seveřan, jehož jméno se během ZOH 2010 skloňovalo ve velkém. Teemu Selanne se stal nejproduktivnějším hokejistou olympijské historie, alespoň té poválečné a statisticky podrobně zmapované. Už po Turíně byl „Finský blesk“ jen jediný bod od vyrovnání Valerije Charlamova a Vlastimila Bubníka. Nad případnou Selanneho nominací na páté zimní hry se ale dlouho vznášel otazník. Mohl by snad geniální střelec vyrazit i do Vancouveru, v hokejově pokročilých 39 letech?

Samozřejmě mohl, vždyť neunavitelný finský rychlík si v NHL stále držel průměr téměř jednoho bodu na zápas, rok po Vancouveru ho dokonce i předčil. Přímo na první kanadské olympiádě se Teemu, pravda, dřívějšímu titulu vládce turnajového bodování nepřiblížil. Nasbíral ale přesně tolik bodů, kolik potřeboval pro posun historickou tabulkou.

Nahrávkou na vůbec první finský gól ve Vancouveru Selanne Charlamova vyrovnal, po další asistenci v druhém utkání už titul olympijského rekordmana patřil výhradně jemu. 37 kanadských bodů. Možná Selanneho brzdila i nepříjemná zlomenina čelisti, další zápis už při vancouverském vystoupení nepřidal. Jeho aktuální olympijská bilance přesto vzbuzovala úctu.

• účast na ZOH 1992, 1997, 2002, 2006 a 2010
• 31 odehraných zápasů
• 37 kanadských bodů
• 20 gólů, 17 asistencí

„Účastnit se tolika olympiád, vždy hrát se spoustou dobrých hráčů a mít hodně úspěchů. To je to, co mi to umožnilo,“ vyseknul finský sympaťák po překonání olympijského rekordu poklonu spoluhráčům. Tedy i kapitánu Saku Koivovi, častému parťákovi při útočných výpadech, jenž ve Vancouveru sám vyrovnal jiné Charlamovovo maximum (21 nahrávek v olympijských turnajích).

Tolik tedy k Vancouveru, posledním olympijským hrám, na kterých se představili veteráni Jaromír Jágr, Teemu Selanne či Daniel Alfredsson. Další hry budou už bez těchto legend – ale přesto budou stát za to. Těšíme se na vás u dalšího dílu našeho olympijského speciálu.

Konečné pořadí hokejového turnaje na ZOH 2010