Historie hokeje na zimních olympijských hrách (12.)

Jaká to změna. Pětkrát v řadě hráči NHL reprezentovali své země pod pěti kruhy, Zimní olympijské hry 2018 v Pchjongčchangu však sledovali pouze jako diváci. A jistě se dobře bavili. Turnaj přinesl premiéru jihokorejského týmu, nadějné vystoupení českých hráčů, německou verzi zázraku na ledě i ruskou hymnu, byť zaznít vůbec neměla a nesměla.

ZOH 2018 v Pchjongčchangu – Český tým – Soupiska
Formát turnaje – Základní skupina – Osmifinále – Čtvrtfinále
Semifinále – Zápas o bronz – Finálové utkání
Statistiky a ocenění – Konečné pořadí

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: BetArena.cz

Hokej na Zimních olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu

Některé novoty sportovní fanoušci velmi rychle přijali za své, možnost sledovat soupeření nejlepších světových hokejistů pod pěti kruhy k nim bezesporu patřila. Ta tam byla sedmdesátá léta, kdy Kanaďané na protest proti startu profesionálů z východního bloku bojkotovali olympijské hokejové turnaje. Počínaje ZOH v Naganu 1998 se zimních soutěží mohli zúčastnit i hráči ze slovutné NHL, díky takovému posunu regulí se olympijské turnaje rázem rovnaly těm nejlepším na celém světě. Zimní olympijské hry 2018 v Pchjongčchangu ovšem fanouškům očekávanou přehlídku hvězd nenabídly.

Prvním varovným signálem, že by snad National Hockey League po pěti olympijských přestávkách za sebou mohla odehrát sezónu 2017/18 bez přerušení, bylo uspořádání Světového poháru v hokeji 2016. Pořadatelství tohoto podzimního turnaje šesti silných reprezentací, výběru severoamerických mladíků do 23 let a společného týmu zbytku Evropy se ujala NHL, nemalé zisky z prodeje televizních práv pomohly zalepit rozpočtové díry vzniklé dřívějšími výlukami. Rada guvernérů NHL se k možnosti na tři týdny „zavřít krám“ a pustit své zaměstnance na olympiádu začala stavět odmítavě.

O peníze jde vždy až na prvním místě. Mezi NHL, hráčskou asociací NHLPA, Mezinárodním olympijským výborem i federací IIHF vznikaly třecí plochy ohledně pokrytí cen letenek, ubytování či pojištění hráčů. Oficiální prohlášení Rada guvernérů NHL vydala 3. dubna 2017, deset měsíců před startem jihokorejských her. Bylo jasno: hokejisté NHL se ZOH 2018 nezúčastní, poprvé po dvaceti letech.

Koho by taková zpráva nezarmoutila? Ve fanoušcích nejrychlejší kolektivní hry světa ale zároveň začala hlodat zvědavost. Jak bude olympiáda bez hvězd zámořské soutěže vlastně vypadat? Bude turnaj jen blyštivější obdobou každoročního mistrovství světa v hokeji? Vrátí se snad klání zpět do dávných časů dvojciferných výsledků, to vše dva roky před stým výročím vůbec prvního olympijského turnaje? Náš seriál o historii hokeje na zimních olympijských hrách vám na tyto otázky zodpoví.

Jestliže mezi příznivci zpráva o stopce pro hráče NHL vyvolala emoce, generální manažeři jednotlivých reprezentací ji museli přijmout s chladnou hlavou. Někteří možná i s povděkem, vždyť kurzy zemí bez dominantního zastoupení hráčského talentu v kanadsko-americké soutěži rázem skokově vzrostly. Když už je řeč o kurzech, jak situaci před startem turnaje viděli bookmakeři sázkových kanceláří a jak velké byly ambice české reprezentace na historicky druhé olympijské vítězství?

• kurz 2 – Rusko
• kurz 5,5 – Kanada, Švédsko
• kurz 9 – Finsko
• kurz 10 – Česko
• kurz 11 – USA
• kurz 34 – Švýcarsko
• Kurz 67 – Německo
• Kurz 81 – Slovensko
• Kurz 100 – Norsko
• Kurz 400 – Jižní Korea, Slovinsko

Český trenér míří na první hry, kapitán již na ty čtvrté

Dvakrát Hlinka, pak Augusta, Hadamczik, Růžička a opět Hadamczik. A také Josef Jandač, jenž se v roce 2018 stal již pátým hlavním trenérem samostatné české reprezentace na zimních olympijských hrách. Berounský rodák se jako asistent u národního týmu podepsal pod triumf na MS 2010, na nejvyšší příčku trenérské hierarchie vystoupal v červnu 2016. Jedinou ostrou zkouškou před cestou na jihokorejské hry byl pro Jandače světový šampionát v květnu 2017, kde však Češi vypadli již ve čtvrtfinále po prohře 0:3 s Ruskem.

Při spřádání taktických plánů se mohl Jandač opřít i o dva asistenty bezprostředně spojené s Turnajem století v Naganu. Jaroslav Špaček na něm pomohl vybojovat nejcennější medaili, Václav Prospal o jistou účast přišel vinou zranění kotníku.

Kostru olympijského výběru tvořili především krajánci působící v ruské KHL. Na 25členné soupisce se jich objevilo hned čtrnáct, osm hokejistů se za pukem prohánělo na širokých extraligových kluzištích, zbylá tři místa patřila zástupcům švýcarské nejvyšší soutěže NLA.

Přestože čeští hráči NHL museli zůstat v zámoří, řada našich reprezentantů měla s nejlepší hokejovou ligou světa bohaté zkušenosti. To platí hlavně o Martinu Eratovi, jenž za Nashville, Washington a Arizonu nastoupil k celkem 881 zápasům základní části. Po návratu domů s brněnskou Kometou vybojoval dva mistrovské tituly. Ba co více, Erat byl pravidelným účastníkem zimních her již od roku 2006 a není divu, že právě jeho dres před odletem do Pchjongčchangu ozdobilo kapitánské céčko.

V letech 2010 a 2014 se Erat pod pěti kruhy sešel s Romanem Červenkou, jenž na svou třetí olympiádu zamířil s nálepkou jednoho z nejproduktivnějších hráčů NLA. Ostatní však měli olympijskou atmosféru v Jižní Koreji nasávat poprvé, přičemž hned šest hokejistů vyrazilo na svou vůbec první velkou mezinárodní akci v dresu reprezentačního áčka. I jim mohlo vydařené vystoupení v klíčových zápasech pomoci otevřít dveře do zámořské ligy.

A právě v Pchjongčchangu se o pozvánku do NHL přihlásili například nejmladší hráč týmu Dominik Kubalík nebo Pavel Francouz, jenž měl na zimních hrách plnit povinnost brankářské jedničky. Kdo že to navazoval na tradici Dominika Haška či Tomáše Vokouna? Mimo jiné nejlepší extraligový nováček sezóny 2012/13 či gólmanský hrdina, který v roce 2015 dovedl Litvínov k jeho historicky prvnímu mistrovskému titulu. Že Francouz dokázal zachovat chladnou hlavu ve stresových situacích a splňovat tak jeden z atributů olympijské brankářské jedničky? V rozhodujícím utkání na ledě třineckých Ocelářů udržel nulu.

Když nemůže Tomáš Hertl, tak nastoupí Tomáš Mertl. Komentátoři českých hokejových zápasů museli důsledně rozlišovat mezi Jany Kolářem a Kovářem, ti zahraniční zase oprášili vzpomínky na historicky největší hvězdu basketbalové NBA. Českou defenzivu totiž pomáhal dirigovat její jmenovec Michal Jordán.

S věkovým průměrem lehce přes 29 let český výběr v Pchjončchangu takřka beze zbytku splňoval definici toho průměrného. Po složitém rozhodování nechal hlavní lodivod Jandač doma některé z těch, kteří by s průměrným číslem rázně zahýbali. Návrat ze zámoří s úmyslem zabojovat o místo na reprezentační soupisce nevyšel 35letému Zbyňku Michálkovi, účastníkovi dvou předchozích ZOH. Povolání se nedočkal ani talentovaný 19letý mladík Martin Nečas. Snad nejvíce pozdvižených obočí způsobilo opomenutí tehdy třetího nejproduktivnějšího hráče extraligy Martina Růžičky.

„Víme, že hokej se hraje na góly, ale zároveň víme, že na důležitých turnajích je třeba ty góly také nedostávat. Spoléhám na to, že to mužstvo bude vyvážené v obraně i útoku,“ podepsal se Josef Jandač na tiskové konferenci pod svůj výběr. I ostrostřelec Růžička se v něm nakonec objevil, když nahradil zraněného Milana Gulaše.

Soupiska českého týmu na ZOH 2018 v Pchjongčchangu

Formát turnaje kopíroval předchozí hry

Mužský hokejový turnaj na ZOH 2018 proběhl v termínu od 14. do 25. února a stejně jako na posledních dvou hrách se ho zúčastnilo dvanáct reprezentací ve třech základních skupinách. Osm týmů získalo pozvánky na základě umístění v žebříčku IIHF, chybět nemohla ani pořadatelská Jižní Korea, debutant olympijských hokejových klání. V kvalifikačních turnajích zbylá místa obsadili Němci, Norové a Slovinci. Oproti hrám v Soči chyběli Lotyši.

Turnajový formát zůstal neměnný a kdo chtěl ze zábavy při sledování přímých přenosů vytěžit maximum, celkem se mohl těšit na třicet hokejových utkání. V čtyřčlenných základních skupinách se každý utkal s každým, vítězové skupin a nejlepší tým z druhých míst automaticky postoupili do čtvrtfinále. Zbývajících osm družstev muselo v Pchjongčchangu absolvovat osmifinálové předkolo.

Spíše bychom ale měli hovořit o Kangnungu (či anglicky Gangneungu). Veškeré lední soutěže, tedy i curling, krasobruslení a rychlobruslení, během ZOH 2018 hostilo právě toto čtvrtmilionové pobřežní město. Hokejové souboje probíhaly ve dvou arénách; ta první vznikla přestavbou univerzitní tělocvičny, ta druhá vyrostla na zelené louce. Nikoli zadarmo, vybudování Gangneung Hockey Centre stálo na 90 milionů dolarů.

• Gangneung University Arena - kapacita 6.000 diváků
• Gangneung Hockey Centre - kapacita 10.000 diváků

„Prostě se snažíme vyhrávat zápasy.“ Češi ovládli svoji skupinu

Když bylo ve čtvrtek 15. února 2018 vhozeno úvodní buly zahajovacího zápasu Čechů s Jihokorejci, náš tým tím vstoupil do svého již čtyřiadvacátého olympijského turnaje – tušíte správně, nechyběl ani jednou. To domácí absolvovali velkou hokejovou premiéru pod pěti kruhy, přičemž se ukázali být soupeřem nadmíru houževnatým.

Jako hlavní trenér je vedl dvojnásobný vítěz Stanley Cupu z let 1991 a 1992 Jim Peak, vládní činitelé hned sedmi severoamerickým hokejistům působícím v korejských ligách udělili dvojí občanství a umožnili tím jejich olympijský start. Dlouhodobá snaha sestavit konkurenceschopný tým byla korunována úvodním turnajovým gólem, kterým se Jižní Korea již v osmé minutě ujala vedení. Naši však ještě do první přestávky zásluhou Jana Kováře a Michala Řepíka otočili a výsledkem 2:1 pro Českou republiku utkání také skončilo.

Mají-li Korejci uspět, pak díky brankáři, shodovali se před zápasem experti. A kanadský rodák Matt Dalton, jenž kromě nižších amerických soutěží či farmářské AHL na tři sezóny okusil i atmosféru ruské KHL, skutečně pochytal 38 českých střel a až do konce umožňoval svému týmu při olympijské premiéře pomýšlet alespoň na bod za remízu. „Vůbec první zápas na olympiádě, první vstřelený gól. Zcela jistě to byl fantastický večer, a to především díky našim hokejistům, kteří hráli až na doraz,“ pochvaloval si trenér Peak nasazení svých svěřenců. Obrazně řečeno se vlk nažral a koza zůstala celá; Češi důležitý první krok zvládli, domácí se s rolí jasného outsidera popasovali na jedničku. Lepšího výsledku už paradoxně dosáhnout neměli, nepředbíhejme však.

Česko vs Jižní Korea 2:1 (2:1, 0:0, 0:0)

• Branky ČR: 11:59 Kovář (Řepík, Sekáč), 16:18 Řepík SH (Birner, Francouz)
• Branky Jižní Koreje: 7:34 Min-ho (Radunske, Swift)
• Brankáři: Francouz - Dalton
• Trestné minuty: 8 - 6
• Střely: 40 - 18

V druhém turnajovém zápase Češi narazili na Kanadu. Soupeře tradičního? Bezesporu, vždyť v součtu s československou érou šlo již o devatenácté vzájemné olympijské měření sil. Avšak soupeře obávaného? To v Pchjongčchangu v porovnání s posledními hrami zdaleka neplatilo. Generální manažer Sean Burke a hlavní trenér Willie Desjardins vsadili na zkušenosti a věkový průměr jejich týmu přesahoval třicet let, na soupisce se objevilo několik jmen známých i z NHL, avšak dobově vystupujících v KHL. „Většina chlapíků v tomto týmu v některém bodě svých kariér zaslechla ,ne'. Ne, nemůžete hrát v NHL. Ne, je konec. Ale oni se s tím dokázali porvat a vydrželi. Nevzdali se. Taková už je povaha Kanaďanů,“ vyzdvihoval trenér přednosti svých svěřenců.

I bez Crosbyho nebo Toewse měl tým s javorovým listem svou sílu. Švýcaři se o tom přesvědčili v zahajovacím utkání, které prohráli 1:5. My jsme ji pak poznali již v druhé minutě, kdy se v přesilovce trefil Mason Raymond. Dominik Kubalík své brzké vyloučení odčinil vyrovnávacím gólem v sedmé minutě. I druhé české oslabení skončilo předčasně, byť René Bourque na 2:1 z pohledu Kanady zvyšoval až v poslední sekundě trestu Jakuba Nakládala. Na české straně krátce po startu druhé třetiny vyrovnal Michal Jordán a to bylo pro základní hrací dobu vše. Za vyrovnaného stavu 2:2 zápas dospěl do prodloužení a později i do samostatných nájezdů.

Když o výsledku vzájemného olympijského klání dovednostní disciplína rozhodovala naposledy, okolo ramen se držícím českým hokejistům otevřela bránu naganského finále. Dvacet let po slavném zápase uprostřed ledu ležel pouze bod navíc do tabulky základní skupiny, i ten ale mohl výrazně ovlivnit další průběh turnaje – i ve sportu byly o motýlím efektu popsány dlouhé statě. Je tedy jen dobře, že Češi nájezdy zvládli lépe; zatímco za Kanadu se prosadil pouze odpadlík z NHL Wojtek Wolski, na naší straně se trefili Petr Koukal a Jan Kovář. Po české výhře 3:2 na nájezdy měl náš tým vítězství ve skupině ve svých rukou, na svých holích.

Česko vs Kanada 3:2 s.n. (1:2, 1:0, 0:0, 0:0)

• Branky ČR: 6:52 Kubalík, 20:25 Jordán (Birner, Horák), rozh. nájezd Kovář
• Branky Kanady: 1:13 Raymond PP (Vey, Gragnani), 13:30 Bourque PP (Noreau, Brule)
• Brankáři: Francouz - Scrivens
• Trestné minuty: 10 - 6
• Střely: 20 - 33

Stačilo jediné, vyzrát v posledním skupinovém měření sil na soupeře ze Švýcarska. Javorový list či helvétský kříž? I se Švýcary jsme se pod pěti kruhy poprvé utkali již v hokejovém dávnověku, pod jasné vítězství 11:2 na ZOH 1924 v Chamonix se hned tři československé legendy podepsaly hattrickem (Josef Maleček se trefil dokonce čtyřikrát). V novodobé etapě však měli navrch hráči z alpské země, kteří nás porazili v základní skupině jak v Turíně 2006 (2:3), tak v Soči 2014 (0:1).

V Pchjongčchangu jsme čelili výběru složenému výhradně z hokejistů hrajících ve švýcarské NLA. Ústřední postavou byl 35letý veterán Andres Ambühl, ztělesnění oddanosti národnímu týmu. Ještě před čtvrtou olympijskou účastí si útočník Davosu zahrál na čtrnácti světových šampionátech, v domácí soutěži stihl vyhrát šest titulů a k tomu i několikrát získat ocenění pro nejpopulárnějšího, nejužitečnějšího i nejproduktivnějšího hráče. Za svou úspěšnou kariéru Ambühl zažil všechny vzestupy i pády švýcarského hokeje, a tedy i české vítězství 4:1 v závěru pchjongčchangské základní skupiny. On sám přihrával na jediný gól svého týmu, české góly obstarali „Švýcaři“ Dominik Kubalík a Roman Červenka a dvakrát se trefil také Michal Řepík.

Nerozhodný zápas se lámal ve třetí třetině, už od té druhé ale byli Češi aktivnějším týmem a puk většinou drželi na svých holích. „Takhle hrajeme na celém turnaji. Stabilně, zajištěně, prostě se snažíme vyhrávat zápasy,“ pochvaloval si kapitán Martin Erat, autor jedné asistence. Jeho družina beze zbytku splnila prvotní cíl a neporažená postoupila přímo mezi nejlepších osm celků olympiády.

Česko vs Švýcarsko 4:1 (1:1, 0:0, 3:0)

• Branky ČR: 7:09 Řepík PP (Erat, Horák), 43:02 Kubalík (Kovář, Kolář), 58:40 Červenka EN (Kolář), 59:11 Řepík EN (Birner, Nakládal)
• Branky Švýcarska: 14:47 Rüfenacht (Ambühl, Suter)
• Brankáři: Francouz - Hiller
• Trestné minuty: 10 - 2
• Střely: 28 - 29

Vůbec nejlepší výkon v základní části předvedli Švédové. Ve skupině C v zápasech s Norskem (4:0), Německem (1:0) a Finskem (3:1) neztratili ani bod a po plných sedm třetin soupeřům nedovolili byť jen jediný gól.

Skupinu B si zase podmanili Rusové, respektive Olympijští sportovci z Ruska. Za neutrálním označením stál dopingový skandál domácích sportovců na hrách v Soči a dočasné vyřazení Ruského olympijského výboru z MOV. Na ruské sportovce se kvůli krytí dopingu na nejvyšších místech začala vztahovat presumpce viny a na ZOH 2018, ale i na dalších velkých akcích mohli startovat pouze ti, kteří svá jména očistili. Hokejisté v neobvyklém dresu s olympijským logem nejprve utrpěli porážku 2:3 se Slováky, aby následně porazili Slovince (8:2) i Američany (4:0). Jako nejlepší celek z druhých míst do čtvrtfinále postoupil výběr Kanady, náš soupeř ze základní skupiny.

Osmifinále rozhodlo o našem dalším soupeři

V osmifinálovém kole, prvních zápasech o turnajové bytí a nebytí, pohasly medailové naděje Slováků. Naši bývalí federální partneři nestačili na Američany a po prohře 1:5 si mohli balit kufry. Sluší se ale podotknout, že kanadský rodák Craig Ramsay na slovenské lavičce tím neřekl své poslední olympijské slovo.

Právě z tohoto utkání vzešel náš soupeř pro čtvrtfinále, v play-off jsme měli narazit na hokejisty USA. Podobně jednoznačně mezi nejlepší turnajovou osmičku postoupili Finové, další osmifinálová utkání dospěla až do prodloužení.

• USA vs Slovensko – 5:1
• Slovinsko vs Norsko – 1:2 p.p.
• Finsko vs Jižní Korea – 5:2
• Švýcarsko vs Německo – 1:2 p.p.

Stejně jako v Naganu. Ve čtvrtfinále Čechy vyzval tým USA

Jednou z důležitých kapitol legendy o naganském olympijském triumfu byl čtvrtfinálový zápas proti USA. Ztráta po první třetině, proslov kapitána Růžičky v šatně, třígólová česká smršť ve druhé části i celkových 38 střel, které mnohdy zázračně pochytal Dominátor. Takto jsme v roce 1998 zdolali favorizovaného soupeře, který nám v Soči 2014 ve stejné fázi turnaje porážku vrátil. V Pchjongčchangu jsme se s Američany ve čtvrtfinále utkali podruhé v řadě, přesně 20 let a 3 dny po naganském heroickém výkonu.

Americký výběr do jihokorejského turnaje vstoupil prohrou 2:3 po prodloužení se Slovinskem, následovalo hubené vítězství 2:1 nad Slováky a porážka 0:4 od Rusů. Až při osmifinálovém klání se Slovenskem (5:1) tým USA naplno vyjevil skrytý potenciál, který v nesmírně různorodém výběru dřímal. Bývalý řízný křídelník Tony Granato v pozici hlavního trenéra vedl družstvo složené z hokejistů působících v šesti evropských soutěžích (včetně brankářem Brandon Maxwellem zastoupené české extraligy), nechyběli ani hráči farmářské AHL či univerzitní talenti.

Kapitánem byl 39letý Brian Gionta, jenž pod pěti kruhy startoval již v roce 2006. Kvůli možnosti nastoupit v Pchjongčchangu se dočasně vzdal angažmá v NHL a s nejlepší soutěží světa se rozloučil až po návratu z her. Češi byli podle sázkových kanceláří favoritem, ale americký výběr rozhodně měl svou sílu. Takovou, která v Koreji až na vrchol dovedla americké hokejistky i parahokejistky.

Naplno ji projevil již v sedmé minutě, kdy po ubráněném oslabení Američany poslal do vedení Ryan Donato. Brankáře Francouze zaskočila obráncem zakrytá střela nad ledem, český tým překvapila rychlost a energie zámořského celku. Jako by to snad nebyli Češi, kdo měl důležité dva dny na odpočinek a přípravu navíc. Krok jsme s Američany srovnali až s blížícím se koncem první části. Nejprve herně, po ose Kovář - Kolář pak i gólově. Do šaten hokejisté odešli za smírného stavu 1:1 po první třetině.

V úvodu druhé části jsme hráli dvě přesilovky, důležitý gól však padl až při vyrovnaném počtu hráčů na ledě. V 29. minutě se trefil bek Tomáš Kundrátek, hned za půl minuty šli unavení Američané opět do čtyř a fanoušci očekávali další úder. Skutečně přišel, ovšem na opačném konci kluziště. Brian O'Neill vyvezl puk z obranného pásma a přesnou přihrávkou vyslal Jima Slatera do brejku. Za deset sezón a 584 zápasů v NHL se 35letý Slater v oslabení trefil pouze pětkrát, další takový gól přidal v Pchjongčchangu. Druhá polovina zápasu začínala od nuly, další gól však diváci neviděli ani v ní, ani v desetiminutovém prodloužení. Za stavu 2:2 čtvrtfinálový zápas dospěl k samostatným nájezdům. Čeští střelci proti americkým, Pavel Francouz proti Ryanu Zapolskimu. Jeden musel z olympijského kola ven.

„Snažím se držet toho hráče. Nehýbu se a čekám na střelu nebo kličku. Tu a tam mám i štěstí,“ komentoval strážce české svatyně svou taktiku pro samostatné nájezdy. Už v základní skupině pochytal čtyři z pěti kanadských pokusů, tentokrát, pod mnohem větším tlakem, zůstal bezchybný.

Na české straně se již ve druhé sérii prosadil Petr Koukal, při nájezdu od krajního mantinelu forhendovou střelou přesně našel mezeru mezi Zapolskiho betony. V dovednostní disciplíně se útočník extraligového Mountfieldu trefil již v základní skupině, tehdy po kličce do bekhendu. „Mluvil jsem s kluky na střídačce. Jejich brankář nás viděl při rozstřelu s Kanadou, ptal jsem se kluků na moji střelu. Všichni jsme se dohodli, že drobně změníme své nájezdy. Vystřelil jsem a jsem tak šťastný, že z toho byl gól.“

Tak Koukal pravil už jako semifinalista olympijských her. Čeští hokejisté zvítězili a postoupili do semifinále, potřetí v samostatné historii a poprvé od bronzového vystoupení v Turíně.

Česko vs USA 3:2 s.n. (1:1, 1:1, 0:0, 0:0)

• Branky ČR: 15:12 Kolář (Kovář), 28:14 Kundrátek (Růžička, Mozík), rozh. nájezd Koukal
• Branky USA: 6:20 Donato (Terry), 30:23 Slater SH (O'Neill)
• Brankáři: Francouz - Zapolski
• Trestné minuty: 10 - 8
• Střely: 29 - 20

Česko-americký souboj v Kangnungu načal čtvrtfinálový program a kdo jej chtěl sledovat, musel si přivstat. Na zápasy od čtyř ráno si ale čeští fanoušci zvykli již při naganském vítězném tažení. V dalším zápase play-off Rusové porazili Nory jednoznačně 6:1, český realizační tým rázem mohl začít spřádat plány na vzájemné semifinále.

Pozdě večer jihokorejského času pak nejprve Kanada zdolala Finsko 1:0, kdy o postupu obhájců zlata rozhodla jediná branka z 41. minuty. Kdo sledoval souběžně hrané čtvrtfinále mezi Švédskem a Německem, gólů spatřil podstatně více. A také se skvěle bavil u jednoho z největších olympijských dramat posledních let.

Favorizovaní seveřané po první třetině prohrávali 0:2, takový stav platil až do 47. minuty. Tehdy úřadující mistři světa snížili na rozdíl jedné branky, Němci ale zásluhou českého rodáka Dominika Kahuna rychle poodskočili. Senzaci tým Tre Kronor odvrátil dvěma rychlými trefami, z 50. a 52. minuty, v rozmezí pěti minuty diváci viděli hned čtyři přesné trefy. To bylo pro základní hrací dobu vše a zápas dospěl do prodloužení.

Zlatý, přesněji postupový gól v něm po minutě a půl vstřelil Patrick Reimer. Německo perfektně zaskočilo favorizované Švédy a slavilo historický postup mezi čtyři nejlepší týmy olympijského turnaje. „Es ist ein Wunder!“ vyslal web IIHF do světa zprávu, které perfektně rozumněli i ti, kteří se s němčinou jinak setkají maximálně při jízdě po tamních dálnicích. V prodloužení naši západní sousedé uspěli podruhé v řadě, jedno absolvovali již v osmifinále se Švýcarskem.

Výsledky čtvrtfinálových zápasů a semifinálové dvojice

Probuzení z českého finálového snu trvalo půl minuty

Špionáž jako za dob studené války? Když se naši hokejisté v Kangnungu připravovali na semifinálové střetnutí s Ruskem, museli činovníci národního týmu z tréninku vykázat ruské televizní štáby. Nepovolený skauting dokazoval, že náš tradiční soupeř nehodlá zápas o vstupenku do finále podcenit. Byli to ale Olympijští sportovci z Ruska (OAR), kdo do již sedmého vzájemného utkání na ZOH v historii samostatné České republiky vstupoval v roli favorita.

Zčásti i díky historické bilanci, kdy nástupci sborné zvítězili ve čtyřech z šesti dosavadních zápasů – zde se ale sluší poznamenat, že dvě české výhry zakončily utkání o medaile, to finálové v Naganu a to třetí místo v Turíně. Především pak ale díky koktejlu z mládí a zkušeností, jehož hlavní ingrediencí byla vydatná dávka talentu.

V ruském týmu, s průměrným věkem 28 let vůbec nejmladším na turnaji, excelovali jak 20letý mladík a budoucí vítěz Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL Kirill Kaprizov, tak zkušení veteráni Pavel Dacjuk a Ilja Kovalčuk, kteří se do domácí KHL vrátili po letech nadmíru solidních výkonů v NHL. Dohromady v ní odehráli 1833 zápasů, v nichž nasbírali 1768 bodů, druhý jmenovaný se po olympiádě za oceán ještě na dva roky vrátil. V obraně zářil na vrcholu sil hrající dvojnásobný šampion Stanley Cupu Vjačeslav Vojnov, v brance své parťáky jistil majitel tří medailí ze světových šampionátů Vasilij Košečkin. Nic naplat, tým hlavního trenéra Olega Znaroka si v Pchjongčchangu šel za zlatem, na které hrdé Rusko čekalo již dlouhých 26 let.

Češi ovšem na turnaji ještě nenašli přemožitele a OAR byli více než vyrovnanými soupeři. Stejně jako Pavel Francouz na straně české, i Košečkin na té ruské musel v první třetině předvést několik důležitých zákroků a skóre 0:0 po první části rozhodně neodpovídalo útočnému průběhu třetiny. Ve druhé části tempo ještě zrychlilo a byli to čeští hokejisté, kdo svého soupeře přestřílel v poměru 15:8. To je však pouhá statistická perlička, Rusové dali dva góly v rozmezí půl minuty a rázně tím rozprášili náš sen o olympijském zlatu. Brankový účet v 28. minutě otevřel Nikita Gusev, krátce poté se trefil i obránce Vladislav Gavrikov. Oba góly padly za vyrovnaného počtu hráčů na ledě, byť ten druhý po ruském přečíslení dva na jednoho.

Český tým útočil. Hrál přesilovky. Tlačil. Avšak neskóroval. Marné dobývání Košečkinovy svatyně vyústilo v obstojných 31 střeleckých pokusů, ale gólman Metallurgu Magnitogorsk pochytal úplně všechny. O postupujícím bylo rozhodnuto, trefa Ilji Kovalčuka do prázdné klece už jen upravila výsledek na konečných 0:3 z pohledu českého týmu. Stejně skončilo i poslední měření sil v olympijském play-off, pouze v opačném gardu.

„Je to tvrdá porážka, ale musíme jít dál. Začali jsme těžkým zápasem proti Koreji, ale myslím, že s každým dalším utkáním jsme hráli lépe. S tím, jak se turnaj vyvíjel a jak jsme hráli, jsme teď zklamaní. Cítili jsme, že můžeme dojít až na vrchol. Ale Rusové mají skvělý tým, takže jim gratuluji,“ poslal prvním finalistům ZOH 2018 pozdrav český alternující kapitán Jan Kovář. Ano, bylo třeba jít dál. Naši hokejisté si stále ještě mohli vyslechnout tu nejkrásnější hymnu s medailí na krku, utkání o bronz začínalo za čtyřiadvacet hodin.

Česko vs Olympijští sportovci z Ruska 0:3 (0:0, 0:2, 0:1)

• Branky ČR: nikdo
• Branky Ruska: 27:47 Gusev (Dacjuk), 28:14 Gavrikov (Telegin, Grigorenko), 59:39 Kovalčuk EN (Zub, Zubarev)
• Brankáři: Francouz - Košečkin
• Trestné minuty: 6 - 10
• Střely: 31 - 22

Wunder auf Eis. Když předpoklady berou zasvé

Po českých měly led Gangneung Hockey Centre zkropit i slzy německé. Druhé semifinále Kanada vs Německo bylo na programu dvě hodiny po konci našeho zápasu. Kolébka hokeje si v něm měla zajistit třetí finálovou účast v řadě, pro Němce byl už jen samotný postup mezi nejlepší čtyřku turnaje největším olympijským úspěchem od ZOH 1976 v Innsbrucku, kde reprezentanti tehdejší SRN vybojovali bronz. Ať už čelili výběru západní, východní či sjednocené německé země, kanadští hokejisté pod pěti kruhy zvítězili patnáctkrát v řadě a od roku 1932 trvající šňůru měli hravě prodloužit. Že je celý odstavec psán pouze v rovině předpokladů? Znáte to – s jídlem roste chuť.

Nepravděpodobný scénář se začal naplňovat již v první třetině, kdy centr Brooks Macek v patnácté minutě potrestal dvojnásobné vyloučení své rodné země. Zkraje druhé části se trefili i Matthias Plachta a Frank Mauer a v 27. minutě tak Německo vedlo již 3:0. Spíš než bít na poplach musela kanadská družina začít odhodlaně bušit do svatyně Dannyho aus den Birkena. Na přesilovkový gól Gilberta Brulého však po čtyřech minutách odpověděl Patrick Hager a Němce při vedení 4:1 dělila už jen jediná dvacetiminutovka od možnosti zahrát si historicky první olympijské finále.

Jestli však alespoň v jednom ohledu semifinále nějaké očekávání naplnilo, byl to drtivý kanadský tlak v poslední třetině. Na střelecké pokusy ji hráči javorového listu ovládli zcela jednoznačně, 15:1. Mat Robinson v 43. minutě snížil na 2:4, po minutě pak s úlevou sledoval, jak Dominik Kahun neproměnil trestné střílení. Šance na vyrovnání žila a při přesilové hře v 50. minutě nabrala zcela konkrétní obrysy. Stačilo sedmadvacet sekund hry v početní výhodě, aby Derek Roy Kanadu přiblížil na rozdíl jediné branky. Byl to spíše snookerový úder, střela se odrazila od bruslí ve skrumáži před německým brankářem.

Závěrečný tlak podpořila i více než dvě minuty trvající power play, německou branku hráči v červeném dobývali až do posledních sekund. Neúspěšně. Po závěrečné siréně led zasypaly kousky výstroje, žluto-černý karneval oslavoval postup Německa do olympijského finále. „Na výkon našich hráčů jsem tam pyšný. Snaží se úplně všichni, při každém střídání. Jdou na led a platí tu cenu, obětují své tělo a udělají cokoli pro to, aby hráli solidní týmovou hru. Je to úžasné, význam pro německý hokej ani nedokážu popsat,“ pravil v úžasu Marcel Goc, jeden z nejzkušenějších hráčů německé soupisky. I on sám už možná v duchu počítal, že se svými spoluhráči bude muset čelit českému týmu. Toho pátečního večera ale pravděpodobnost vzala zasvé a nás čekal medailový souboj s Kanadou.

Přestřelka v zápase o bronz

Devětadvacátým a předposledním zápasem olympijského turnaje v Pchjongčchangu bylo utkání o bronz mezi Českem a Kanadou. Pravidelní čtenáři našeho hokejového speciálu si jistě vzpomenou, jak v roce 1998 v Naganu hvězdný kanadský výběr po semifinálové prohře ztratil jakoukoli motivaci bojovat o třetí nejcennější medaili. V Jižní Koreji ale kolébku hokeje reprezentovali hráči lačnící po jakémkoli úspěchu. Jejich olympijská zkušenost před startem turnaje byla přesně nula zápasů. Medaili si ale na krk chtěli pověsit i naši hokejisté, i pro ně jihokorejská mise znamenala neopakovatelnou příležitost. Čechoslováci olympijský bronz vybojovali v letech 1920, 1964, 1972 a 1992, Kanaďané třetí místo obsadili pouze na hrách 1956 a 1968. Soutěžení o další zápis do historie přineslo plné hokejové nasazení. A také spoustu tref.

Svým způsobem se historické kroniky přepisovaly již po necelých deseti minutách, oba týmy totiž dokázaly vstřelit tři góly v rozmezí 31 sekund a vyrovnaly tím olympijský rekord z utkání Finsko vs USA v roce 1976. Větší měrou k tomu přispěli Kanaďané, mezi trefy Ebbetta a Kellyho svůj první turnajový gól vměstnal Martin Růžička. Ještě do první sirény se prosadil Derek Roy a Kanaďané po první třetině vedli 3:1. Takové skóre platilo i po druhé části, která nabídla pouze jednu nevyužitou přesilovou hru na každé straně.

Po šesti minutách třetí části Andrew Abbett zvýšil na 4:1, do minuty přišla odpověď z hole Jana Kováře. Za další tři minuty se prosadil Chris Kelly, načež Martin Erat vsítil svůj první turnajový gól a vrátil Čechům naději. Jaká to škoda, že ve statistikách tuto kapitánovu trefu nenajdete, rozhodčí ji totiž kvůli postavení Tomáše Zohorny v brankovišti neuznali. Další rána na pchjongčchangské střelnici už byla ostrá, přesně mířil Wojtek Wolski a v 56. minutě poslal Kanadu do vedení 6:2. Česká družina za minutu snížila zásluhou Romana Červenky, za dalších devadesát sekund stejný hráč využil i odvolaným brankářem umocněnou přesilovku. V čase 57:55 na tabuli svítilo skóre 4:6 z našeho pohledu a naděje na vyrovnání žila. S každou další sekundou byl ale plamínek českého medailového života slabší, až pohasnul úplně.

„Byl to neuspokojivý konec. Začalo to včera. Měli jsme šanci proti Rusku a promarnili jsme ji. Dnes jsme do toho dali všechno, ale když soupeř vstřelí šest gólů, nemáte šanci vyhrát. Je těžké se připravit. Za 24 hodin musíte od zklamání přejít k tomu, že budete muset hrát o medaili. Ale tak to na turnajích funguje. Je to škoda,“ vyjádřil Martin Erat při loučení s reprezentačním dresem zklamání nad konečným čtvrtým místem pro Českou republiku. Nepopulární bramborovou příčku předci našich hokejistů obsadili pouze v letech 1936 a 1952.

Česko vs Kanada 4:6 (1:3, 0:0, 3:3)

• Branky ČR: 9:13 Růžička (Červenka), 46:36 Kovář (Horák, Řepík), 56:26 Červenka (Nakládal, Mertl), 57:55 Červenka PP (Horák, Mozík)
• Branky Kanady: 8:57 Ebbett PP (Robinson, Gragnani), 9:28 Kelly (Goloubef, Klinkhammer), 15:57 Roy (Kozun, Bourque), 45:50 Ebbett (Kozun, Goloubef), 49:37 Kelly (Klinkhammer), 55:23 Wolski (Howden)
• Brankáři: Francouz - Poulin
• Trestné minuty: 4 - 6
• Střely: 34 - 26

94členná česká výprava ze ZOH 2018 přivezla sedm medailí, dvě zlaté šly na vrub famózní Ester Ledecké. Hokejisté se pod společnou sbírku cenných kovů nepodepsali, jejich jména však zhusta plnila zápisníky skautů z NHL. Ve velmi dobrém světle se na turnaji prezentoval především Pavel Francouz. Sám zvládl kompletní porci olympijských minut, jako první český brankář od Dominika Haška (Nagano 1998, Salt Lake City 2002).

Závěrečná přestřelka s Kanadou sice jeho statistiky srazila na 2,27 v průměru obdržených gólů a 90,5% úspěšnost zákroků, už za čtvrt roku ale spolehlivý strážce naší svatyně podepsal svou první zámořskou smlouvu a vypravil se pod Skalisté hory, do Colorada.

Kanadské bodování českého týmu ovládli Michal Řepík a Jan Kovář, oba s bilancí 3+2. Tři góly na turnaji vstřelil i Roman Červenka. Týmový benjamínek Dominik Kubalík se trefil dvakrát, za rok a čtvrt již svým střeleckým umem bavil diváky přenosů z NHL. V nováčkovské sezóně se v dresu Chicaga prosadil hned 30krát a dostal se do nejužšího výběru aspirantů na zisk Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka.

Chybějící medaili vyvažovaly získané olympijské zkušenosti, v kuloárech už probíhala jednání o možném startu hokejistů NHL na ZOH 2022 v Pekingu a talentovaní mladíci zde mohli tvořit kostru českého týmu. Opět jsme u nenaplněných předpokladů, více se ale dozvíte v dalším díle našeho historického speciálu. Nyní musíme korunovat šampiony jihokorejského turnaje. A také stříbrné medailisty, na které hokejový svět vzpomíná dodnes.

Olympijské finále: Nejslavnější německý gól byl zlatý jen dvě minuty

Švýcarsko, Švédsko, Kanada. Němečtí hokejisté při své nečekané cestě do finále zdolali tři favorizované soupeře, nyní je ale čekal právoplatný závěrečný boss. Obtížnost skokově vzrostla, v životní formě chytajícím brankářem Dannym aus den Birkenem jištěný tým rázem čelil družstvu, které v pěti dosavadních zápasech nasázelo třiadvacet gólů. Mohl by soudržný celek vzdorovat střelecké fazóně připomínající časy rudé sborné? Utkání o zlato mezi Ruskem a Německem se u našich sousedů stalo tématem číslo jedna.

Politika, bulvár, obchodní zprávy, to vše šlo na konci února 2018 stranou. Hokejisté si neobvyklou dávku pozornosti užívali. „Je to velké, protože u nás je fotbal, pak dlouho nic, a až pak ostatní sporty. Každý rok se tvrdě snažíme upoutat pozornost médií a televizí, najednou všichni mluví o hokeji. Je to skvělé pro náš sport v Německu, už teď je to velký úspěch,“ vysvětloval zahraničním novinářům německý hlavní trenér Marco Sturm. Jeho vlast s velkým očekáváním upírala zrak k finálovému zápasu. Když vlastní „Nagano“, tak se vším všudy; kromě soupeře se shodoval i zahajovací čas, poslední zápas na ZOH 2018 startoval v neděli 25. února v pět hodin ráno. I v tento nepříznivý čas k televizorům usedly skoro čtyři miliony Němců, i u fotbalu je podobná sledovanost výjimečná.

Nesmíme však zapomenout na to, že i Rusko zoufale toužilo uspět. U podobně významné hokejové velmoci přece není zvykem, aby na zlatou olympijskou medaili čekala 26 let. Právě tolik času ale uplynulo od posledního vítězství na ZOH 1992 v Albertville.

Čistě fakticky vlastně Rusko jako takové olympiádu nikdy neovládlo; v dřívějších dobách dominoval Sovětský svaz, ve Francii úřadoval tým nazvaný Společenství nezávislých států. Na tomto se nemělo nic změnit ani v případě případného pchjongčchangského triumfu, vždyť v červených dresech nastupovali Olympijští sportovci z Ruska. S olympijským logem na hrudi, bez nároku na poslech hymny. Kdo s koho? Hledání odpovědi se proměnilo v jedno z nejvíce strhujících olympijských finále vůbec.

Po pomyslné hokejové šachovnici se červené figurky přece jen pohybovaly s větší lehkostí. Skóre však ruské převaze dlouho neodpovídalo a ujala se až dělová rána obránce Vojnova v úplném závěru první části. Kdyby ruský bek z mezikruží vystřelil o sekundu později, neplatil by. Němce pověstný gól do šaten nezlomil a těsně před polovinou utkání se dočkali vyrovnání. Pro jednou šel gól na vrub brankáře Košečkina, Schützovu nenápadnou střelu z úhlu do branky srazil vlastním betonem. V polovině zápasu platil stav 1:1 a za smírného stavu oba týmy i zamířily do šaten.

Brankový účet třetí třetiny v čase 53:21 otevřel Nikita Gusev, ovšem Němci zásluhou Dominika Kahuna ihned po vhazování odpověděli. Šest a půl minuty před koncem měly oba celky ke zlatu stejně blízko, tři minuty před koncem svou ruku prodloužili outsideři. 22letý obránce Jonas Müller na olympijském turnaji nijak nevyčníval, za celou dobu nezískal byť jen jediný kanadský bod. Svou trefu je ale třeba dobře načasovat, jako bychom slyšeli zlatého naganského střelce Svobodu. Podívejte se na nejslavnější gól německé hokejové historie.

Do třetí sirény zbývalo 196 sekund a byli to Rusové, komu čas utíkal podstatně rychleji. Čáru přes strategické plány trenéra Znaroka udělal Sergej Kalinin, který se dvě minuty před koncem nechal vyloučit za podražení. Poslední hřebíček do ruské rakve? Ale kdeže; po půl minutě oslabení se Rusové vymanili z obranného pásma a dokázali hru přesunout před německou branku – v tu chvíli se ta jejich stala prázdnou. Minutu před koncem mladík Kaprizov vysvobodil puk ze skrumáže těl a posunul ho směrem k volnému Nikitu Gusevovi. Plácnutí hokejkou ze zoufalství? Spíše dobře mířená rána přesně pod víko německé svatyně. Rusové 56 sekund před koncem vyrovnávají a utkání o nejcennější hokejovou medaili světa míří do prodloužení. Dvacet minut, čtyři na čtyři, příští gól určí šampiona.

Hlavní rozhodčí šetřili dech, v prvních šedesáti minutách udělili pouze dva dvouminutové tresty na každé straně. Po devíti minutách přidané třetiny však museli písknout poté, co se Reimerova hokejka svezla po Dacjukově holi a zasáhla ruského kapitána do hlavy. Z devatenácti přesilovek na turnaji jich Rusové zatím využili pět při nadmíru solidní 26% úspěšnosti. Ta dvacátá, navíc v atraktivním formátu čtyři na tři, napsala tečku za celým hokejovým příběhem ZOH 2018. Dacjuk vyhrál vhazování a Rusko se na půl minuty usadilo v útočné třetině. Produktivní forvard Gusev pak přesnou přihrávkou našel Kirilla Kaprizova a ten se při ráně z kruhu nemýlil. Je rozhodnuto, Olympijští sportovci z Ruska se stávají šampiony.

Olympijští sportovci z Ruska vs Německo 4:3 p.p. (1:0, 0:1, 2:2, 1:0)

• Branky Ruska: 19:59 Vojnov (Gusev, Kaprizov), 53:21 Gusev (Kaprizov, Dacjuk), 59:04 Gusev SH (Zub, Kaprizov), 69:40 Kaprizov PP (Gusev, Vojnov)
• Branky Německa: 29:32 Schütz (Macek, Hager), 53:31 Kahun (Mauer, Ehliz), 56:44 Müller (Ehliz, Hördler)
• Brankáři: Košečkin - Birken
• Trestné minuty: 4 - 6
• Střely: 30 - 25

Rusko bez ceny pro fair-play, zato s individuálními trofejemi

Z čistě hokejového hlediska na ZOH 2018 v Pchjongčchangu zvítězil ten nejlepší tým. Počítaje v to i úspěchy z dob Sovětského svazu, Rusové si na krk pověsili již deváté zlaté medaile. Vystačili si při tom pouze s hráči své domácí ligy, což však platí i o poražených finalistech. Stříbrné medaile, ty nejcennější ve více než staleté existenci německého organizovaného hokeje, hráči ve žlutém přijali se smutnými výrazy. Domů se ale mohli vracet s pocitem dobře odvedené práce. A také jako přímí svědci jednoho nesportovního gesta.

Regule určily, že v případě vítězství do dopingového stínu zahaleného Ruska se v závěru hokejového turnaje rozezní olympijská hymna, kantáta řeckého skladatele Spyridona Samarase. Tak se i stalo, ovšem špalír hráčů v červených dresech spolu s podporou fanoušků přehlušil skladbu zpěvem ruské hymny. S předem stanoveným úmyslem, navzdory možným sankcím, jak připustil například Ilja Kovalčuk. Obcházení pravidel bylo smutnou tečku za jinak velmi zajímavým turnajem, na kterém Rusové kromě týmových sbírali i individuální vavříny.

Pokud jde o názor direktoriátu, Vjačeslav Vojnov a Nikita Gusev byli nejlepším obráncem, respektive útočníkem. Právě Nikita Gusev ovládl kanadské bodování, díky plnému přísunu čtyř bodů z finálového utkání vylepšil svůj průměr na dva body na zápas. Ocenění se dočkal i muž, jenž se Nikitově útočnému řádění snažil bránit vlastním tělem. V případě startu hráčů z NHL by se Němec Danny aus den Birken pravděpodobně ani nepodíval na led, takto po heroickém výkonu ukořistil cenu pro nejlepšího brankáře.

Zástupci médií pak při volbě nejužitečnějšího hráče ukázali na Ilju Kovalčuka. 34letý veterán s kontroverzní pověstí startoval již na svých pátých olympijských hrách, sedm kanadských bodů (5+2) v šesti jihokorejských utkáních však bylo s přehledem jeho nejlepší útočnou vizitkou. O post nejlepšího střelce se Kovalčuk dělil s Kaprizovem a Američanem Ryanem Donatem. Turnajový MVP se pak objevil i v all-stars sestavě zimních her, kam jej doprovodili tři krajané.

• G – Vasilij Košečkin (Rusko)
• D – Maxim Noreau (Kanada), Vjačeslav Vojnov (Rusko)
• F – Ilja Kovalčuk, Pavel Dacjuk (oba Rusko), Eeli Tolvanen (Finsko)

Kanadské bodování hokejového turnaje na ZOH v Pchjongčchangu

„Ještě jsem na to ani nepomyslel. Ale jakmile mi to dojde, zřejmě si budu muset najít nový cíl, protože všechny mé sny se mi už splnily,“ pravil ruský kapitán těsně po finále. Pavel Dacjuk jako 28. člen rozšířil Triple Gold Club, když navázal na dřívější dva triumfy ve Stanley Cupu (2002, 2008) i zlato ze světového šampionátu (2012). Vzácnou skládačku tří nejcennějších týmových vítězství Dacjuk složil jako sedmý Rus, avšak první od dávného roku 2000, kdy Alexandr Mogilnyj a Vladimir Malachov v barvách New Jersey Devils křepčili se Stanley Cupem.

Takový tedy byl mužský turnaj v ledním hokeji na Zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu. České čekání na medaili se protáhlo minimálně o další čtyři roky, zhruba v polovině tohoto období hokejové fanoušky potěšila zpráva oznamující návrat hráčů NHL pod pět kruhů. Protože ale rok 2020 přinesl i spoustu jiných, méně radostných zpráv, v dalším dílu našeho olympijského speciálu si zrekapitulujeme turnaj, který ten plánovaný připomínal jen zdánlivě. Předpoklady zkrátka někdy vezmou zasvé, jak ostatně svědčí i pohled na překvapivé konečné pořadí pchjongčchangského klání.

Konečné pořadí hokejového turnaje na ZOH 2018