Historie hokeje na zimních olympijských hrách (11.)

Cesta k olympijskému zlatu vede přes pevnou obranu. Tuto pravdu potvrdil i hokejový turnaj na Zimních olympijských hrách 2014 v Soči, kam opět, již popáté v řadě, vyrazily i hvězdy NHL. Jak českému výběru pod vedením trenéra Hadamczika, veterána Jágra i brankářské jedničky Pavelce svědčilo přímořské klima a moderní infrastruktura nejdražší zimní olympiády v historii?

ZOH 2014 v Soči – Češi nejstarším týmem – Soupiska
Formát turnaje – Základní skupina – Osmifinále – Čtvrtfinále
Semifinále – Finále – Statistiky a ocenění – Konečné pořadí

<< předchozí díl – následující díl >>

Foto: BetArena.cz

Hokej na Zimních olympijských hrách 2014 v Soči

Ti fanoušci nejrychlejší kolektivní hry, kteří chtěli na vlastní oči sledovat všechna představení hvězd NHL pod pěti kruhy, museli patřit k veleváženým zákazníkům světových aerolinií. Jen při jednosměrných cestách z Prahy a přímou vzdušnou čarou do Nagana (1998), Salt Lake City (2002), Turína (2006) a Vancouveru (2010) by do svých věrnostních programů zapsali přes 26 tisíc kilometrů. Další dva tisíce by si pak vyžádala pouť na Zimní olympijské hry 2014 v Soči, ruském lázeňském středisku na pobřeží Černého moře.

A také na úpatí Kavkazu, což mohlo být jedním z rozhodujících faktorů pro upřednostnění Soči před jihokorejským Pchjongčchangem. K finálnímu hlasování došlo na zasedání MOV v Guatemale v červenci 2007 a náš seriál o historii hokeje na zimních olympijských hrách tak vůbec poprvé navštíví zemi, která světovému hokeji ještě v dobách Sovětského svazu dominovala. K hlavním favoritům na zlato Rusové patřili i na domácích hrách, tím spíše, když kromě široké základny hráčů z Kontinentální hokejové ligy mohli opět vybírat i z hráčů působících za velkou louží.

Na oficiální potvrzení startu hokejistů z NHL si přitom světová hokejová obec musela počkat velmi, velmi dlouho. Radostnou zprávu činovníci NHL, hráčské asociace NHLPA i MOV oznámili až v červenci 2013, jen půl roku před startem olympiády. Hokejovou NHL v ročníku 2012/13 poznamenala další z řady výluk, která program jednotlivých mužstev v základní části zkrátila z 82 na 48 zápasů. Pozdější korunovace vítěze Stanley Cupu, kratší letní přestávka, nahuštěnější program? Čest reprezentovat svou zemi na nejlepším hokejovém turnaji všechna negativa přehlušila, nominaci na olympiádu jen tak někdo neodmítl.

A při pohledu na jména těch, kteří nabídkám jednotlivých reprezentačních manažerů přikývli, bookmakeři sázkových kanceláří došli ke společnému závěru: Favority na zlato byly týmy Kanady a Ruska. Kanaďané do Soči odjížděli s cílem obhájit prvenství z Vancouveru a vybojovau již devátou nejcennější medaili z olympijského turnaje, z toho třetí v éře účasti hvězd NHL. To Rusům nahrávala výhoda domácího prostředí i možnost opřít se o výkony generačních talentů Jevgenije Malkina a Alexandra Ovečkina, dvou nejčerstvějších vítězů Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče zámořské soutěže. Zahraniční sázkovky to před vhozením úvodního turnajového buly se zlatými ambicemi jednotlivých týmů viděly takto:

• kurz 3 – Kanada, Rusko
• kurz 5 – Švédsko
• kurz 7,5 – USA
• kurz 13 – Česko, Finsko
• kurz 26 – Švýcarsko
• Kurz 34 – Slovensko
• Kurz 150 a více – Norsko (150), Lotyšsko (250), Rakousko a Slovinsko (500)

Nejstarší tým turnaje. Český dres oblékli i Jágr (znovu) a Nedvěd (poprvé)

Na medaili z olympijských her česká hokejová reprezentace čekala od roku 2006, kdy po rozpačitém výkonu doklopýtala k turínskému bronzu. Na světových šampionátech Češi po zisku titulu v roce 2010 dvakrát v řadě dosáhli na třetí místo. Obě tyto bronzové medaile už vybojovali pod vedením staronového hlavního trenéra Aloise Hadamczika, jenž u reprezentačního kormidla ihned po zisku titulu mistrů světa vystřídal Vladimíra Růžičku – a který se jako lodivod podepsal i pod doposud poslední olympijskou placku.

Když Hadamczik měsíc před startem sočských her na tiskové konferenci po boku Slavomíra Lenera přečetl jména 25 nominovaných českých hokejistů, jen málokdo s kompletním výběrem souhlasil. Že se mezi osmičkou beků objevil i vítkovický Michal Barinka? Mnozí by před trenérovým zetěm upřednostnili zámořské krajánky jako Hejdu či Poláka. Sám Barinka dvěma góly v posledním zápase před olympijským debutem naznačil, že si své místo mezi elitou českého hokeje zaslouží.

Z hráčů české extraligy Hadamczik ukázal ještě na kladenského veterána Tomáše Kaberleho, jednoho z 11 nominovaných účastníků předchozích ZOH ve Vancouveru.

A také na 42letého Petra Nedvěda, jenž se na zimní hry vracel dokonce po dlouhých dvaceti letech. Poprvé zde však měl nastoupit v českém dresu, v Lillehammeru 1994 se výrazným způsobem podepsal pod kanadský zisk stříbrných medailí. K možnosti reprezentovat svou rodnou zem Nedvěd podle pravidel IIHF potřeboval odehrát alespoň čtyři nepřetržité sezóny v českých soutěžích. Před Soči si v dresu Bílých tygrů kroutil dokonce sedmý domácí ročník v řadě. S živou bilancí více než bodu na zápas Nedvěd do Hadamczikovy vize zapadal více než například pracovitý forvard Radim Vrbata nebo druhý nejproduktivnější Čech v NHL Jiří Hudler. Toho mimochodem opomněl nominovat už „Růža“ před vancouverskými hrami. Petr Nedvěd si přivlastnil titul nejstaršího muže na české soupisce – ovšem pouze s rozdílem čtvrt roku.

Nalétané kilometry při svých olympijských dobrodružstvích sbírali nejen fanoušci, novináři či činovníci, ale také ikona českého hokeje Jaromír Jágr. Na ZOH vyrazil popáté v kariéře, v soutěžích s povoleným startem hráčů z NHL nechyběl ani jednou. Potvrzení nominace se z Hadamczikových úst dočkal měsíc před svými 42. narozeninami, rozhodně neměl být do počtu. Od olympiády ve Vancouveru, kde se měl Jágr podle všeho rozloučit s reprezentační kariérou pod pěti kruhy, číslo 68 restartovalo svou zámořskou kariéru a Jaromír stále patřil mezi nejlepší Čechy v NHL.

Během zkrácené sezóny 2012/13 se Jágr s 35 body (16+19) ve 45 zápasech vměstnal do první padesátky kanadského bodování NHL. Ještě o chlup lepší bodový průměr zaznamenal v ročníku následujícím, olympijském. „Je to mašina,“ pronesl na konto svého hokejového vzoru další z kladenských rodáků Jakub Voráček. Když Češi v roce 1998 slavně zvítězili na hrách v Naganu, jako osmiletý si teprve čerstvě plnil povinnou školní docházku. Nyní si měl Voráček po boku hrající legendy sám odbýt svůj olympijský debut. Nebyl v tom sám, vždyť

• Ondřej Palát (22 let),
• Radko Gudas (23 let) a
• Vladimír Sobotka (26 let)

si měli odbýt dokonce celkovou premiéru v seniorském reprezentačním dresu. U posledně jmenovaného zůstalo pouze u předpokladů, zranění kolene týden před startem olympiády Sobotku z týmu vyřadilo. Díru v českém útoku zacelil 32letý náhradník Martin Erat. I díky jeho povolání byli Češi s průměrným věkem 30 let a 7 měsíců nejstarším týmem olympijského turnaje. Zkušenosti vpřed? Směrem dopředu rozhodně.

Pokud jde o post brankářské jedničky, ty tam byly časy, kdy cenné kovy z olympijských vod lovili mistři gólmanského řemesla jako Dominik Hašek nebo Tomáš Vokoun. Přesto o obsazení tolik sledovaného postu nebylo třeba diskutovat, Ondřej Pavelec byl s přehledem nejvytěžovanějším dobovým českým brankářem NHL.

Pavelec zažil stěhování týmu Atlanty do Winnipegu, ať už se ale celek jmenoval Thrashers nebo Jets, defenziva stále nepatřila k těm nejdůslednějším. I proto Pavelcova čísla nijak výrazně nevybočovala z ligového průměru, olympijskou sezónu 2013/14 zakončil s nelichotivým průměrem 3,01 inkasovaných gólů na zápas a úspěšností zákroků těsně nad 90% hranicí. Na velkou zápasovou zátěž byl ale Pavelec zvyklý jako málokdo a na očekávanou nominaci se již měsíce dopředu vysloveně těšil: „Vždyť je to jedna z nejdůležitějších akcí nároďáku, může to být i jeden z vrcholů našich kariér.“

„Nebo taky nemusí,“ dodal okamžitě. V předtuše věcí budoucích? Prohlédněte si českou nominaci na hry v Soči a čtěte dál.

Soupiska českého týmu na ZOH 2014 v Soči

Turnajový formát opakoval rovnici tři krát tři

Tedy utkání pro každý tým ze tří základních skupin. Podobně jako ve Vancouveru, také mužského turnaje v Soči se zúčastnilo dvanáct reprezentací ve třech základních skupinách. Postup do play off měl dopředu jistý každý, ovšem pouze vítězové skupin a nejlepší tým z druhých míst zamířili rovnou do čtvrtfinále. Zbývajících osm celků muselo absolvovat osmifinálové drama.

O účasti devíti reprezentací rozhodlo výsostné postavení v mezinárodním žebříčku IIHF, Norové v elitní devítce vystřídali Bělorusy a z přímé účasti na olympijském turnaji se radovali vůbec poprvé od domácích her v Lillehammeru. V kvalifikačních turnajích o tři zbývající místa pak již s ročním předstihem uspěly celky Lotyšska, Rakouska a Slovinska. Lotyši mířili na čtvrté zimní hry v řadě, Rakušané si turnaj naposledy zahráli v roce 2002 v Salt Lake City. A Slovinci? Jejich hokejisté mohli olympijskou atmosféru nasávat vůbec poprvé, z velké části zásluhou rodiny Kopitarů. Zatímco syn Anže se staral o střílení branek přímo na ledě, tatínek Matjaž slovinský tým vedl ze střídačky.

Slovinci byli zařazeni do skupiny A, zahraniční komentátoři se tak museli pečlivě soustředit na jejich odlišení od Slováků. To Češi nastoupili do základní skupiny C, kde se měli o přímou postupovou pozici porvat především se Švédy. Švýcarsko i Lotyšsko měl zkušený český tým přehrát, byť před startem sočské olympiády si nešlo nevzpomenout na průběh té vancouverské. Osmifinále s Lotyšskem v něm dospělo až do nevyzpytatelného prodloužení.

Kompletní olympijské menu včetně nadstavbové části obsahovalo třicet zápasů nahuštěných do dvanácti kalendářních dní, mužský turnaj na ZOH v Soči probíhal v termínu od 12. do 23. února 2014. Hostily jej nově vybudované arény Bolšoj a Šajba, přímo na pobřeží Černého moře. Kluziště odpovídalo mezinárodním standardům, hráči z NHL si tak museli rychle přivykat na větší prostor na ledě.

Pokud jde o počet československých nebo českých medailistů ze zimních her, ty sočské se staly vůbec nejúspěšnějšími. Aby k této přehlídce úspěchů přispěli i hokejisté, museli nejprve ze všeho absolvovat tři utkání základní části a zajistit si co nejlepší výchozí pozici pro pokračování turnaje.

Sen o vítězství ve skupině se rozplynul po první třetině

Nejtěžší překážka v základní skupině čekala Hadamczikův výběr hned na úvod, utkání Čechů se Švédy v Soči zahájilo celý olympijský turnaj. I žlutomodří se mohli opírat o zkušenosti řady veteránů, ostatně celý výběr Tre Kronor byl až na útočníka Jimmieho Ericssona tvořen hokejisty působícími v nejlepší lize světa. Na poslední chvíli z něj kvůli zranění vypadli Johan Franzén a Henrik Sedin, přesto severská soupiska budila respekt.

A její síla se velmi brzy přenesla z papíru i na kluziště moderní haly Bolšoj. Již před utkáním trenér Hadamczik překvapil rozhodnutím spolu s Radimem Vrbatou na tribunu usadit i Ondřeje Pavelce a do brány poslat Jakuba Kováře. Po pouhých jedenadvaceti minutách hry byl do zbroje povolán i třetí z maskovaných mužů, Alexander Salák. Švédové nás zasypali sprškou gólů, Kovář střídal po třech brankách a Salák čisté konto udržel necelé tři minuty. Když Erik Karlsson v přesilovce zvýšil na 4:0, zasvé vzaly naše naděje na vítězství ve skupině a zřejmě i případný postup z druhého místa. Stačilo k tomu pouhých 24 minut a 7 sekund.

Ledová sprcha český tým probrala a dvě trefy do poloviny utkání – a především mnohem lepší herní projev – ještě celý zápas zdramatizovaly. Nejprve skóroval Marek Židlický, v první sekundě pomyslného druhého poločasu se prosadil i Jaromír Jágr, jenž tak skóroval na pátých olympijských hrách v řadě. To ale bylo vše, jak ze strany české, tak té skandinávské. Švédové zvítězili 4:2 a ze zápasu si naši hokejisté mohli namísto bodů odnést maximálně ponaučení pro další souboje. I cesta může být cíl. „Škoda porážky, ale už se nedá nic dělat. Musíme si zapamatovat, jak jsme odehráli druhou půlku zápasu,“ burcoval své spoluhráče Jágr.

Česko vs Švédsko 2:4 (0:2, 2:2, 0:0)

• Branky ČR: 28:12 Židlický (Eliáš), 30:01 Jágr (Plekanec, Kaberle)
• Branky Švédska: 10:07 Karlsson (Ekman-Larsson, Steen), 13:17 Berglund (Ekman-Larsson, Lundqvist), 20:51 Zetterberg (Landeskog, Kronwall), 24:07 Karlsson PP (Sedin, Bäckström)
• Brankáři: Kovář, od 20:51 Salák - Lundqvist
• Trestné minuty: 10:10
• Střely: 29:25

Jedna vlaštovka jaro nedělá, a to ani když je poslem špatných zpráv. I přes úvodní porážku bylo důležité zvládnout druhý skupinový zápas s Lotyšskem bez ztráty kytičky a pokud možno i bodů, pro klid v kabině i v náročné české fanouškovské obci. Sočské hry mimochodem kromě milionů diváků přímých sportovních přenosů sledovalo i na 400 tisíc návštěvníků olympijského parku na pražské Letné.

Diváky našeho druhého zápasu musel potěšit aktivní vstup českého týmu, který se už v jedenácté minutě ujal vedení zásluhou Martina Erata. Lotyši dokázali odpovědět, byť Spruktsovu přesilovkou branku museli rozhodčí uznat až zpětně. Těsně před první sirénou si své famózní kariérní statistiky o další olympijskou trefu rozšířil Jaromír Jágr, i na tuto branku dokázal soupeř po změně stran odpovědět. Ve 23. minutě platil stav 2:2. Byl důvod se o výsledek strachovat?

Nikoli. Promíchaná česká sestava, do které se oproti úvodnímu zápasu nevešli útočníci Novotný a Palát, své pobaltské soky jednoznačně přestřílela. Klid na české hokejky ještě do konce druhé třetiny přinesly góly Voráčka a Židlického. Ani tentokrát už se ve třetí části skóre neměnilo, byť Lotyši pět minut před koncem hráli minutovou přesilovku pět na tři. Česká republika vítězí 4:2 a připisuje si první hokejovou výhru na hrách v Soči. Dvojnásobný vítěz bodování play off NHL David Krejčí mohl být v rozhovoru pro web IIHF spokojen: „Myslím, že v první třetině jsme hráli opravdu dobře. Sice nám se štěstím v přesilovce dali gól, ale to se stává. Přišlo mi, že kontrolujeme hru. Držíme puk a přesně tak český tým potřebuje hrát.“

Česko vs Lotyšsko 4:2 (2:1, 2:1, 0:0)

• Branky ČR: 10:10 Erat (Krejčí, Hemský), 19:29 Jágr PP (Židlický, Plekanec), 27:06 Voráček (Z. Michálek), 37:02 Židlický (Hanzal, Nedvěd)
• Branky Lotyšska: 13:05 Sprukts PP (Redlihs, Darzins), 22:45 Vasiljev (Pujacs)
• Brankáři: Pavelec - Masalskis
• Trestné minuty: 8:8
• Střely: 39:20

Jedna výhra, jedna porážka, vyrovnané skóre. Taková byla po prvních dvou zápasech bilance nejen Česka, ale také Švýcarů, našich posledních soupeřů v základní skupině. Země helvétského kříže nejprve porazila Lotyše fotbalovým výsledkem 1:0, aby stejným poměrem prohrála se Švédskem, již jistým vítězem skupiny C. Vyhrát, nasázet Švýcarům co nejvíce gólů a přihlásit se tak o postupovou příčku pro týmy na druhých místech. S takovým cílem naše mužstvo vstupovalo do druhého olympijského měření sil se Švýcarskem v samostatné historii ČR. To první, v základní skupině ZOH 2006, skončilo naší překvapivou prohrou 2:3. A to druhé?

To nedopadlo o mnoho lépe. Ve švýcarských zápasech v sočské základní skupině zkrátka padal vždy a pouze jediný gól. A protože ho v čase 14:10 vstřelil křídelní útočník Letců z Klotenu Simon Bodenmann, prohráli jsme 0:1 a v naší skupině obsadili až třetí místo.

Studená sprcha? Brankář Anaheimu Jonas Hiller podal bezchybný výkon a pochytal všech 26 českých střeleckých pokusů. Připsal si tím už druhý shutout ze tří zápasů, i v utkání se Švédy držel čisté konto přes padesát minut. Přidejme k tomu zodpovědnou defenzivní hru jeho spoluhráčů a výsledek nemusí být až tak velkým překvapením. Při jezení čokoládového dortu, který Jaromír Jágr ráno dostal od spoluhráčů jako dárek k 42. narozeninám, mohli čeští hokejisté leda tak zahánět smutek a obalovat si nervy před nevyhnutelnou dramatickou osmifinálovou bitvou. Ale s kým?

Česko vs Švýcarsko 0:1 (0:1, 0:0, 0:0)

• Branky ČR: nikdo
• Branky Švýcarska: 14:10 Bodenmann (Hollenstein, Romy)
• Brankáři: Pavelec - Hiller
• Trestné minuty: 6:10
• Střely: 26:26

Rozhodně ne s Kanaďany a Američany, zámořské velmoci ovládly své základní skupiny a mohly sbírat síly pro čtvrtfinále. Přidal se k nim i celek Suomi, který coby nejlepší tým na druhé příčce tratil body pouze při prohře 1:2 s Kanadou po prodloužení. Finové nasbírali sedm bodů, český výběr by tak na postupovou druhou příčku nedosáhl ani v případě vítězství nad Švýcary.

V celkovém pořadí po základních skupinách nám připadlo sedmé místo a tudíž jsme měli narazit na desátý celek. Tedy na naše bývalé federální partnery. Další olympijské derby Česko vs Slovensko, již čtvrté po rozdělení republik, umožnil slabší výkon Slováků ve skupině A. Na úvod naši sousedé schytali debakl 1:7 od Spojených států, na závěr pak prohráli s Ruskem 0:1 až po samostatných nájezdech. Že se takové výsledky nevymykají očekáváním? To ale rozhodně neplatí o prohře 1:3 se Slovinskem, které Slováky předstihlo a v další kapitole své olympijské pohádky mělo narazit na Rakušany.

„Oni najednou ožili.“ Federální derby se změnilo v drama

Čechům před osmifinálovým zápasem se Slovenskem hrála do karet vzájemná bilance. Ať už šlo o vcelku bezvýznamné utkání o páté místo v Lillehammeru 1994 (7:1), čtvrtfinále v Turíně 2006 (3:1) nebo klání v základní skupině ve Vancouveru 2010 (3:1), všechna dosavadní olympijská střetnutí jsme ovládli. A v měření sil s výběrem trenéra Vladimíra Vůjtka nám především nahrával jeho vlastní průběh. Být aktivní, diktovat tempo, zaskočit soupeře; naši koučové hráčům naordinovali přístup, který v opačné roli pozorovali v úvodním zápase se Švédy. A přístup to byl správný, čeští hokejisté si vypracovali pohodlné čtyřbrankové vedení.

Skutečně jako Švédové o šest dní dříve, i Češi v osmifinále zakončili první třetinu s náskokem tří branek. Aleš Hemský v sedmé minutě zužitkoval přesilovou hru, o půl minuty později se trefil Roman Červenka a tři minuty před koncem úvodní části skóroval i David Krejčí. Když pak v 36. minutě Roman Červenka svým druhým gólem v zápase i na turnaji zvýšil na 4:0, zdálo se být o postupujícím jasno. Slováci však snížili na rozdíl jediné branky a federální derby ve třetí třetině vyústilo v prvotřídní hokejové drama.

Ještě před přestávkou se trefil Marián Hossa, budoucí člen Síně slávy, který pak skóroval i v čase 47:20. Za pouhou minutu a půl využil špatného střídání českého týmu Tomáš Surový a oba soupeře od sebe rázem dělila už jediná trefa. Alois Hadamczik bil na poplach a vybral si timeout, slovenské vlnobití tím naštěstí pro nás skončilo. O možnost závěrečného náporu Slováky 53 sekund před koncem připravil Andrej Meszároš, jenž vyfasoval dvě minuty za sekání. Na led se mohl vrátit už po 14 sekundách, kdy Tomáš Plekanec trefou do prázdné branky rozhodl o českém vítězství 5:3. Jsou to právě tyto číslovky, na které si historie pamatuje především. V živých vzpomínkách po konci zápasu ale přímí aktéři přiznávali, že možnost vzepřít se téměř jistému vyřazení z turnaje Slovákům darovali na stříbrném podnose.

„Byli jsme velmi, velmi statičtí,“ prohlásil střelec úvodní branky Aleš Hemský. „Oni najednou ožili a dali nějaké góly. Hra se zčistajasna změnila. Nemůžeme si dovolit být takto statičtí, musíme hrát svoji hru.“

Česko vs Slovensko 5:3 (3:0, 1:1, 1:2)

• Branky ČR: 6:53 Hemský PP (Kaberle, Voráček), 7:22 Červenka (Jágr, Plekanec), 17:03 Krejčí PP (Kaberle), 35:41 Červenka, 59:21 Plekanec PP EN (Krejčí, Židlický)
• Branky Slovenska: 38:57 Mari. Hossa (Sekera, Handzuš), 47:20 Mari. Hossa (Tatar, Handzuš), 48:51 Surový (Sekera, Bartovič)
• Brankáři: Pavelec - Laco
• Trestné minuty: 2:10
• Střely: 29:32

Případná výhra Slováků by se zařadila k překvapením osmifinálové skupiny na ZOH v Soči, takto se o největší senzaci postarali Slovinci. Rakušany porazili 4:0 i díky vítězné brance Anžeho Kopitara a svůj olympijský debut protáhli minimálně do čtvrtfinále. Do něj zcela podle očekávání postoupili i Rusové (výhra 4:0 nad Norskem), v dalším kvalifikačním utkání pak Lotyši našli recept na švýcarskou defenzivní taktiku a po vítězství 3:1 postoupili mezi nejlepší turnajovou osmičku.

Co na to Češi? Po snad až zbytečně dramatickém a vyčerpávajícím osmifinále s bývalými federálními partnery museli urychleně sbírat síly, úvodní buly čtvrtfinálového zápasu s USA bylo na programu pouhých čtyřiadvacet hodin po začátku předkola. Právě síly a nabruslené kilometry mohly být rozhodujícím faktorem, vždyť nejstarší turnajový tým se střetával s tím v průměru nejmladším a navíc dobře odpočatým. Od posledního skupinového utkání Američanů uběhly tři dny, nebývale to dlouhá pauza na podobně velkých turnajích. V jednom ohledu ale mezi oběma celky žádný rozdíl nepanoval – o vstupenku do medailových soubojů měly začít bojovat za stavu nula nula.

• Švédsko vs Slovinsko
• Finsko vs Rusko
• Kanada vs Lotyšsko
• USA vs Česko

Profesorský výkon Američanů, Češi v Soči končí ve čtvrtfinále

Česká republika proti Spojeným státům americkým ve čtvrtfinále olympijského turnaje. Zní vám to povědomě? Není divu, turnaj století v Naganu je pevnou součástí české kolektivní paměti a právě jednoznačné vítězství 4:1 nám v Japonsku odemklo bránu medailových klání. Češi uspěli i v prvním měření sil v Lillehammeru 1994 (5:3), byť pouze ve skupině útěchy o umístění na páté až osmé příčce. Celá minulost ale samozřejmě nebyla tak zářná, dávno proti proudu času američtí hokejisté na antverpských hrách v roce 1920 deklasovali Čechoslováky výsledkem 16:0.

O téměř sto let později se obhájci stříbrné medaile opírali o kapitána a střelce vyrovnávací branky z finále ve Vancouveru Zacha Pariseho, čerstvého držitele Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off NHL Patricka Kana či obránce Ryana Sutera, člena prvního all-star týmu předchozí zámořské sezóny. Phil Kessel byl s bilancí 4+3 ze tří zápasů průběžně nejproduktivnějším hráčem turnaje. Americkou svatyni strážil Jonathan Quick, jenž Conn Smythe Trophy spolu s prstem pro šampiona Stanley Cupu ukořistil rok před Kanem. Jedno velké jméno vedle druhého, které navíc ze střídačky dirigoval vítěz Stanley Cupu Dan Bylsma. Že proti jím vedeným týmům Jaromír Jágr v play off zaznamenal osm vítězství v devíti zápasech? Jestli v něčem sočské čtvrtfinále připomínalo to z Nagana, byla to skutečnost, že Češi do něj vstupovali v roli outsiderů a sázkové kurzy na USA nepřesahovaly hranici 1,4.

Průběh zápasu bohužel dal bookmakerům za pravdu. Již po minutě a půl našel James van Riemsdyk skulinku mezi Pavelcovým tělem a tyčí. Takové střely z úhlu červené světlo za brankou obvykle nerozsvěcí. České fanoušky za tři minuty povzbudila (a zároveň pobavila) vyrovnávací trefa, při níž se od Američanů v brankovišti puk odrážel jako koule při turnaji ve snookeru. Jako poslední Čech se kotouče dotkl Aleš Hemský.

Americká odpověď z patnácté minuty pro změnu připomínala šachovou partii, soupeři na několik tahů rozebrali naši obranu a přesný pas přes šířku kluziště mohl Dustin Brown uklidit do prakticky prázdné klece. Hru v přesilovce připomínala i další trefa z hole Davida Backese. Padla dvě sekundy před sirénou, Američané po gólu do šaten vedli 3:1.

Na zámořské hokejky se vrátil klid a talentovaní hráči další vývoj utkání kontrolovali s až profesorskou přesností. Čechům rychle docházely síly a Američané zaváhání spolehlivě trestali. Ondřej Pavelec o nich řekl: „Mají opravdu dobré schopnosti a rychlost. Jejich brankáři jsou velmi dobří. Před turnajem všichni říkali, že vyhrát má Rusko nebo Kanada, ale Američané jsou mladým týmem se spoustou dovedností a pokud na ně nejste připraveni, mohou vám ublížit.“

Tak pravil muž, jenž českou bránu těsně před polovinou čtvrtfinále opustil. Kapitán Parise svým prvním gólem na turnaji využil hned první americkou přesilovku, Pavelec za svá záda pustil čtvrtou střelu z dvanácti, opět byl překonán z velkého úhlu. V Naganu byl výkon Dominika Haška klíčovým prvkem na cestě k postupu do semifinále, v Soči strážce české svatyně v důležitém zápase neměl svůj den. Nulu neudržel ani náhradník Salák, kterého po další změně stran a krásné křižné přihrávce Ryana Keslera překonal Phil Kessel. Trefa Aleše Hemského sedm minut před koncem už jen korigovala skóre na konečných 5:2 pro Američany. Medailový sen se rozplynul, Česká republika podruhé v řadě padla v olympijském čtvrtfinále.

Česko vs USA 2:5 (1:3, 0:1, 1:1)

• Branky ČR: 4:31 Hemský, 53:00 Hemský
• Branky USA: 1:39 van Riemsdyk (Kesler, Kane), 14:38 Brown (Backes, Suter), 19:58 Backes (Suter, McDonagh), 29:31 Parise PP (Pavelski, Suter), 42:01 Kessel (Kesler, Shattenkirk)
• Brankáři: Pavelec, od 29:31 Salák - Quick
• Trestné minuty: 6:2
• Střely: 23:25

Domácí média nešetřila kritickými hlasy, fanoušci žádali rezignaci trenéra Hadamczika. Ten jejich přání vyhověl a jen několik dní po čtvrtfinálovém vyřazení svou funkci skutečně složil. Na lavičku národního týmu se vrátil Vladimír Růžička, ani pod jeho vedením se ale česká reprezentace medailových úspěchů na velkých akcích nedočkala.

Spolu s Hadamczikem skončila i řada hokejistů, dresy v barvách české trikolory na sebe na ZOH 2014 naposledy navlékli Marek Židlický, Ladislav Šmíd, Tomáš Kaberle, Michal Barinka, Lukáš Krajíček, Patrik Eliáš, Michal Rozsíval a Petr Nedvěd. Jaromír Jágr si reprezentační kariéru prodloužil ještě do domácího světového šampionátu v roce 2015, avšak turnaj v Soči napsal tečku za jeho vystoupeními pod pěti kruhy. Vyřazení ve čtvrtfinále Jágr nesl nelibě. „Nemám co říct,“ sdělila jedna z největších legend českého hokeje poté, co své olympijské statistiky definitivně završila na 23 kanadských bodech z 28 utkání.

Jaromír Jágr na zimních olympijských hrách

Olympijské turnaje jsou neúprosné a spolu s Českem musely ve čtvrtfinále zákonitě padnout i další reprezentace. Ta slovinská nestačila na švédskou v jasném poměru 0:5, Henrik Lundqvist si v brance seveřanů připsal již čtvrtou nulu v olympijské kariéře.

Kanaďané překonali Lotyše, obhájci zlata se však nečekaně nadřeli a o výhře 2:1 rozhodl až gól obránce Webera sedm minut před koncem. Že se lotyšský brankář Kristers Gudļevskis stavěl na hlavu? On jich měl jako sedmihlavá saň, při heroickém výkonu předvedl 55 úspěšných zákroků.

Černého Petra si poněkud překvapivě vytáhli také domácí, Rusko prohrálo s Finskem 3:1. I zde byl klíčovou postavou gólman, Tuukka Rask od osmé minuty definitivně zavřel krám a pochytal celkem 37 ruských střel. Vítězný gól vstřelil nejproduktivnější hokejista olympijské historie, účastník již šestých her, 43letý a přesto nestárnoucí Teemu Selanne. O tomto elegánovi ledových kluzišť ještě uslyšíme, už jen proto, že Suomi již potřetí v řadě postupují do medailových zápasů.

Výsledky čtvrtfinálových zápasů a semifinálové dvojice

Dvě semifinále, dvě derby

Pátek 21. února 2014. Jeden den, hned dvě velká hokejová derby. První, ryze severské semifinále Švédsko vs Finsko bylo reprízou finálového zápasu ze ZOH 2006 v Turíně, kde zvítězil tým Tre Kronor výsledkem 3:2. Finové se tehdy ujali vedení, dva švédské góly ve druhé třetině ovšem výsledek zvrátily. Že něco takového nechtěl výběr Suomi tentokrát dopustit? Právě to se ale v Soči znovu stalo.

Skóre utkání otevřel v 27. minutě Olli Jokinen, ovšem v dalších deseti minutách dokázali odpovědět Loui Eriksson a Erik Karlsson. Toť vše, Švédové vítězí 2:1 a postupují do finále. Modrožlutí se opět mohli opřít o kvalitní výkon brankáře Lundqvista; pochytal 25 finských střel.

Teemu Selanne, jenž při své olympijské derniéře toužil dovést Suomi k historickému zlatu, další semifinálové vyřazení přijal s typicky severským klidem: „Naším cílem bylo zkusit předvést co nejlepší hru. Ať už je výsledek jakýkoli, vždy se s tím dá žít. Cítil jsem, že dnes to nedokážeme. Nevím, jestli nás utkání s Ruskem nestálo až příliš mnoho sil. Měl jsem pocit, že jsme (za Švédy) byli mnohokrát o krok pozadu.“

V druhém semifinále USA vs Kanada pak hala Bolšoj pro změnu sledovala reprízu finále ze Salt Lake City (2:5) i Vancouveru (2:3 po prodloužení). Tradiční zámořští rivalové se na sočském turnaji prezentovali odlišnou hrou. Zatímco Američané bavili ofenzivním hokejem plným pohledných gólů, Kanaďané vycházeli z pevné defenzivy a ve čtyřech dosavadních zápasech inkasovali pouze tři branky. Vítězným přístupem se v semifinále ukázal být ten druhý.

To ale neznamená, že by hvězdy s javorovým listem na hrudi zapomněly útočit. Kanaďané na Quickovu svatyni vyslali celkem 37 střel, ujala se pouze ta z 22. minuty z hole Jaye Bouwmeestera, kterou před brankou tečoval Jamie Benn. Američané Careyho Price zaměstnali 31krát, ovšem nejproduktivnějšímu týmu turnaje tentokrát zvlhl střelný prach. Kanaďané vyhráli 1:0, v cestě za obhajobou titulu jim stál už jen jeden soupeř. Brankářský hrdina Price si pochvaloval, že spousta amerických šancí skončila ještě dříve, než vůbec mohla vzniknout: „Defenzivní skupina přede mnou hraje velmi dobře. Dokáží velmi dobře čistit prostor a udržují mi čistý výhled. I naši útočníci dnes velmi dobře napadali. V tom podle mě byl hlavní rozdíl.“

Jak už je na olympijských turnajích zvykem, poražené celky měly pouze necelý den na posbírání zbytků fyzických i mentálních sil. Více jich našli seveřané, kteří si ostatně zápas o bronz zahráli již počtvrté z poslední šesti zimních her. Finsko v utkání o bronz zvítězilo 5:0 a mohlo se radovat ze zisku již šestých olympijských medailí, z toho čtvrtých bronzových a zároveň čtvrtých v éře s povoleným startem hráčů z NHL.

Kdo myslíte, že vstřelil vítěznou „bronzovou“ branku?

Ba co více, Teemu Selanne poslední vystoupení své rekordní olympijské kariéry ozdobil hned dvěma góly a mohl se tak loučit s bilancí 43 kanadských bodů v 37 zápasech. Vytoužená zlatá medaile je jednou z mála trofejí, na které „Finský blesk“ za svou fenomenální kariéru nedosáhl. V srdcích fanoušků Suomi je ale Selanne navždy jejich šampionem. A že se ve 43 letech loučil na vrcholu, jako nejstarší hokejový medailista i nejstarší střelec olympijského turnaje? Určitě nevynechejte seznam individuálních ocenění sočského turnaje v závěru článku.

Američané v Soči nejprve připomínali parní válec, který spolehlivě likvidoval veškerou konkurenci. Stačily ale dvě porážky, aby nadějně rozehraný turnaj opustili bez cenného kovu. Koho by napadlo, že po gólovém ohňostroji ve čtvrtfinále s ČR vyjdou obhájci stříbrných medailí dvakrát naprázdno? „Vyhrát jsme si nezasloužili,“ přiznal s těžkým srdcem kapitán Parise.

Kanada obhajuje zlato, Carey Price při cestě na vrchol zavřel klec

Poslední úspěšnou zlatou obhajobu hokejový turnaj na ZOH sledoval v roce 1988, kdy podruhé v řadě zvítězili Sověti. Jejich kolegové ze Sarajeva 1984 byli posledními, kdo celým turnajem prosvištěl bez jediné porážky. Po třech dekádách mohli oba tyto výkony zopakovat hokejisté ze země javorového listu, do finále Kanada vs Švédsko dokonce naskočilo jedenáct zlatých medailistů z Vancouveru. Nechyběl mezi nimi střelec zlatého gólu a nynější kapitán Sidney Crosby, do závěrečného turnajového zápasu se vrátil i trenér Mike Babcock, doposud jediný kouč mezi členy prestižního Triple Gold Clubu.

Avšak olympijští vítězové ze ZOH stáli i na druhé straně, brankářská hvězda Lundqvist i zruční bruslaři Kronwall, Alfredsson, Daniel Sedin a Zetterberg aktivně přispěli ke švédskému triumfu na hrách v Turíně v roce 2006. Posledně jmenovaný, pravda, sočské finále sledoval pouze na dálku, původní kapitán švédské reprezentace musel turnaj kvůli vyhřezlé ploténce opustit již po prvním zápase. A zahrát si neměl ani dvorní nahravač Alexandra Ovečkina z Washingtonu, Nicklas Bäckström neprošel dopingovým testem. Zpráva o stopce pro životní utkání Bäckströma zastihla dvě a půl hodiny před startem finále, výskyt nepovoleného pseudoefedrinu z léků na alergii potvrdil i druhý vzorek.

Nikdy se nedozvíme, jak by poslední z celkem třiceti utkání turnaje v Soči probíhal s účastí tisícibodové ikony Capitals. Za daného stavu byl ale průběh jednoznačný. Žádné vyrovnání v poslední minutě, tentokrát bez zlatého gólu v prodloužení. Kanaďané finále kontrovali a zvítězili 3:0. Hokejoví fanoušci se jistě těšili na mnohem větší drama, ovšem jakékoli švédské snahy o odpor končily na nepropustné zdi jménem Carey Price. Budoucí vítěz Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL v koncovce ZOH v Soči nedostal gól posledních 164 minut a 19 sekund hry. Přesně takovou jistotu při cestě za zlatem potřebujete.

Skvěle samozřejmě chytal i Henrik Lundqvist, jenž se už ve Vancouveru přihlásil o rekord v olympijské neprůstřelnosti v délce 172 a půl minuty. V sočském finále Král Henrik kryl 33 z 36 kanadských pokusů, inkasoval jednou v každé třetině. Nejprve v 13. minutě z hole Jonathana Toewse, posléze čtyři minuty před koncem druhé části po vůbec první turnajové trefě kapitána Crosbyho. Posledním hokejovým střelcem XXII. zimních olympijských her se pak stal Chris Kunitz, Crosbyho věrný parťák z Pittsburghu.

Vzpomínáte si, jak v roce 1998 kvůli brzkému startu finálového zápasu české hospody otevíraly už v pět ráno? To samé se v roce 2014 dělo v Kanadě, kde několik měst a provincií dočasně uvolnilo striktní pravidla a povolilo nálevnám otevřít již ve čtyři ráno. A nejlepší drinky tekly proudem, kolébka hokeje získala již deváté olympijské zlato, perfektně pomstila porážku z finále na ZOH 1994 v Lillehammeru, kde švédský triumf až v samostatných nájezdech vystřelil Peter Forsberg.

Nyní však hymna O Canada znovu zněla na konci turnaje, kterého se mohli zúčastnit nejlepší hokejisté světa. A to již potřetí, přesně jako v Salt Lake City i Vancouveru. Back-to-back olympijští vítězové do hokejové historie vstoupili ve společnosti svých dámských kolegyň, kanadské hokejistky v Soči triumfovaly dokonce počtvrté v řadě.

Kanada vs Švédsko 3:0 (1:0, 1:0, 1:0)

• Branky Kanady: 12:55 Toews (Carter, Weber), 35:43 Crosby, 49:04 Kunitz
• Branky Švédska: nikdo
• Brankáři: Price - Lundqvist
• Trestné minuty: 4:6
• Střely: 36:24

Nejstarší i nejužitečnější. Individuální pocta pro Selanneho

Pouhé tři obdržené góly v šesti utkáních. Vizitka kanadských obranných řad byla fenomenální, méně branek olympijští vítězové naposledy inkasovali v roce 1928. Tehdejší výběr, shodou okolností také kanadský, ovšem cestou ke zlatým medailím musel odehrát jen tři zápasy.

Neprůstřelný Carey Price byl direktoriátem sočského turnaje vyhlášen nejlepším brankářem. Cenu pro nejlepšího obránce získal produktivní Švéd Erik Karlsson. Bez medaile, zato s oceněním pro nejlepšího útočníka, se domů vracel Američan Phil Kessel. Pyšnil se největším počtem bodů (8, společně s Karlssonem) i vstřelených branek (5, stejně jako Rakušan Grabner).

Další pocty udělovali zástupci médií, kteří mohli napsat velkou tečku za fascinujícím příběhem. A napsali, Teemu Selanne se stal nejužitečnějším hráčem ZOH v Soči. Finsko dovedl k bronzovým medailím nejen jako kapitán, ale i jako jeho nejproduktivnější hráč. V 43 letech si Selanne udržel průměr jednoho bodu na zápas, s do tří dekád rozprostřenou olympijskou kariérou se rozloučil jako vlajkonoš své země na závěrečném ceremoniálu.

Sympatický Fin se objevil v také v turnajovém all-stars výběru, kde poněkud překvapivě chyběl kanadský hrdina Price. Jeho místo v brance zaujal poražený finalista Lundqvist, sám autor dvou čistých kont. Jméno Ondřeje Pavelce při sestavování nejlepší šestky skloňováno nebylo, 88,9% úspěšnost zákroků a průměr 2,87 obdržených gólů na zápas jej řadily do spodních pater gólmanských statistik.

• G – Henrik Lundqvist (Švédsko)
• D – Erik Karlsson (Švédsko), Drew Doughty (Kanada)
• F – Teemu Selanne (Finsko), Phil Kessel (USA), Mikael Granlund (Finsko)

Kanadské bodování hokejového turnaje na ZOH v Soči

Je samozřejmé, že hvězdy jako Selanne nebo Jágr v Soči uzavřely svou olympijskou kariéru kvůli pokročilému hokejovému věku. S jinými velkými jmény nejrychlejší kolektivní hry se ale loučíme poněkud nedobrovolně. Jakmile nad hlavním stadionem Fišt zhasl olympijský oheň, myšlenky všech se přesunuly k dalším Zimním olympijským hrám 2018 v Pchjongčchangu. Opět měly nabídnout souboje nejlepších hokejistů světa, o medaile měli opět hrát borci z National Hockey League.

Skutečně tomu tak bylo? I tomu se bude věnovat příští díl našeho olympijského speciálu. Kanada v něm bude útočit na zlatý hattrick, Češi budou chtít oprášit medailový lesk naganské éry a Rusové do turnaje nastoupí s vědomím, že si v případě vítězství nebudou moci poslechnout svoji hymnu... Ale o tom si povíme příště.

Konečné pořadí hokejového turnaje na ZOH 2014