1. BetArena.cz >
2. Sportovní články

Nejprestižnější evropská klubová soutěž už v letech 1996 až 1998 naplno fungovala pod názvem Champions League. I tak ale Ligu mistrů v těchto třech ročnících čekaly změny. A to jak v bodovém systému, tak ve formátu. Přečtěte si, kdo v těchto letech vládl fotbalové Evropě.

Ročník 1995/96 – Ročník 1996/97 – Ročník 1997/98

Foto: ČTK/DPA

Liga mistrů 1995/96: skupiny ovládl Ajax a překvapení z Ruska

V pořadí čtvrtý ročník pod hlavičkou Ligy mistrů přinesl stejně jako rok předtím zápolení 24 týmů. Místo v základní skupině si ale mohlo vybojovat jen 16 mužstev. Mistři těch nejlépe postavených zemí na žebříčku UEFA přitom šli rovnou do skupin.

O tom, kdo se k nim připojí, rozhodlo jediné předkolo hrané na dvě utkání. Z něj to nakonec nejdále dotáhl řecký Panathinaikos, který došel do semifinále. O tom ale až později.

Vsaďte si na Ligu mistrů s bonusem, který dostanete zdarma

Žádný český tým se bohužel neobjevil ani v předkole. Po rozpadu Československa totiž organizace UEFA neuznala ani jeden ze států jako jeho přímého nástupce. Oba sousedé si tak museli svůj koeficient pracně budovat.

Po předkole následovaly čtyři základní skupiny po čtyřech týmech. Ve hře ale bylo několik novinek a nováčků.

• Poprvé se za výhru udělovaly tři body místo dvou
• 11 z 16 klubů zažilo první účast v základní skupině LM
• 5 zemí se dočkalo svého prvního zástupce v základní skupině LM

Ve skupině nefiguroval loňský finalista AC Milán, jenž musel ustoupit mistrovskému Juventusu. Díky triumfu v lize se poprvé a naposledy v Lize mistrů představil Blackburn Rovers, dotovaný bohatým majitelem Jackem Walkerem. Tým, jehož hlavní hvězdou byl střelec Alan Shearer, dal ovšem za pět zápasů jediný gól. Závěrečná výhra 4:1 nad Rosenborgem už nic neřešila a Blackburn ve skupině skončil na posledním místě.

Skupinu Blackburnu ovládl Spartak Moskva, který byl s 18 body a skóre 15:4 nejlepších celkem soutěže. Zdatně mu sekundoval obhájce prvenství z Ajaxu, jenž ztratil body jen za jednu remízu. O jeho skóre, které bylo dokonce 15:1, se v ofenzivě starali třeba Litmanen, Kluivert nebo Overmars.

Juventus nastartoval úspěšnou tříletku

Z tradičních fotbalových zemí prošly do vyřazovací fáze i týmy Realu Madrid, Juventusu nebo Borussie Dortmund. Čtvrtfinále už ale přežil jen jeden z nich. Juventus vyřadil Real Madrid, kterému nepomohlo ani domácí vítězství, které vystřelil 18letý Raúl. Konec Dortmundu byl jednoznačnější, když Ajax postoupil po celkovém výsledku 3:0. Borussia si tak na svůj velký moment v Champions League musela ještě počkat.

Juventus i Ajax tak čekalo semifinále, do kterého šly oba celky jako favorité. Italský mistr nakročil do finále už domácí výhrou 2:0 a na půdě Nantes ho nezastavila ani následná porážka 2:3. Francouzský tým se poprvé do vedení dostal až osm minut před koncem, s pravidlem o gólech na hřištích soupeře by tak k postupu dál potřeboval další dvě branky.

Ajax se nadřel o poznání více. Začal totiž domácí prohrou 0:1 s Panathinaikosem. Pro nizozemský klub to byla vůbec první porážka v tomto ročníku Ligy mistrů. V Řecku ale ztrátu už po čtyřech minutách díky Litmanenovi smazal. A před nejvyšší návštěvou celé sezony – v Athénách hnalo domácí kupředu 73 529 fanoušků – si Ajax vybojoval i druhé finále v řadě. Svými zásahy v poslední čtvrthodině jej zajistili Litmanen a Wooter.

Vše tak bylo nachystáno na finále v Římě. Jako doma se mohl cítit Juventus, který v ofenzivě vedli už zkušení hráči Vialli s Ravanellim, vedle nichž rostla nová hvězda v podobě Alessandra Del Piera. Silná byla i celková osa mužstva s brankářem Peruzzim, obráncem Ferrarou nebo záložníky Contem a Deschampsem. A byl to právě Juventus, kdo ve 12. minutě díky Ravanellimu udeřil jako první.

Amsterdamský celek vedený Louisem van Gaalem, jenž nasadil sedm hráčů, kteří před rokem začali vítězné finále proti AC Milán, ale srovnal ještě do přestávky. Postaral se o to Jari Litmanen, pro něhož šlo o už devátou branku v ročníku a jen tak potvrdil pozici nejlepšího střelce Ligy mistrů.

Po pauze mělo navrch italské mužstvo vedené Marcellem Lippim, Van der Sar v brance Ajaxu ale už neinkasoval. A to ani v prodloužení. O vítězi ročníku 1995/96 tak rozhodly až penalty, ve kterých se Juventus ani jednou nemýlil. Za Ajax naopak selhali Davids se Silooyem a tak Stará dáma navázala na svůj triumf v Poháru mistrů evropských zemí z roku 1985.

• Zajímavost ročníku: Nad úspěchy Juventusu se dodnes vznáší stín dopingového skandálu. Celý případ se v roce 2004 dostal až před soud, po němž klubový doktor Juventusu dostal podmínku. Podle žalobce měl hráčům podávat zakázanou látku EPO, která nechvalně proslula třeba v cyklistice. Lékař Riccardo Agricola ale následně uspěl se svým odvoláním.
• Číslo ročníku: 2 – Překvapením ročníku byl Panathinaikos, jenž z předkola došel až do semifinále. Nerozhodilo ho ani to, že musel dvakrát nastoupit do úvodního zápasu ve skupině a pokaždé prohrál. Nejprve s Dynamem Kyjev, které bylo následně vyloučeno za pokus o uplácení. Pak padl i v opakovaném prvním zápase s Aalborgem. Řekové poté už ale prohráli jen jednou. A to právě v semifinále.
• Česká stopa: Liga mistrů byla bez českého zástupce. Češi totiž po rozpadu Československa neměli dostatečně vysoký koeficient a UEFA je odmítla uznat jako nástupce československého koeficientu.

Přečtěte si, kde si můžete vsadit na Ligu mistrů

Liga mistrů 1996/97: Bosman přinesl revoluci v přestupech

Pátý ročník nejprestižnější klubové soutěže v Evropě pokračoval ve stejném formátu. Kluby ale získaly mnohem větší volnost v tom, koho mohly do zápasů Ligy mistrů nasadit. S takzvaným Bosmanovým pravidlem totiž mimo jiné přišlo uvolnění počtu cizinců v rámci Evropské unie, kteří mohli nastoupit. Evropské velkokluby tak na přestupovém trhu začaly zbrojit.

Obhájce z Juventusu posílili Zidane, Vieri nebo Bokšić. AC Milán zase přivedl Dugarryho a z Ajaxu zlanařil duo Davids – Reiziger. Manchester United koupil například Solskjaera, který s tímto klubem pak spojil svou hráčskou a později i kus trenérské kariéry.

Vše začalo už tradičně jedním předkolem. Do něj šla i mistrovská Slavia, která ale krutě narazila proti Grasshoppers Curych. Celkové skóre 0:6 se trenéru Ciprovi nehodnotilo snadno: „Probudili jsme se ze sladkého snu. Svou roli sehrály velké změny v mužstvu a nerozehranost. Ale zklamal mě také přístup některých hráčů." Sešívaní tak doplatili na odchody Poborského (Manchester United), Šmicera (Lens), Bejbla (Atlético Madrid) nebo Suchopárka (Štrasburk) po stříbru z Eura 1996.

Z předkola se do statistik výrazněji zapsal jen Rosenborg Trondheim. Ten v posledním hracím dni skupin na San Siru šokoval AC Milán a došel až do čtvrtfinále. Z ostatních skupin si postup zajistil třeba Ajax, Borussia Dortmund, Juventus nebo Manchester United.

Dortmund našel svého hrdinu v místním odchovanci

Čtvrtfinále přineslo celkem snadný postup Dortmundu přes Auxerre, zatímco Manchester United smetl Porto. O poznání větší drama čekalo na předešlé finalisty z Ajaxu a Juventusu. Nizozemský mistr, který před sezonou kromě Davidse s Reizigerem ztratil třeba i George, Kanua nebo Silooye, dvakrát remizoval s Atléticem Madrid. Šlo se tedy do prodloužení, v němž za Ajax úřadovaly posily Dani a Babangida.

Juventus ve čtvrtfinále narazil na překvapení v podobě Rosenborgu. Z Trondheimu si obhájci trofeje přivezli remízu 1:1, domácí vítězství 2:0 pak pečetili až v samotném závěru. S Rosenborgem se opravdu příliš nepočítalo a norský mistr ani příliš netáhl. Na odvetu na Stadio delle Alpi si našlo cestu 35 tisíc fanoušků. Pro srovnání na semifinále s Ajaxem o měsíc později přišlo 62 tisíc příznivců.

To už byla odveta, do které si Stará dáma z Amsterdamu přivezla výhru 2:1. Tu doma jen potvrdila a s celkovým skóre 6:2 postoupila do finále. Dvakrát se v dvojzápase trefili Vieri s Amorusem. Druhé semifinále přineslo souboj Borussie Dortmund a Manchesteru United. Za anglický celek už se pod vedením kapitána Cantony prosazovali Beckham, Giggs nebo Scholes.

Na Dortmund, jenž těžil z úspěšné německé generace, která v létě 1996 ovládla mistrovství Evropy, to ale nestačilo. Dvě výhry 1:0 poslaly do finále Borussii. Na Sammera, Möllera, Kohlera nebo Reutera čekal v mnichovském finále Juventus. Kromě Sammera přitom všichni dříve za Juve hrávali. Čtvrtým bývalým hráčem Staré dámy byl Paulo Sousa, jenž s ní dokonce před rokem slavil triumf v Champions League.

Němci šli už v první půli do dvougólového vedení díky střelci Riedlemu. Ten si takové finále doslova vysnil. „Měl jsem sen, že dám dva góly, první levačkou, druhý hlavou. Když přesně takto padl první gól, řekl jsem si fajn, ještěže jsem se neprobudil – sen bude pokračovat. A taky že pokračoval!" Ve druhé půli pak patičkou snížil Del Piero, který s nedoléčeným zraněním původně usedl jen mezi náhradníky.

V 71. minutě ale vše pečetil dortmundský mladík a odchovanec Lars Ricken. Na hřišti byl teprve 16 vteřin, když svým prvním dotekem přehodil Angela Peruzziho. Trenér Borussie Ottmar Hitzfeld tak svým střídáním ještě překonal Marcella Lippiho, který předtím ukázal na Del Piera. Samotný Ricken pak přiznal, že to nebyla náhoda. „Na lavičce jsem si říkal, že Peruzzi chodí daleko z brány. Když jsem pak šel na hřiště, zkusil jsem to."

A vyšlo to náramně. Dortmund si došel pro své dodnes jediné vítězství v Champions League. Zároveň šlo o první triumf německého mužstva po sjednocení této země v roce 1990.

• Zajímavost ročníku: Fináloví soupeři Dortmund a Juventus se dobře znali. Oba celky se v Evropě potkaly v sezonách 1992/93, 1994/95 a 1995/96. Po finále v ročníku 1996/97 ale následovala dlouhá pauza. Opět se střetly až v sezoně 2014/15.
• Číslo ročníku: 5 – Jen s pěti brankami vyhrál Milinko Pantić z Atlética Madrid tabulku střelců. Je to nejméně zásahů, se kterými někdo v éře Ligy mistrů získal střeleckou korunu.
• Česká stopa: Mistrovská Slavia šla do předkola jako semifinalista předchozího ročníku Poháru UEFA. Odchody opor po stříbrném Euru 1996 a podcenění ale znamenaly debakl 0:5 s Grasshoppers Curych. I druhé utkání sešívaní prohráli. Tentokrát výsledkem 0:1.

Zjistěte, kde sledovat fotbal živě

Liga mistrů 1997/98: Champions League už není jen pro mistry

Jestli byl formát předchozích několika ročníků Champions League už příliš předvídatelný, tak sezona 1997/98 přinesla do herního schématu Ligy mistrů několik změn.

• Z 8 nejlepších lig šel do LM i vicemistr
• Po 3 letech se do LM vrátili mistři slabších soutěží
• Cesta do LM nově vedla přes 2 předkola
• Hrálo se na 6 skupin, dál šli jen vítězové a 2 nejlepší týmy

S rozšířením na 55 týmů (24 ve skupinách) svého mistra poprvé do boje vyslala také slovenská liga. A Košicím se nevedlo vůbec špatně. V předkolech přešly přes islandské ÍA a ruský Spartak a zahrály si tak nabitou skupinu s Manchesterem United, Juventusem a Feyenoordem. Do skupin je doprovodila i Sparta, která ve druhém předkole vyřadila Salcburk. Ve skupině pak skončila třetí.

Vůbec první účast v Champions League čekala na mistra Jugoslávie, jež byla ze soutěže vyřazena kvůli válečnému konfliktu. Partizan ale skončil hned v prvním předkole. Návrat pak zažilo Dynamo Kyjev, které bylo zpět po korupčním skandálu. Ukrajinci prošli přes dvě předkola a vyhráli i skupinu s PSV, Newcastlem a Barcelonou.

Dál šel i předešlý finalista z Juventusu, i když druhou příčku za Manchesterem United si zajistil až gólem z 84. minuty posledního zápasu. Místo ve vyřazovací fázi se našlo i pro slavný Real Madrid, tři německé celky nebo Monaco.

Real Madrid se po 32 letech vrátil na trůn

V sezoně 1997/98 stále mohlo dojít na reprízu finále Dortmund – Juventus. A platilo to i po čtvrtfinále. Zatímco Borussia v německém souboji přetlačila Bayern, který vyřadila až v prodloužení, tak Juventus přešel přes Dynamo Kyjev. V Turíně z toho ještě byla remíza, na Ukrajině už ale úřadoval Filippo Inzaghi a hattrickem poslal Juve mezi nejlepší čtyřku.

Do semifinále se dostalo i Monaco, které díky brance na hřišti soupeře prošlo přes Manchester United. Střelcem jediného gólu knížecího klubu byl 20letý David Trezeguet. Závěrečnou půlhodinu odehrál na Old Trafford i stejně starý Thierry Henry. Čtveřici týmů doplnil Real Madrid, jenž postoupil přes Bayer Leverkusen.

Španělé pak v semifinále vyřadili dalšího německého protivníka. Borussii Dortmund odklidili z cesty po výsledcích 2:0 a 0:0. A to i přes problémy s fanoušky. Ti strhli jednu z bran a utkání na Santiago Bernabéu muselo začít s hodinovým zpožděním. Kromě zaplacení tučné pokuty (1,3 milionu švýcarských franků) musel Real odehrát první domácí zápas nadcházejícího ročníku alespoň 300 kilometrů od Madridu.

Druhé semifinále bylo gólovější. Juventus i díky hattricku Del Piera rozstřílel Monaco. Venku pak sice prohrál, když mu svou sedmou branku v aktuálním ročníku Ligy mistrů dal Thierry Henry, ale účast Juve ve finále nebyla za celý zápas v ohrožení.

Starou dámu tak čekalo třetí finále v řadě. Pro Bílý balet naopak šlo o vůbec první finálovou účast v éře Champions League. Na jedné straně nejlepší střelec Ligy mistrů Del Piero (10 gólů) podporovaný Inzaghim a Zidanem. Na té druhé zase zkušený Mijatović, který měl k ruce vycházející hvězdy Raúla s Morientesem.

Juventus měl v první půli optickou převahu, tu ale nedokázal zužitkovat. Obraně Realu velel Fernando Hierro a italský klub se do mnoha šancí nedostával. Po pauze se pak Los Blancos zvedli a v 66. minutě udeřili. Šťastným střelcem byl Mijatović, jeden ze sedmi cizinců v sestavě Realu.

Šlo o parádní rozlučku pro dalšího cizince, konkrétně pro kouče Juppa Heynckese, který po sezoně skončil a o rok později převzal Benficu. Heynckes Real Madrid dovedl k evropskému triumfu po 32 letech. Sám přitom asi netušil, že ho v jeho bohaté trenérské kariéře čeká dalších 20 let.

• Zajímavost ročníku: Německo se stalo první zemí, která dodala do Ligy mistrů tři účastníky. Nově postupovaly z Bundesligy dva týmy (Bayern a Leverkusen) a jakožto vítěz LM z roku 1997 se přidal i Dortmund. Všechna tři německá mužstva přitom prošla až do čtvrtfinále.
• Číslo ročníku: 7 – Real Madrid se po úspěších v 50. a 60. letech konečně vrátil. Jeho triumf znamenal rekordní sedmé vítězství v nejprestižnější evropské klubové soutěži. Los Blancos tuto statistiku ještě vylepšili a vládnou jí dodnes.
• Česká stopa: Pražská Sparta přes druhé předkolo poprvé prošla do základní skupiny, kde dvakrát nestačila na obhájce z Dortmundu. Zároveň v ní ale jednou porazila turecký Galatasaray a uhrála dvě remízy s Parmou. Za Italy přitom nastupovali Buffon, Cannavaro, Thuram, Crespo nebo Chiesa a o rok později Parma vyhrála Pohár UEFA.

Přečtěte si, jak probíhala LM v ročnících 1992/93 až 1994/95