Historický přehled vítězů fotbalové Ligy mistrů

Finálový zápas Ligy mistrů je největší pravidelná sportovní událost, kterou každoročně sledují stovky milionů diváků z celého světa. Vítězství v UEFA Champions League patří k nejcennějším sportovním úspěchům. V článku projdeme bohatou historii Ligy mistrů a připomeneme si, kdo se do jejích dějin zapsal zlatým písmem.

1950s – 1960s – 1970s – 1980s
1990s – 2000s – 2010s – 2020s
Kompletní přehled vítězů LM

Foto: Profimedia

Předchůdcem Ligy mistrů byl Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ)

UEFA Champions League získala svůj současný název v roce 1992, ale její historie sahá ještě o mnoho desítek let dále. Stěžejním letopočtem pro vznik této evropské fotbalové soutěže byl rok 1955. V Paříži došlo k založení European Champion Clubs' Cup, zkrácěně European Cup. Čeština tuto soutěž zná pod názvem Pohár mistrů evropských zemí (PMEZ).

Získejte bonus zdarma a vsaďte si na Ligu mistrů

Real Madrid s Di Stefánem získal první titul

Jak už jméno napovídá, o tento triumf mohli každoročně usilovat pouze šampioni jednotlivých evropských lig. Prvního ročníku se zúčastnilo šestnáct mistrů z různých koutů Evropy, ale Slovan Bratislava, držitel československého titulu, mezi nimi chyběl. Do prvního finále se probojovali hráči francouzského Stade de Reims, kteří se v pařížském Parku princů postavili proti slavnému Realu Madrid, v jehož dresu zářil Alfrédo di Stefáno. Právě Di Stefáno jednou brankou přispěl k vítězství Bílého baletu 4:3.

Bílý balet vyhrát prvních pět ročníků PMEZ

Real Madrid svou dominanci potvrdil i v dalších čtyřech letech. V sezoně 1956/57 obhájil titul po výhře nad Fiorentinou. O rok později měl sice na mále, když ve finále proti AC Milán prohrával už o dvě branky, ale přeci jen vyhrál 3:2 v prodloužení. Ve 107. minutě Realu vystřelil vítězný hat-trick Francisco Gento. O rok později Real v repríze prvního finále znovu zdolal Stade de Reims, a když madridští hráči v Hampden Parku rozstříleli Frankfurt 7:3, získali vítěznou trofej už popáté v řadě.

Vítěznou sérii Realu Madrid ukončila Benfica Lisabon

Až v šestém ročníku se do historie PMEZ zapsal zlatým písmem další tým. Real sice jako obhájce titulu znovu v turnaji působil, ale v prvním kole podlehl odvěkému rivalovi Barceloně (která byla mistrem Španělska). Barcelona svou účast dotáhla až do finále, tam ji ale po výsledku 3:2 přehrála portugalská Benfica Lisabon. Benfica navíc titul v sezoně 1961/62 obhájila po krásném finálovém duelu s Realem Madrid. Na straně pětinásobných šampionů řádil Ferenc Puskás, který vsítil hattrick, jenže v dresu Benfiky zase úřadoval Eusébio, který dvěma góly přispěl k výhře Orlů v poměru 5:3.

Na evropský trůn usedly oba kluby z Milána

I v následujících ročnících patřila Benfica k tomu nejlepšímu, co evropský fotbal nabízel. Ale trofej pro šampiony Poháru mistrů evropských zemí se na začátku šedesátých let stěhovala do fotbalové Itálie. AC Milán totiž v sezoně 1962/63 odmítl třetí vítězství Benfiky v řadě. Ve finálovém utkání ji na trávníku ve Wembley porazil 2:1, když na úvodní gól Eusébia odpověděl José Altafini dvěma zásahy ve druhé půli.

Další dva tituly získal Inter Milán, který v ročníku 1963/64 zdolal Real Madrid. Přitom v sestavě Realu nechyběli Di Stefáno, Puskás ani kapitán Gento. Internazzionale ale vyhrálo přesvědčivě 3:1. O rok později slavili fotbalisté Interu obhajobu titulu, když na domácím San Siru jedinou brankou Jaira přemohli Benfiku Lisabon.

Sparta ve čtvrtfinále, šestý triumf Realu Madrid

Do finále PMEZ se v sezoně 1965/66 poprvé podíval Partizan Bělehrad, přestože mu hrozilo vyřazení už ve čtvrtfinále. Partizan prohrál první zápas s pražskou Spartou 1:4, ale v odvetě vyprášil Letenské 5:0 a postoupil. V semifinále pak prošel i přes Manchester United, ale ve finále byl nad jeho síly Real Madrid. Partizan sice od 55. minuty vedl 1:0, jenže Real stihl skóre otočit a získal svůj šestý titul.

Celtic na cestě za vítězstvím vyřadil v semifinále Duklu Praha

V dalším ročníku se protlačila Dukla Praha dokonce do semifinále, kde vyzvala skotský Celtic. Jenže po prohře 1:3 v Celtic Parku už doma na Julisce dokázali hráči Dukly sehrát se soupeřem jen bezbrankovou remízu a finále jim tedy uniklo. Celtic se naopak posléze radoval z prvního titulu, přestože už v sedmé minutě finále prohrával s Interem Milán 1:0 po brance Mazzoly z penalty. Ve druhé půli však Celtic obrátil vývoj dvěma góly a vyhrál 2:1.

Premiérový triumf Manchesteru United

Britský fotbal slavil úspěch i o rok později, v sezoně 1967/68 si pro pohár poprvé v historii došel anglický tým. Byl to Manchester United, v jehož středu působili někteří členové vítězného týmu z domácího MS včetně Bobbyho Charltona a Nobbyho Stilese. Na pravém křídle United zase zářila severoirská hvězda George Best. Manchester ve finále vyzval Benfiku a šampiona muselo určit až prodloužení. V něm se United trefili hned třikrát a zvítězili 4:1.

Stejným výsledkem skončilo i další finále, ale AC Milán to stihl v řádné hrací době. Především díky Pratiho hat-tricku milánští vyprášili Ajax, který v semifinále přešel přes Spartak Trnava (po výsledcích 3:0 a 0:2).

Přelom 60. a 70. let patřil nizozemskému fotbalu, v Ajaxu zářil Cruijff

Slavná éra nizozemského fotbalu ale odstartovala hned od další sezony, když se Feyenoord v ročníku 1969/70 postaral o zlatý zápis. Rotterdamský klub v prodloužení přetlačil Celtic 2:1. Pak už přišla řada na Ajax, který v dalších třech finále nedostal ani jeden gól. V roce 1971 vyhrál 2:0 nad Panathinaikosem, o rok později stejným výsledkem přehrál i Inter Milán, o čemž dvěma góly rozhodl Johan Cruijff. Ten vedl Ajax i do třetího finále v řadě, v němž nizozemský velkoklub porazil Juventus 1:0 brankou Johnnyho Repa.

Také Bayern Mnichov získal tři tituly v řadě

Po Ajaxu převzalo vítěznou štafetu družstvo Bayernu Mnichov, které se na trůnu vyhřívalo následující tři ročníky Poháru mistrů evropských zemí. O premiérovém titulu Bayernu musel rozhodnout až opakovaný zápas, první duel s Atléticem Madrid totiž skončil 1:1. Jenže o dva dny později už Bayern vyhrál jasně 4:0, když po dvou gólech vsítili Uli Hoeneß a Gerd Müller. Obhajobu titulu v roce 1975 zařídili Roth s Müllerem, kteří sestřelili Leeds United. Vítězný hat-trick zajistil Franz Roth, jenž o rok později jediným gólem do sítě Saint-Etienne rozhodl o třetím triumfu Bayernu v řadě.

Nadvláda Anglie díky skvělému Liverpoolu a Cloughovu Nottinghamu

Ve druhé polovině 70. let a na začátku další dekády vládly evropskému fotbalu anglické kluby. Liverpool vyhrál ročníky 1976/77 i 1977/78. Dva tituly po sobě získali Reds díky výhrám 3:1 nad Borussií Mönchengladbach a 1:0 nad Club Brugge.

Další dva poháry získal Nottingham Forest, vedený legendárním trenérem Brianem Cloughem, který má dnes v Nottinghamu sochu. Clough poprvé dotáhl Forest k výhře v PMEZ v roce 1979, když ve finále anglický klub porazil Malmö 1:0. Poslední překážkou v cestě za obhajobou titulu byl o rok později Hamburger SV, ale Nottingham opět vyhrál 1:0.

Anglická dominance v PMEZ pokračovala i nadále, v roce 1981 vystoupali potřetí v pěti letech na nejvyšší stupínek hráči Liverpoolu, kteří ve finále jedinou brankou porazili Real Madrid. Liverpool následně vystřídala na evropském trůnu Aston Villa, která předčila Bayern Mnichov – a znovu o tom rozhodl jediný gól.

Po intermezzu v podobě Hamburku se na trůn vrátil Liverpool

Až v sezoně 1982/83 se trofej vrátila do kontinentální Evropy, když se v souboji o titul střetl Hamburk s Juventusem. Pošesté v řadě padl ve finále pouze jeden gól, kterým Felix Magath vystřelil Hamburku evropský triumf.

V následujícím ročníku už opět úřadoval Liverpool. Ten se na Olympijském stadionu v Římě střetl ve finále s domácím AS Řím a diváci viděli pořádné drama. Poprvé v dějinách PMEZ totiž určil šampiona penaltový rozstřel, v němž Liverpool sice minul hned první penaltu, jenže všichni jeho další střelci proměnili. Dva hráči AS naopak selhali a Liverpool tak získal svůj čtvrtý titul.

Tragédie v Bruselu vyústila v pětiletý distanc anglických klubů

Fotbalový klub z města Beatles byl blízko dalšímu vítěznému zápisu o rok později, když se probojoval do finále proti Juventusu. Zápasu na Heyselově stadionu v Bruselu však předcházela katastrofa, při níž zahynulo 39 fanoušků – většinou příznivci Juventusu. Fanoušci Liverpoolu totiž hodinu před výkopem napadli sektor s italskými diváky a ti se snažili uprchnout přes zeď. Ta se ale zbortila.

I přes tuto hrůznou událost se ale finále odehrálo a jediným gólem z penalty zařídil výhru Juventusu francouzský záložník Michel Platini. Po tragédii na Heyselově stadionu byly všechny anglické kluby pro příštích pět let vyloučeny z evropských pohárů, Liverpool dokonce na šest.

Famózní Ducadam v penaltovém rozstřelu vychytal titul pro Steauu

Finále v roce 1986 žádnou branku nevidělo, a tak se hráči Steauy Bukurešť střetli s Barcelonou v pokutových kopech. Brankář Helmuth Duckadam zlikvidoval čtyři pokusy soupeře a tímto skvělým výkonem zajistil rumunskému týmu vítězství.

O rok později byl blízko triumfu Bayern, který ještě v 77. minutě vedl ve finálovém zápase 1:0 nad Portem. Portugalský tým však dvěma góly v závěru dokázal získat titul do svého držení.

Poté došlo znovu na bezbrankové finále, které ve Stuttgartu sehráli PSV Eindhoven s Benfikou. V penaltovém rozstřelu se první chyby dopustil až António Veloso v šesté sérii. Pohár tak získali fotbalisté PSV.

O dvou titulech AC Milán rozhodovali nizozemští střelci

Další dva ročníky ovládl AC Milán, který ve finále 1988/89 vyprášil Steauu Bukurešť 4:0, což zajistili dva nizozemští šutéři Ruud Gullit a Marco van Basten. Také v následující sezoně přisoudil Milánu titul nizozemský reprezentant, pro změnu Frank Rijkaard, který v 68. minutě zařídil výhru 1:0 nad Benfikou.

Finále ročníku 1990/91 potřetí v dějinách přineslo výsledek 0:0, a tak se mezi Červenou Hvězdou Bělehrad a Marseille rozhodovalo v penaltách. Hráči jugoslávského výběru ani jednou nechybovali, zatímco za Marseille neproměnil už první exekutor Amoros.

Barcelona v roce 1992 konečně získala titul, vystřelil ho Koeman

Poslední vydání Poháru mistrů evropských zemí proběhlo v sezoně 1991/92, to se do finále protlačily celky Barcelony a Sampdorie Janov. Pro Barcelonu šlo o třetí finále, přičemž z obou předchozích odcházeli hráči katalánského klubu se sklopenými hlavami. Tentokrát ale konečně získali titul, který jim až ve 112. minutě vystřelil Nizozemec Ronald Koeman. A byl to parádní gól, Koeman jej vsítil prudkou střelou z přímého kopu, když mu původní pozici míče lehkými přiťuknutími upravili spoluhráči.

Marseille vyhrálo 1. ročník Ligy mistrů, triumf kazí korupční skandál

V roce 1992 dostala soutěž nový impuls a poprvé proběhla pod názvem, jak ji známe dnes: UEFA Champions League. Prvními šampiony nově vzniklého turnaje se stali hráči Olympique Marseille, kteří ve finále vyhráli 1:0 nad AC Milán. Jejich vítězství ale značně zamlžil korupční skandál tehdejšího prezidenta klubu Bernarda Tapie.

Tapie v závěru sezony ve francouzské lize uplatil tým Valenciennes, aby prohrál zápas s Marseille. Olympique si tím s předstihem zajistil domácí titul a mohl se déle soustředit na finále Ligy mistrů. Francouzská fotbalová federace sice Marseille později ligový titul sebrala, evropský triumf ale Olympique zůstal.

AC Milán byl v prvních třech letech pokaždé ve finále

AC Milán si spravil chuť ve druhém ročníku Ligy mistrů UEFA, v němž ve finále deklasoval Barcelonu 4:0. Milán se probojoval i do historicky třetího finále této soutěže, ale v sezoně 1994/95 jej jedinou trefou v 85. minutě skolil Patrick Kluivert, který zajistil ušatý pohár Ajaxu Amsterdam.

Juventus vyhrál v roce 1996, Mijatović ukončil 32leté čekání Realu

Ajax se o rok později do finále vrátil, ale po výsledku 1:1 neuspěl v penaltách proti Juventusu. Tým Staré dámy se poté představil v rozhodujícím zápase i ve dvou následujících letech, ale z obou odešel poražen. V roce 1997 jej přehrála Borussia Dortmund (3:1) a v roce 1998 zase Real Madrid, kterému zařídil sedmý titul Predrag Mijatović brankou v 66. minutě.

Real byl sice stále nejúspěšnějším klubem v historii PMEZ, ale už přes třicet let čekal na vítězství. Období sucha ukončil v prvním ročníku, v němž UEFA povolila účast v Champions League nejen mistrům, ale i druhým nejlepším týmům z nejsilnějších lig.

Manchester United úžasným obratem ukradl titul Bayernu Mnichov

Ročník 1998/99 nabídl památné finále mezi Bayernem Mnichov a Manchesterem United. Bayern od šesté minuty vedl 1:0 a už to vypadalo, že tento výsledek uhájí do konce zápasu. Ale v nastaveném čase Manchester dokázal Bayern poslat do kolen. Teddy Sheringham v 91. minutě vyrovnal na 1:1 a v 93. minutě šokoval hráče německého týmu Nor Ole Gunnar Solskjær. Vyhlášený náhradník Rudých ďáblů dovršil úžasný obrat a zkompletoval legendární treble Manchesteru (United v témže roce vyhráli i Premier League a FA Cup).

Ze španělského finále vyšel vítězně Real Madrid

Od sezony 1999/2000 UEFA ještě více uvolnila pravidlo o možnosti startu v Lize mistrů, a nejlepší tři ligy podle evropského žebříčku mohly do Champions League vyslat dokonce po čtyřech zástupcích (tehdy to bylo Španělsko, Itálie a Německo). Další tři ligy v pořadí rekrutovaly tři reprezentanty.

A změna se hned pořádně projevila, protože ve finále se utkaly španělské kluby Real Madrid s Valencií. Bylo to poprvé v historii PMEZ či Ligy mistrů, kdy se o titul střetly týmy ze stejné země. Real po cestě do finále vyřadil oba předchozí finalisty (Man United ve čtvrtfinále a Bayern v semifinále). Bílý balet měl ve svém kádru generaci skvělých fotbalistů a ve finále si přesvědčivě poradil i s Valencií, kterou porazil 3:0.

Valencia se po roce vrátila do finále, ale v penaltách ji zabrzdil Kahn

Valencia měla tehdy rovněž výjimečný tým, v jehož středu vyčníval kapitán Gaizka Mendieta. Netopýři se v roce 2001 podruhé v řadě probojovali do finále, ale Valencii rozhodující utkání nevyšlo ani tentokrát. Mendieta sice ve třetí minutě otevřel skóre z penalty, ale na začátku druhé půle vyrovnal Effenberg, a to rovněž z trestného puntíku.

Rozhodnuto nebylo ani po 120 minutách a šlo se do penalt. Hned první kop poslal nad bránu Paulo Sérgio a Mendieta získal Valencii brzký náskok. Po třetí sérii bylo ovšem srovnáno, protože Oliver Kahn vychytal Zahoviče.

Santiago Cañizares hned vzápětí sice zastavil pokus Patrika Anderssona, jenže Kahn kontroval parádním zákrokem, když konečky prstů vytlačil Carboniho střelu na břevno. Rozhodovala náhlá smrt. V sedmé sérii proměnil Linke, za Valencii musel vyrovnat Mauricio Pellegrino. Jenže Kahn jeho střelu zastavil a získal Bayernu kýženou trofej.

Nejdražší fotbalista světa Zidane krásným gólem rozhodl finále 2002

Na trůn se v další sezoně vrátil Real Madrid, který plnil svou soupisku skvělými hráči. Jedním z nich byl i Zinedine Zidane, kterého Real koupil v roce 2001 z Juventusu za tehdy rekordních 150 milionů italských lir (asi 45 milionů liber). Real se ve finále potkal s Bayerem Leverkusen. V tomto zápase nastoupilo na hřiště mnoho fotbalistů, kteří o pár měsíců později pomohli reprezentacím Brazílie a Německa k postupu do finále mistrovství světa.

Španěl Raúl mezi ně sice nepatřil, ale do tehdejšího finále Ligy mistrů se v 8. minutě zapsal jako úvodní střelec. Za Leverkusen o pět minut později hlavou vyrovnal stoper Lucío. Na konci poločasu ale vstřelil jeden z nejhezčích gólů fotbalové historie Zidane. Ten na hranici vápna parádním volejem levou nohou trefil padající centr Roberta Carlose a poslal míč do horního rohu Buttovy brány. Real Madrid vyhrál 2:1 a podeváté vyhrál nejslavnější evropskou klubovou soutěž.

Nedvěd si finále nezahrál kvůli kartám, Juventus nestačil na AC Milán

Jedním ze smutných hrdinů dalšího ročníku byl Pavel Nedvěd, který v semifinále pomohl Juventusu postoupit přes obhájce titulu. Jenže v odvetě proti Realu Madrid uviděl žlutou kartu, která byla jeho druhou ve vyřazovacích bojích, a proto nemohl hrát ve finále.

Juventus čelil AC Milán a italský souboj o pohár nepřinesl jediný gól. Brankář Dida byl v penaltách famózní, zlikvidoval pokusy Trezegueta, Zalayety i Montera. Také Buffon se činil, ale jeho dva úspěšné zásahy nestačily. Elitní ukrajinský útočník Andrej Ševčenko proměnil rozhodující penaltu a stvrdil triumf AC Milán.

The Special One poprvé: Mourinho zázračně dovedl Porto k titulu

Sezona 2003/04 měla překvapivé finalisty Ligy mistrů: Porto a Monako. Portugalský tým vedl kouč Mourinho, zatímco na lavičce Monaka seděl Didier Deschamps. V monackém týmu působil i Jaroslav Plašil, ten však proseděl finále na střídačce. Porto po výhře 3:0 zaslouženě získalo titul a Mourinhova trenérská kariéra po tomto úspěchu nabrala směr Londýn, kde The Special One od další sezony koučoval Chelsea.

Nejslavnější finále v historii Ligy mistrů: senzační obrat Liverpoolu

Finále Ligy mistrů 2004/05 se do dějin zapsalo jako jeden z nejúžasnějších fotbalových zápasů všech dob. Viděli ho diváci v Istanbulu, kteří sledovali ohromnou bitvu mezi Liverpoolem a AC Milán. Liverpool byl po první půli zralý na hození ručníku, zápasu jasně dominovali milánští fotbalisté. Už v první minutě skóroval legendární Paolo Maldini, dva zásahy poté přidal Hernán Crespo.

Jenže anglický tým jako by po přestávce polila živá voda. První vlnu entusiasmu vzbudil kapitán Gerrard, který přesnou hlavičkou snížil v 54. minutě na 1:3. O dvě minuty později se z dálky trefil český reprezentant Vladimír Šmicer a Liverpool rázem ztrácel pouze jeden gól. Comeback byl dokonán už v 60. minutě. Milan Baroš přiťukl míč Gerrardovi, kterého ve vápně stáhl Genaro Gattuso a rozhodčí pískl penaltu. Xabi Alonso sice Didu na první pokus nepřekonal, ale z dorážky už uklidil míč pod břevno a vyrovnal na 3:3.

Rozhodující pokutový kop proměnil Vladimír Šmicer

Parádní podívaná se tak ještě o půl hodiny protáhla. V prodloužení měl největší šanci Ševčenko, který ze šesti metrů dorážel vlastní střelu, ale i podruhé jej vychytal brankář Dudek. Ten se stal také hrdinou penaltového rozstřelu. Na čáře předváděl různé pohyby rukama i nohama, aby vyvedl střelce AC z rovnováhy. A to se mu podařilo. Serginho v prvním pokusu přestřelil a Pirlovu střelu ve druhé sérii gólman Dudek vystihl.

Šance Milána se trochu zvedly poté, co Riiseho pokus ve třetí sérii lapil Dida. Když ale poté Vladimír Šmicer svou penaltu proměnil, musel Ševčenko skórovat, aby udržel italský tým ve hře. Jeho ránu Dudek svou levou rukou vyrazil a úžasná pohádka Liverpoolu dostala vítězný konec. Reds popáté v historii získali nejcennější klubový titul. Šmicer s Barošem se stali prvními českými fotbalisty, kteří vyhráli Ligu mistrů.

Arsenal i v deseti vedl nad Barcelonou, ta přeci jen zápas zvrátila

Také v následujícím ročníku mělo finále anglického účastníka. Poprvé v historii se do něj probojoval Arsenal, který v roce 2006 shodou okolností slavil 120. výročí založení klubu. Arsenal v Paříži vyzval Barcelonu, ale zápas se pro Kanonýry nevyvíjel dobře. Brankář Lehmann v 18. minutě před vápnem sestřelil unikajícího Eto'a a jako první hráč v historii finále PMEZ/Ligy mistrů uviděl červenou kartu.

Arsenal ale šel i v oslabení do vedení, když si na centr z přímého kopu naskočil Sol Campbell a hlavou umístil míč do sítě Barcelony. Arsenal poté dlouho vzdoroval, ale Barcelona nakonec přeci jen svou přesilovku proměnila ve vítězství. V 76. minutě vyrovnal Eto'o a o čtyři minuty rozhodl o titulu Culés sváteční střelec Beletti, který střelou z úhlu prostřelil náhradního gólmana Arsenalu Almuniu.

AC Milán v roce 2007 oplatil Liverpoolu porážku z před dvou let

Po dvou letech došlo na odvetu slavného finále z Istanbulu, když se v sezoně 2006/07 znovu dostali do finále Liverpool a AC Milán. V dresu italského týmu odehrál skvělou sezonu Brazilec Kaká a stabilním členem základní sestavy AC byl i český obránce Marek Jankulovski, který nastoupil i do rozhodujícího zápasu. AC se dočkalo odplaty, což dvěma góly zařídil Filippo Inzaghi. Dirk Kuyt sice v 89. minutě snížil na 1:2, ale na další obrat Liverpoolu nedošlo.

Terry měl na kopačce triumf Chelsea, jeho selhání využili Man United

I další finále proběhlo za účasti českého hráče, kterým byl brankář Chelsea Petr Čech. Tým Blues už netrénoval Mourinho, který byl po jednom ze zápasů základní skupiny Ligy mistrů odvolán. Do finálového boje proti Manchesteru United vedl Chelsea izraelský kouč Avram Grant, jehož protějškem byl samozřejmě legendární Sir Alex Ferguson. United poslal do vedení Cristiano Ronaldo, ale Frank Lampard těsně před přestávkou vyrovnal na 1:1 a tento stav se dále neměnil.

Rozhodly penalty, v nichž byla Chelsea jediný proměněný kop od vítězství. Ve třetí sérii totiž Čech vychytal Ronalda a ostatní střelci na obou stranách byli úspěšní. John Terry zakončoval pátou sérii a mohl Chelsea vystřelit titul, jenže podklouzl a nastřelil jen tyč. V sedmé sérii pak na Van der Sara nevyzrál Anelka a místo Chelsea oslavovali hráči Manchesteru United, kteří pro klub vybojovali třetí titul.

Dominantní Barcelona odmítla obhajobu Manchesteru

Manchester se do finále dostal i v následující sezoně, ale ročník 2008/09 patřil Barceloně vedené Pepem Guardiolou. Její nátlakový fotbal dominoval Evropě a v červenomodrém dresu naplno zářil Lionel Messi. Ten se také střelecky podepsal na vítězství Barcelony ve finále, když v 70. minutě hlavou upravil na konečných 2:0. Vítěznou branku skóroval už v desáté minutě Samuel Eto'o.

Mourinho vyhrál s Interem, následně Barcelona opět přehrála United

O rok později získal José Mourinho svůj druhý titul jako trenér. Jeho Inter Milán ve finále díky dvěma trefám Diega Milita vyzrál na silný Bayern Mnichov. V sezoně 2010/11 si pak zopakovaly nedávný finálový duel týmy Barcelony a Manchesteru United. I druhé kolo dopadlo lépe pro katalánský tým. Na Pedrovu úvodní trefu ještě odpověděl svou brankou Wayne Rooney, ve druhém poločase ale Messi s Davidem Villou zařídili vítězství Barcelony v poměru 3:1.

Chelsea nedovolila Bayernu triumf doma v Mnichově

Bayern si finále 2011/12 vychutnával v domácí Allianz Areně, kde se utkal s Chelsea. Až v 83. minutě otevřel skóre Thomas Müller a vypadalo to, že v Bavorsku propuknou oslavy. Místo toho ovšem Didier Drogba v 88. minutě prudkou hlavičkou po rohovém kopu vyrovnal a vynutil si prodloužení, v němž žádný gól nepadl.

Juan Mata si slabou střelou v první sérii penalt nepřišel na Neuera, ale za Bayern ve čtvrté a páté sérii selhali Olić a Schweinsteiger, jejichž pokusy zastavil Petr Čech. Z prvního titulu se tak radovala Chelsea i s českou brankářskou jedničkou.

Bayern se dočkal v roce 2013, německé finále rozhodl Robben

Hvězdný tým z Mnichova se přeci jen dočkal v následujícím ročníku, když v Champions League došlo na německé finále. Souboj Bayernu proti Dortmundu sledovali diváci ve Wembley, kterým v 60. minutě nachystal první gólový zážitek Mario Mandžukić.

O osm minut později kopal Dortmund penaltu po faulu Danteho na Reuse. Nabídnutou šanci využil Ilkay Gündogan, ale závěr zápasu patřil Bayernu. V 89. minutě se prohnal Arjen Robben obranou soupeře a ve vápně si tváří v tvář s brankářem Weidenfellerem věděl rady. Díky tomu se Bayern po dvanácti letech dočkal triumfu v Lize mistrů.

Madridské derby vyrovnal Ramos v nastavení, Real dovršil Décimu

Šampioni následujícího ročníku ukončili stejně dlouhé čekání. Real Madrid se naposledy radoval v roce 2002, od té doby ani hvězdní Galácticos nedokázali v Lize mistrů uspět. Real býval navíc často vyřazen už v úvodu vyřazovacích bojů.

Ale v sezoně 2013/14 se přeci jen radoval z La Décimy, jubilejního desátého triumfu, přestože měli hráči Bílého baletu namále. Od vítězství totiž dělilo jen několik desítek sekund fotbalisty Atlética Madrid, kteří od 36. minuty vedli 1:0 po zásahu obránce Diega Godína.

Za Real ale udeřil rovněž obránce. V 93. minutě poslal zápas do prodloužení Sergio Ramos, který si naskočil na Modričův rohový kop a v samotném závěru odvrátil porážku. Real následně ovládl prodloužení, v jehož druhé části nasázel psychicky i fyzicky zdecimovanému Atlétiku tři góly. José Mourinho, který působil na lavičce Realu, tak dokázal vyhrát Champions League už se třetím klubem.

Barcelona přehrála Juventus díky gólům Rakitiče, Suáreze a Neymara

Proti stylu tiki-taka, kterým Barcelona naprosto dominovala na evropské fotbalové scéně, už konkurenti našli ve druhé dekádě 21. století účinnou protitaktiku. Barcelona se tak tři roky po sobě nedostala přes semifinále, ale v sezoně 2014/15 se přeci jen vrátila do finále. A už ve čtvrté minutě v něm vedla, když se proti Juventusu brzy prosadil Ivan Rakitić. Deset minut po pauze však Stará dáma vyrovnala. Tévezovu střelu dorazil Alváro Morata za záda brankáře Ter Stegena.

Ale také Barcelona těžila z dorážky, když Buffon v 68. minutě vyrazil střelu Lionela Messiho, jen aby ji Luis Suárez doklepl do sítě. Juventus vrhl všechny síly dopředu ve snaze vyrovnat, ale to se mu nepodařilo. V úplném závěru se ještě při rychlém brejku do otevřené obrany Juve prosadil Neymar a gólem na 3:1 potvrdil vítězství Barcelony.

Španělskou dominanci potvrdilo další finále Real vs. Atlético

Také další ročník Ligy mistrů měl španělského vítěze. V sezoně 2015/16 došlo po dvou letech znovu na madridské derby. A i tentokrát se v něm prosadil stoper Sergio Ramos, byť podstatně dříve, než tomu bylo v roce 2014. Ramos v 15. minutě otevřel skóre, ale po vyrovnávací brance Carrasca ze 79. minuty se i druhé klání těchto rivalů o titul v Champions League protáhlo do prodloužení.

Real v něm sice nedokázal zlomit odpor Atlétika tak, jako v minulém finálovém měření, ale v penaltách byl úspěšnější. Střelci Realu proměnili všechny pokusy, zatímco Juanfran ve čtvrté sérii nastřelil jen tyč. O jedenácté výhře Realu Madrid v nejslavnější evropské klubové soutěži rozhodl posledním úspěšným kopem Cristiano Ronaldo.

Real se stal prvním obhájcem v éře Ligy mistrů

Zatímco v době Poháru mistrů evropských zemích byla obhajoba titulu poměrně častým jevem, v 25leté historii novodobé Ligy mistrů se žádnému klubu nepodařilo vyhrát dvakrát v řadě. Tuto statistiku "narušil" až Real Madrid, který v sezoně 2016/17 jako první klub obhájil titul. Povedlo se mu to pod vedením trenéra Zidana.

Na trávníku v Cardiffu fotbalisté Realu přehráli Juventus přesvědčivě 4:1 a stali se prvními back-to-back šampiony Champions League. Ronaldo vstřelil úvodní gól zápasu, na který ještě dokázal kontrovat akrobatickým kopem přes hlavu Mandžukić. Real ale ve druhé půli poslal znovu do vedení Casemiro díky tečované střele z dálky a o chvíli po něj zvýšil Ronaldo na 3:1. Konečnou podobu skóre dodal Asensio.

Real to zvládl i do třetice, využil špatného dne gólmana Kariuse

Nezůstalo jen u dvou vítězství v řadě. Real dokonal hat-trick, když v roce 2017/18 porazil Liverpool před diváky v Kyjevě. Finálový zápas měl podobný průběh jako před rokem. Real šel do vedení po obrovské chybě gólmana Kariuse, ale Liverpool díky Manému srovnal na 1:1.

Jenže Realu vrátil náskok Gareth Bale, který vystřihl úžasné nůžky a poslal Marcelův centr do šibenice. Bale pak ještě jednou nachytal Kariuse na švestkách a zpackaný výkon gólmana Reds výraznou měrou přispěl k výsledku 3:1. Real zůstal tři roky v řadě na evropském vrcholu a oslavil už 13. titul v historii klubu.

Liverpool si spravil chuť v anglickém finále proti Tottenhamu

Hořká pachuť ale v hráčích Liverpoolu nezůstala dlouho. Mužstvo Jürgena Kloppa se hned za rok opět dostalo do finále, které bylo ryze anglické. Do zápasu o pohár se totiž překvapivě dostal i Tottenham Hotspur. Spurs ale vůbec nevyšel úvod zápasu. Už ve druhé minutě Mané nastřelil ve vápně ruku Sissoka a Salah z penalty otevřel na 1:0.

Na další gól čekali fanoušci na stadionu Wanda Metropolitano v Madridu až téměř do samotného závěru. Střídající Divock Origi přesnou střelou uklidil míč k tyči a zametl s šancemi Tottenhamu. Liverpool vyhrál 2:0 a získal svůj šestý titul.

Ročník poznamenaný koronavirem ovládl Bayern Mnichov

Sezonu Ligy mistrů 2019/20 – stejně jako veškeré dění v celém světě – výrazně ovlivnilo propuknutí pandemie koronaviru. Jarní část Ligy mistrů se nakonec musela dohrávat až v srpnu a už od čtvrtfinále se hrálo systémem na jeden zápas. Finále mezi Bayernem a PSG uspořádal lisabonský Estádio da Luz, ale nejslavnější klubový fotbalový zápas musel proběhnout bez účasti diváků v ochozech.

Bayern i PSG přesto svedli velmi atraktivní souboj s mnoha šancemi na obou stranách. O titulu však rozhodl jediný zásah, o který se postaral Kingsley Coman v 59. minutě. Bayern triumfoval a PSG tak znovu nedosáhlo vytouženého prvenství.

Chelsea opět králem Evropy, Manchester City nemůže zlomit prokletí

Ve 21. století si kromě Paris Saint-Germain dlouho dělal zálusk na slavnou trofej také Manchester City, který i díky bohatým majitelům vybudoval jeden z nejsilnějších celků v Evropě. Jenže triumf v Lize mistrů tomuto klubu stále unikal. V sezoně 2020/21 byli hráči Man City blíž, než kdy předtím. Dostali se do finále, ve kterém vyzvali londýnskou Chelsea.

V anglickém duelu však tým Pepa Guardioly nenašel recept na Blues. Chelsea přitom ještě o Vánocích řešila herní krizi a odvolala trenéra Lamparda. Jeho místo převzal Thomas Tuchel a o pár měsíců později už se svými svěřenci slavil titul v Champions League. Finále rozhodl Kai Havertz.

Courtois vychytal Liverpool, Real Madrid se vrací na vrchol

Do finále Champions League 2021/22 postoupil překvapivě Real Madrid, který v play-off postupně vyřadil Paris Saint-German, Chelsea a Manchester City. Proti oběma anglickým celkům musel Real absolvovat prodloužení.

Ve finále, které bylo z Ruska přesunuto na pařížský Stade de France, čekal Real další soupeř z Premier League. Liverpool byl před zápasem považován za poměrně velkého favorita. Odpovídal tomu i průběh zápasu a počet střel 23:3 ve prospěch Reds.

Jenže v brance Realu zářil Thibaut Courtois, který fenomenálním výkonem vynuloval ofenzivní hvězdy v červených dresech. V 59. minutě naopak Vinicius Junior tečoval střílený pas Valverdeho do prázdné brány a Real oslavil vítězství 1:0.

Ještě jednou se tak ze zisku nejslavnější trofeje radovala parta, kterou v předchozí dekádě táhl za čtyřmi vítězstvími Cristiano Ronaldo. Devět hráčů dorovnalo Ronaldovu rekordní bilanci pěti titulů. Lví podíl na tom měl Karim Benzema, nejlepší střelec ročníku s 15 góly. Pátý zářez spolu s ním získali i Modrič, Kroos, Casemiro, Carvajal, Nacho, Isco, Bale a Marcelo.

Manchester City to konečně dokázal: Guardiola dovedl tým k titulu a jako první kouč získal druhý treble

V sezoně 2022/23 se králem UEFA Champions League konečně stal Manchester City. Klub, do kterého šejk Mansour po akvizici v roce 2008 neustále pumpoval finanční injekce, po letech čekání dosáhl vytouženého cíle.

Fotbalisté City ve finále porazili Inter Milán 1:0. Jediným gólem o tom rozhodl Rodri, který si ve vápně našel odražený míč a přesnou střelou placírkou v 68. minutě určil šampiona Ligy mistrů.

Pro Man City to byla už třetí trofej v sezoně, v níž dříve ovládli Premier League i FA Cup. Trenér Pep Guardiola se stal prvním manažerem, který vyhrál treble se dvěma kluby. Podařilo se mu to už v sezoně 2008/09, kdy koučoval Barcelonu.

Fenomenální úspěch City přišel ihned v první sezoně, kterou v bleděmodrém dresu odehrál Erlinga Haaland. Norský útočník vsítil v Lize mistrů 12 gólů a byl jasně nejlepším střelcem soutěže.

Přehled finálových zápasů Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ) a Ligy mistrů UEFA

V následující tabulce najdete všechna finále PMEZ a Ligy mistrů od vzniku nejprestižnější evropské soutěže v klubovém fotbale.