Lutych–Bastogne–Lutych: historie, rekordy, zajímavosti
| Získej BONUSY za registraci ZDARMA! | ||||
|---|---|---|---|---|
| Hodnocení | Zdarma | Ke vkladu až | ||
![]() |
550 Kč | 50 000 Kč | CHCI BONUS | |
![]() |
633 Kč | 50 000 Kč | CHCI BONUS | |
![]() |
500 Kč | 500 Kč | CHCI BONUS | |
Závod Lutych-Bastogne-Lutych představuje zkoušku vytrvalosti a taktické vyspělosti. Jde o nejstarší z pěti evropských monumentů. Poprvé se jel v roce 1892. Cyklistický svět mu proto s úctou přezdívá La Doyenne neboli Stará dáma. Přečtěte si kompletní historii a prohlédněte si rekordy.
| Historické zajímavosti ze závodů Lutych-Bastogne-Lutych | |
| První ročník: | 1892 |
| První vítěz: | Léon Houa z Belgie |
| Nejúspěšnější jezdec: | Eddy Merckx s pěti triumfy |
| Poslední vítěz: | Tadej Pogačar |
Co v článku najdete:
Historie a vznik nejstaršího monumentu
Závod původně organizovaly francouzsko-belgické noviny L'Express. Trasa vždy vedla jižní frankofonní částí Belgie. První ročník 1892 odstartoval jako amatérský závod na trase ze Spa do Bastogne a zpět. Měřil 250 kilometrů.
Jízdní kola tehdy stála jmění, cyklistika platila za exkluzivní sport bohatých gentlemanů. Na start se postavilo 33 jezdců z místních klubů. Do cíle však dorazilo pouze 17 z nich.
Sleduj cyklistiku Lutych-Bastogne-Lutych živě
Bod obratu představovalo vlakové nádraží v Bastogne. Organizátoři ho vybrali kvůli pohodlí pro rozhodčí. Unavení závodníci tam často rovnou nasedli na vlak domů. První ročník ovládl místní rodák Léon Houa po téměř jedenácti hodinách v sedle. Druhý Léon Lhoest ztratil 22 minut, další jezdci dojížděli ještě pět hodin.
Houa triumfoval i v dalším roce, tentokrát dokonce s půlhodinovým náskokem. Rok 1894 přinesl první profesionální ročník a průměrná rychlost stoupla na 25 kilometrů za hodinu. Houa zkompletoval hattrick. Čtvrtý tehdy dojel Maurice Garin, který se později stal prvním vítězem Tour de France.
Následovala čtrnáctiletá pauza a závod se vrátil až v roce 1908 s novým startem a cílem přímo v Lutychu. Vyhrál Francouz André Trousselier.
O rok později rozhodčí diskvalifikovali vítězného Eugèna Charliera za nepovolenou výměnu kola, triumf tak spadl do klína Victoru Fastremu. Po první světové válce začali dominovat Vlámové, hned tři prvenství získal v meziválečném období Alfons Schepers.
Po druhé světové válce se ardenská klasika stala pevnou součástí kalendáře a v roce 1951 vstoupila do prestižního seriálu Challenge Desgrange-Colombo.
Švýcar Ferdinand Kübler ovládl ročníky 1951 a 1952. Belgičan Raymond Impanis skončil čtyřikrát druhý, ale nikdy nevyhrál. Fred De Bruyne koncem padesátých let vybojoval tři vítězství.
Rok 1957 přinesl kuriózní situaci. Germain Derijcke projel cílem první, ale v závodě přejel přes zrovna zavřený železniční přejezd. Rozhodčí ho nediskvalifikovali kvůli jeho obřímu tříminutovému náskoku. Kompromisně však vyhlásili vítězem i druhého Franse Schoubbena.
Éra Eddyho Merckxe a moderní dějiny
Rok 1969 odstartoval éru Eddyho Merckxe. Získal pět vítězství a celkem sedm pódiových umístění. Ročník 1971 poznamenal sníh a mráz. Merckx zaútočil 92 kilometrů před cílem a vypracoval si pětiminutový náskok. V závěru ho sice dostihla náhlá únava a dojel ho Georges Pintens, ale Merckx ho v cílovém sprintu nakonec přeci jen porazil.
V roce 1972 se cíl přesunul do Verviers. Fanoušci však značně protestovali a hned další rok se koncovka vrátila do Lutychu. Merckx završil svůj pátý triumf v roce 1975.
Osmdesátá léta patřila italskému specialistovi, Moreno Argentin vyhrál dokonce čtyřikrát. V devadesátých letech se cíl přesunul do předměstí Ans. Michele Bartoli a Paolo Bettini navázali na italské úspěchy dvěma výhrami.
Rok 1999 ovládl mladý Belgičan Frank Vandenbroucke, Alexander Vinokurov a Jens Voigt v roce 2005 dotáhli únik dlouhý 80 kilometrů. Andy Schleck zvítězil po sólovém úniku v roce 2009.
Ročník 2010 vyhrál Vinokurov před Alexandrem Kolobněvem, později oba čelili obvinění z úplatkářství. Španěl Alejandro Valverde nasbíral v minulé dekádě čtyři prvenství, současnosti pak vládne Tadej Pogačar se třemi triumfy.
V roce 2017 poprvé odstartoval ženský závod Lutych-Bastogne-Lutych Femmes. Stará dáma se tak stala druhým monumentem s ženskou edicí po Kolem Flander.
Změny v trase La Doyenne
Trasa LBL měří stabilně kolem 250 až 260 kilometrů. Závodníci vyrazí z Lutychu na jih do Bastogne. Tato pasáž měří 95 kilometrů. Následuje náročnější 163 kilometrů dlouhá cesta zpět. Druhá polovina obsahuje nespočet strmých stoupání. Závěrečných 15 kilometrů nabízí ostrý přechod z ardenských luk do průmyslové zástavby.
Vyzvedni si bonus za registraci a vsaď si na cyklistiku
Do roku 1991 končil závod v centru Lutychu. Poté se cíl přesunul do Ans. To přineslo zařazení prudkého kopce Côte de Saint-Nicolas. Vrchaři díky tomu často čekali s útokem až na úplný závěr. V roce 2016 organizátoři jednorázově přidali dlážděný úsek Côte de la Rue Naniot. V roce 2019 se cíl definitivně vrátil na rovinu do Lutychu.
Nejslavnějším kopcem je Côte de La Redoute v Aywaille. Měří dva kilometry s průměrným sklonem téměř devět procent. Některé pasáže přesahují dvacet procent. Dříve se zde závod rozhodoval. Dnes favorité útočí spíše na pozdějších kopcích.
Extrémní počasí: Neige-Bastogne-Neige
Dubnové počasí v Ardenách bývá nevyzpytatelné. Sníh zasáhl peloton v letech 1919, 1957, 1980 a 2016. Ročník 1980 díky tomu mezi fanoušky vstoupil do dějin jako Neige-Bastogne-Neige ("Sněžení-Bastogne-Sněžení").
Sněžilo od samého startu a teploty klesly k bodu mrazu. Závodníci odstupovali po desítkách. Bernard Hinault zaútočil 80 kilometrů před cílem a nakonec zvítězil s téměř desetiminutovým náskokem.
Z původních 174 startujících dojelo do cíle pouhých 21 hrdinů! Komentátoři tehdy popisovali peloton jako anonymní masu plastových bund a sněhuláků. Hinaultovi trvalo tři týdny, než se mu vrátil cit do dvou prstů na pravé ruce. Tento ročník definitivně potvrdil status závodu jako zkoušky fyzické i psychické odolnosti.
Gilbertův neuvěřitelný quadruple
Stará dáma uzavírá sérii ardenských klasik. Předchází jí Valonský šíp a Amstel Gold Race. Obě belgické akce pořádá společnost ASO. Dříve se jely během jednoho víkendu.
Pouze osm cyklistů dokázalo vyhrát Valonský šíp i lutyšský monument v jednom roce. Byli to Ferdinand Kübler, Stan Ockers, Eddy Merckx, Moreno Argentin, Davide Rebellin, Alejandro Valverde, Philippe Gilbert a Tadej Pogačar.
Založ si účet u Tipsportu a získej vstupní bonus
Belgičan Philippe Gilbert v roce 2011 předvedl historický kousek. Během pouhých deseti dnů ovládl Brabantský šíp, Amstel Gold Race, Valonský šíp i nejstarší monument LBL. Ve finálovém sprintu tehdy porazil lucemburské bratry Fräncka a Andyho Schlecka.
Kompletní seznam vítězů Liége–Bastogne–Liége a rekordy
Historické tabulky jasně ukazují dominanci belgických jezdců. Ti posbírali celkem 61 triumfů. Následuje Itálie s dvanácti výhrami a Švýcarsko se šesti úspěchy. Níže naleznete přehled nejúspěšnějších cyklistů a kompletní seznam všech vítězů od roku 1892.
| Vícenásobní vítězové závodu Lutych-Bastogne-Lutych | ||
| Výhry | Jezdec | Roky triumfů |
| 5️⃣ | Eddy Merckx | 1969, 1971, 1972, 1973, 1975 |
| 4️⃣ | Moreno Argentin | 1985, 1986, 1987, 1991 |
| 4️⃣ | Alejandro Valverde | 2006, 2008, 2015, 2017 |
| 3️⃣ | Léon Houa | 1892, 1893, 1894 |
| 3️⃣ | Alphonse Schepers | 1929, 1931, 1935 |
| 3️⃣ | Fred De Bruyne | 1956, 1958, 1959 |
| 3️⃣ | Tadej Pogačar | 2021, 2024, 2025 |
| Kompletní seznam vítězů La Doyenne (1892 - 2025) | ||
| Rok | Vítěz | Stát |
| 1892-1894 | Léon Houa | Belgie |
| 1908 | André Trousselier | Francie |
| 1909 | Victor Fastre | Belgie |
| 1911 | Joseph Van Daele | Belgie |
| 1912 | Omer Verschoore | Belgie |
| 1913 | Maurits Moritz | Belgie |
| 1919 | Léon Devos | Belgie |
| 1920 | Léon Scieur | Belgie |
| 1921-1922 | Louis Mottiat | Belgie |
| 1923-1924 | René Vermandel | Belgie |
| 1925 | Georges Ronsse | Belgie |
| 1926 | Dieudonné Smets | Belgie |
| 1927 | Maurice Raes | Belgie |
| 1928 | Ernest Mottard | Belgie |
| 1929 | Alfons Schepers | Belgie |
| 1930 | Hermann Buse | Německo |
| 1931 | Alfons Schepers | Belgie |
| 1932 | Marcel Houyoux | Belgie |
| 1933 | François Gardier | Belgie |
| 1934 | Theo Herckenrath | Belgie |
| 1935 | Alfons Schepers | Belgie |
| 1936 | Albert Beckaert | Belgie |
| 1937 | Éloi Meulenberg | Belgie |
| 1938 | Alfons Deloor | Belgie |
| 1939 | Albert Ritserveldt | Belgie |
| 1943 | Richard Depoorter | Belgie |
| 1945 | Jean Engels | Belgie |
| 1946 | Prosper Depredomme | Belgie |
| 1947 | Richard Depoorter | Belgie |
| 1948 | Maurice Mollin | Belgie |
| 1949 | Camille Danguillaume | Francie |
| 1950 | Prosper Depredomme | Belgie |
| 1951-1952 | Ferdinand Kübler | Švýcarsko |
| 1953 | Alois De Hertog | Belgie |
| 1954 | Marcel Ernzer | Lucembursko |
| 1955 | Stan Ockers | Belgie |
| 1956 | Fred De Bruyne | Belgie |
| 1957 | Frans Schoubben a Germain Derycke | Belgie |
| 1958-1959 | Fred De Bruyne | Belgie |
| 1960 | Albertus Geldermans | Nizozemsko |
| 1961 | Rik Van Looy | Belgie |
| 1962 | Jef Planckaert | Belgie |
| 1963 | Frans Melckenbeeck | Belgie |
| 1964 | Willy Blocklandt | Belgie |
| 1965 | Carmine Preziosi | Itálie |
| 1966 | Jacques Anquetil | Francie |
| 1967 | Walter Godefroot | Belgie |
| 1968 | Valere Van Sweevelt | Belgie |
| 1969 | Eddy Merckx | Belgie |
| 1970 | Roger De Vlaeminck | Belgie |
| 1971-1973 | Eddy Merckx | Belgie |
| 1974 | Georges Pintens | Belgie |
| 1975 | Eddy Merckx | Belgie |
| 1976 | Joseph Bruyère | Belgie |
| 1977 | Bernard Hinault | Francie |
| 1978 | Joseph Bruyère | Belgie |
| 1979 | Dietrich Thurau | Západní Německo |
| 1980 | Bernard Hinault | Francie |
| 1981 | Josef Fuchs | Švýcarsko |
| 1982 | Silvano Contini | Itálie |
| 1983 | Steven Rooks | Nizozemsko |
| 1984 | Sean Kelly | Irsko |
| 1985-1987 | Moreno Argentin | Itálie |
| 1988 | Adri van der Poel | Nizozemsko |
| 1989 | Sean Kelly | Irsko |
| 1990 | Eric Van Lancker | Belgie |
| 1991 | Moreno Argentin | Itálie |
| 1992 | Dirk De Wolf | Belgie |
| 1993 | Rolf Sørensen | Dánsko |
| 1994 | Eugeni Berzin | Rusko |
| 1995 | Mauro Gianetti | Švýcarsko |
| 1996 | Pascal Richard | Švýcarsko |
| 1997-1998 | Michele Bartoli | Itálie |
| 1999 | Frank Vandenbroucke | Belgie |
| 2000 | Paolo Bettini | Itálie |
| 2001 | Oscar Camenzind | Švýcarsko |
| 2002 | Paolo Bettini | Itálie |
| 2003 | Tyler Hamilton | USA |
| 2004 | Davide Rebellin | Itálie |
| 2005 | Alexandre Vinokourov | Kazachstán |
| 2006 | Alejandro Valverde | Španělsko |
| 2007 | Danilo Di Luca | Itálie |
| 2008 | Alejandro Valverde | Španělsko |
| 2009 | Andy Schleck | Lucembursko |
| 2010 | Alexandre Vinokourov | Kazachstán |
| 2011 | Philippe Gilbert | Belgie |
| 2012 | Maxim Iglinsky | Kazachstán |
| 2013 | Dan Martin | Irsko |
| 2014 | Simon Gerrans | Austrálie |
| 2015 | Alejandro Valverde | Španělsko |
| 2016 | Wout Poels | Nizozemsko |
| 2017 | Alejandro Valverde | Španělsko |
| 2018 | Bob Jungels | Lucembursko |
| 2019 | Jakob Fuglsang | Dánsko |
| 2020 | Primož Roglič | Slovinsko |
| 2021 | Tadej Pogačar | Slovinsko |
| 2022-2023 | Remco Evenepoel | Belgie |
| 2024-2025 | Tadej Pogačar | Slovinsko |
|
Využij skvělý bonus pro nové sázkaře |
||||
|---|---|---|---|---|
|
TIPSPORT – získej bonus až 50 000 Kč + 633 Kč Zaregistruj se online u Tipsportu a zapoj se do komunity sázkařů. Získej 300 Kč zdarma, 333 free spinů a navíc ke vkladu až 50 000 Kč. |
||||
Hrajte zodpovědně a pro zábavu! Zákaz účasti osob mladších 18 let na hazardní hře. Ministerstvo financí varuje: Účastí na hazardní hře může vzniknout závislost! Využití bonusů je podmíněno registrací u provozovatele - více zde.

















