1. BetArena.cz >
2. Sportovní články

Šipky jsou sice o přesné ruce a pevné vůli, ale bez kvalitního terče by se hra nikdy neposunula na profesionální úroveň. Zatímco pravidla se měnila jen mírně, technologie terčů prošla fascinující revolucí. Podívejte se, jak vznikl moderní terč na šipky.

Foto: Shutterstock

Původ v přírodě: proč má terč zrovna tento tvar?

Zajímalo vás někdy, proč je terč rozdělen zrovna na kruhové výseče? Odpověď hledejme v přírodě. První terče se nevyráběly průmyslově, ale řezaly se přímo z kmenů stromů.

Průřez kmenem stromu přirozeně nabízí kruhový vzor (letokruhy) a praskliny vzniklé vysycháním dřeva, které se paprskovitě šíří od středu ke krajům. Tyto praskliny pravděpodobně posloužily jako předloha pro dnešní bodovací segmenty, zatímco letokruhy inspirovaly vznik kružnic pro double a treble (dvojnásobek a trojnásobek bodů).

Klikněte ZDE a vsaďte si na šipky s bonusem

Dřevěná éra - jilm, topol a noční máčení

Původní terče byly vyráběny z měkkého dřeva, nejčastěji z jilmu nebo topolu. Tyto materiály umožňovaly snadné vniknutí hrotu, ale měly zásadní nevýhody, které by dnešního hráče odradily.

• Nutnost namáčení: Dřevěný terč musel být vlhký, aby byl měkký. Hospodští je proto museli každou noc sundávat a namáčet do vody. Pokud zapomněli, terč vyschnul, ztvrdnul a šipky se od něj odrážely nebo ničily.
• Zápach a údržba: Neustálé vlhčení dřeva vedlo k nepříjemnému zápachu v interiéru hospod.

Foto: Tipsport

Regionální odlišnosti

Než se ustálila podoba terče, jakou známe dnes z televizních přenosů (tzv. londýnský typ zavedený ve 20. letech), existoval v Anglii chaos. Téměř každé hrabství mělo svůj vlastní typ terče.

Dodnes lze v některých tradičních podnicích v jižní Anglii narazit na historické rarity, jako je „londýnská pětka“ (užší segmenty) nebo „deska z Manchesteru“ (bez trojnásobků). Standardizace přišla až s potřebou sjednotit pravidla pro národní soutěže.

Revoluce jménem Sisal

Klíčový zlom v technologii přišel ve 30. letech 20. století. Londýnská společnost Nodor patentovala terč vyrobený ze stlačených vláken sisalu (rostlina Agave sisalana). Tento materiál změnil svět šipek od základů.

Výhody sisalového terče:

1. Samo-opravná funkce: Sisal není dřevo, jsou to štětiny. Když vytáhnete šipku, stlačená vlákna se vrátí na své místo a díra po hrotu se "zacelí".
2. Žádná voda: Terč je bezúdržbový, nezapáchá a má dlouhou životnost.
3. Šetrnost k šipkám: Do sisalu hrot vklouzne, nenaráží do tvrdé desky.

Definitivní konec dřevěných terčů však paradoxně nezpůsobila jen kvalita sisalu, ale ekologická katastrofa. V 70. letech zdecimovala grafióza (houbové onemocnění) populace jilmů v Evropě. Nedostatek dřeva donutil i poslední konzervativní hráče přejít na sisal.

Moderní vývoj

I když materiál (sisal) zůstává od 70. let stejný, dramaticky se změnila konstrukce drátů, které oddělují jednotlivá pole. Tomuto systému se lidově říká pavouk.

• Původní dráty (skoby): Staré terče měly silné dráty přichycené k desce kovovými skobami. Pokud šipka trefila drát nebo skobu, odrazila se (bounce-out) a hráč nezískal body.
• Trojúhelníkový profil: Pozdější dráty měly tvar trojúhelníku, aby se šipka po hraně svezla do terče.
• Žiletkové dráty (Blade technologie): Dnešní profesionální terče mají pavouka zapuštěného přímo do sisalu. Dráty jsou tenké jako žiletky a nemají žádné příchytné skoby.

Na tomto vývoji se podíleli i profesionální hráči, včetně legendy Phila Taylora. Cílem moderního terče je maximalizovat bodovací plochu (větší prostor pro triple 20) a minimalizovat odskoky šipek.